= antagonizmus =

A. J. Vyšinskij,

v závěru procesu,
konaném v lednu 1937

… … …

Jak známo, menševici a eseři, tito nejzavilejší nepřátelé socializmu, se vždy kryli jménem socializmu. To jim nikterak nepřekáželo plazit se před buržoazii, před statkáři a bílými generály…

Trockjj a trockisté byli odedávna kapitalistickou agenturou v dělnickém hnutí. Přeměnili se teď v přední fašistický oddíl, v úderný prapor fašizmu.

Roku 1926 – 1927 přešli trockisté na cestu otevřených protisovětským zločinů. Přenesli do ulic – pokoušeli se alespoň o to -  svůj boj proti vedení naší strany, proti sovětské vládě…

„Opoziční blok“, tak zvaná „nová opozice“ v čele s Trockým, Zinověvem, Kameněvem a za účasti téměř všech obžalovaných zde sedících, obžalovaných Pjatakova, Radka, Serebrjakova, Sokolnikova, Muralova, Drobnise a Boguslavského, chtěl tehdy využít… obtíží a znovu se pokusit vrazit sovětskému státu dýku do týla co nejsilněji.

Trockisticko-zinověvský blok z roku 1926 obrátil celé ostří svého boje proti věci socializmu v naší zemi, ve prospěch kapitalizmu…

Není náhoda, že „nová opozice“ … sjednotila přívržence přemrštěné industrializace, jako Trockého, s takovým odpůrcem industrializace, jakým byl před 10 lety a až doposud zůstal Sokolnikov. „Nová opozice“ v podstatě byla pro určitý politický a sociálně hospodářský program, který musel vést nezbytně k likvidaci diktatury proletariátu, což nevyhnutelně muselo přivodit obnovu kapitalizmu v SSSR…

Proti obžalovaným… je vzneseno obvinění, že se pokoušeli nejodpornějšími a nejnečestnějšími prostředky uvést naší zemi pod jařmo kapitalizmu. Vznášíme proti těmto pánům obžalobu, že jsou zrádci socializmu. Svá stanoviska odůvodňujeme nejen tím, čeho se dopustili dnes – to je předmětem žaloby – ale říkáme, že historie jejich pádu začíná dávno před tím, že zorganizovali tak zvané „paralelní“ centrum, odnož zločinného trockisticko-zinověvského sjednoceného bloku…

Od platformy z roku 1926, od pouličních protisovětských projevů, od ilegálních tiskáren, od spolku s bělogvardějskými důstojníky, který oni tehdy uzavřeli, je jen krok k záškodnictví k vyzvědačství, k teroru a k vlastizradě z let 1932 – 1936. A tento krok udělali!…

Pjatakov, K.Radek, Sokolnikov, Serebrjakov, Drobnis, Muralov, Livšic, Boguslavskij, Šestov – ti všichni dlouhá léta bojovali proti věci socializmu, proti věci Lenina a Stalina…

V rezoluci X.sjezdu naší strany… přijaté na návrh Leninův, byla varovná výstraha, uvádějící: ten kdo trvá na tvoření frakcí a na svých chybách, musí se nevyhnutelně zřítit do tábora imperialistů. Obžalovaní veškerou svou činností dokázali plnou oprávněnost této historické předpovědi.

… Pjatakov a Radek, Sokolnikov, Serebrjakov, Drobnis, Muralov, Boguslavskij, Šestov, chovali dlouhá léta v sobě nenávist k sovětskému řádu, k socializmu. Dovedli zastírat, dovedli tajit své skutečné city a názory, hráli obojetnou úlohu a podváděli, což teď všichni také doznávají… víme, že veškerá činnost obžalovaných v této věci byla nanejvýš důsledná…

Viděli jste zde, soudruzi soudci, tyto pány, slyšeli jste je a zabývali jste se jimi. Zde sedí Ratajčak, snad je to německý, snad polský vyzvědač, ale že je vyzvědač, o tom nemůže být pochyb a jak se na něho patří, lhář, podvodník a darebák. Člověk, který má podle svých vlastních slov starý a nový životopis. Člověk, který podle okolností tyto životopisy padělá a předělává. Člověk, který jako náměstek předsedy krajské národohospodářské rady na Volyni, nejen kryje loupež, krádež a spekulaci člověka jemu podřízeného, nýbrž společně s ním se účastní přímých zištných zločinů. Podle vlastních slov je vydržován tímto zlodějem, defraudantem  a spekulantem. A hle, tento Ratajčák, se všemi svými skvělými vlastnostmi, odhalenými při vyšetřování, se stává nejbližším pomocníkem Pjatakova v chemickém průmyslu. Pěkný chemik.

Pjatakov věděl, koho si zvolil. Lze říci, že dobrému lovci zvěř sama běží do rány. Ratajčák šplhá na vysoká místa. Mlčí o pohnutkách, která jej ženou a netlachá tak otevřeně, jako to učinil Arnold, který doznal, že ho trápila „touha dostat se do vyšších společenských vrstev“… A hle, tento Ratajčák, se svými morálními vlastnostmi dokazuje, že se dovede protlačit na význačné místo. On, ředitel  „Glavchimpromu“! … - ředitel hlavní správy chemického průmyslu v naší zemi!

Kdyby Pjatakov nespáchal žádné jiné zločiny, pak by ho bylo nutno jen za tuto jednu věc, že nedržel tohoto člověka nejméně na kilometr od chemického průmyslu, pohnat k nejpřísnější odpovědnosti.

Ratajčák, tento arciškůdce, rozvíjí na odpovědném místě ředitele „Glavchimpromu“ svůj zločinný talent, pouští se na široce založenou cestu, žene se kupředu plnou parou – osnovuje výbuchy, ničí plody práce lidu, hubí a vraždí lidi.

Nebo vezměte Drobnise, starého profesionálního trockistu, tohoto vraha dělníků, řídícího se zásadou: „Čím hůře, tím lépe.“ Nebo vezměte Kňazeva, japonského vyzvědače, který vykolejil desítky vlaků. Nebo Livšice, bývalého  náměstka lidového komisaře železnic a zároveň Pjatakova náměstka ve zločinné činnosti v dopravě. Slučování funkcí bylo oblíbeno v tomto spolku… Konečně trockistický „voják“ Muralov, jeden z nejoddanějších a nejzarytějších pobočníků Trockého – rovněž doznal, že byl škůdcem a záškodníkem. A vedle nich Arnold, jinak Ivanov, jinak Vasiljev, jinak Rask, jinak Külpenem a jak se kdy ještě jmenoval, nikdo neví. Tento prohnaný, všemi mastmi mazaný, tento taškář a dobrodruh, je rovněž mužem  důvěry pro trockisty… A prvotřídním banditou. Nebo Hraše, člověk nejen tří rozměrů, ale při nejmenším tří státních občanství – (jedno občanství bylo československé, poznámka písařova)…

Mluvíme-li o těchto kádrech, musíme se zmínit o jejich předácích, o jejich atamanech. Začneme s Pjatakovem, po Trockém prvním atamanem této … smečky…

Roku 1915 vystupuje společně s Bucharinem s protileninskou platformou o právu národů na sebeurčení, v otázce, která má největší zásadní význam pro určení stanoviska bolševizmu a přitom vynadal Leninovi „Talmudistů sebeurčení“. (Talmudismus – hanlivě o sklonech k doktrinářství; poznámka písařova).

V roce 1916… vystupuje pod pseudonymem P.Kijevskij, už jako vyhraněný ideolog trockizmu…

Rok 1917. Pjatakov opět vystupuje proti leninské tezi o právu národů na sebeurčení… Brojí proti možnosti výstavby socializmu v jedné zemi; roku 1917 vystupuje proti dunovým tezím Leninovým.

Roku 1918 je Pjatakov opět proti Leninovi… To byl rok, kdy nás Lenin vyzýval, abychom raději zakusili, vytrpěli a snesli nesmírné veliké národní i státní ponížení a útrapy, ale abychom vytrvali na svém místě jako socialistický oddíl, který se odštěpil v důsledku událostí, od řad socialistické armády  a je nucen všechno podstoupit, dokud socialistická revoluce v jiných zemích nepřijde na pomoc. Pjatakov, společně s Radkem, se staví proti této tezi, proti Leninovi…

 Více jak jedno desetiletí zastává Pjatakov trockistické pozice, vede otevřený boj proti Leninovi, proti generální linii strany a proti světovému míru.

V letech 1926 – 1936, to je druhé desetiletí téměř nepřetržitého, ale už tajného, podzemního boje, který Pjatakov vedl soustavně, neukládaje ruce, dokud nakonec nebyl dopaden na místě činu, dokud nebyl usvědčen, dokud nebyl posazen na tuto lavici obžalovaných jako zrádce a proradce!

To je Pjatakov, to je jeho obraz.

Mnohé z toho, co jsem řekl o Pjatakovi, je možno opakovat i o obžalovaném Radkovi. Ten nejednou vystupoval proti Leninovi jak před revolucí, tak i po ní. Tento Radek roku 1926, při diskusi v komunistické akademii se poškleboval a vysmíval teorii vybudování socializmu v naší zemi, nazývaje ji teorii výstavbu socializmu v jednom okresu nebo dokonce v jedné ulici…

Stalin o tom psal: „Je možno nazvat tento ničemný a liberalistický Radkův výsměch myšlence výstavby socializmu v jedné zem jinak než úplným rozchodem s leninizmem?“

Radek je jeden z prominentních – a nutno po právu říct – nadaných a houževnatých trockistů. Za života Leninova bojuje proti Leninovi, po Leninově smrti bojuje proti Stalinovi. Jeho nebezpečnost pro společnost, jeho politická nebezpečnost je přímo úměrná jeho osobním schopnostem. Je nenapravitelný. Má v protisovětském trockistickém centru křeslo zahraničního ministra. Z příkazu Trockého vede diplomatická jednání s některými cizími osobami, nebo, jak se vyjadřuje, „ověřuje“ Trockého zmocnění. Pravidelně, prostřednictvím vlastního, abych tak řekl, diplomatického kurýra Romma, si dopisuje s Trockým, dostává od něho to, co zde oni fanfarónsky nazývali „směrnicemi“. Je jedním z nejdůvěrnějších a nejbližších lidí atamana této sběře, Trockého.

Sokolnikov. Roku 1918 vystupuje rovněž proti Leninovi. V tomto roce hrozil dokonce Leninovi při jednom politickém konfliktu demisí. Roku 1921 podepisuje protileninskou Bucharinskou odborovou platformu. Roku 1924 podpisuje „jeskynní platformu“, onu platformu, která byla vypracována v jeskyni u Kislovodska. Roku 1925 Sokolnikov osočoval sovětský stát a tvrdil, že náš zahraniční obchod, naše vnitřní obchodní podniky jsou podniky státně kapitalistické. Státní banka je prý stejně kapitalistickým podnikem, jako naše peněžní soustava je prodchnuta zásadami kapitalistické ekonomie. Obhájce a ideolog kapitalistické hospodářské politiky! Soudruh Stalin tehdy uvedl, že Sokolnikov je přívrženec zdawesování naší země. (G.Dawes – americký politik a finančník, který v roce 1924 zpracoval plán rozvoje amerického vývozu do poraženého a hospodářsky zničeného Německa; urychlil tak obnovu německého hospodářství – tím přispěl k  vybudování nových ekonomických pozic německého imperializmu – byla to prvá etapa, vedoucí k válečnému vyzbrojování Německa; poznámka písařova).

Sokolnikov, když byl roku 1925 lidovým komisařem financí, pomlouval a stěžoval si na naší stranu a sovětskou vládu že mu brání obhajovat diktaturu proletariátu a bojovat proti kulakovi, že mu brání zkrotit kulaka. A teď Sokolnikov před celým světem doznal, že trockistické centrum, jehož hlavním machrem byl, počítalo právě s kulakem… Sám před soudem řekl: „Chápali jsme to tak, že ve svých programových směrnicích se musíme vracet ke kapitalizmu a vytyčovat program obnovy kapitalizmu, poněvadž se pak budeme moci opřít o některé vrstvy v naší zemi“… Třídní orientace aktérů odporu zde důrazně vyplula na povrch!

Několik slov o Serebrjakovovi… Za odborové diskuse roku 1920 podpisuje bucharinský program, aktivně se účastní opozice roku 1923, aktivně se účastní opozice v letech 1926-1927, v podstatě, jak sám zde doznal, nikdy se nerozešel s trockizmem. Je jasné, že měl vždycky důvody činit si nárok na vedoucí postavení v tomto protisovětském trockistickém centru.

Jako staré trockisty známe N.Muralova, Drobnise, Boguslavského a Livšice. Víme, že řadu let bojovali proti Leninovi a proti socialistické výstavbě v naší zemi…

Tito pánové se pokoušeli vystupovat jako politická strana. Pjatakov mluvil před soudem o svých společnicích jako o „frakci“, mluvil o „politické nedůvěře“ své „frakce“ k zinověvské části bloku. Mluvil o „vlastní organizaci“, používaje tohoto pojmu v politickém smyslu; mluvil dokonce o „vlastní“ politice, kterou chystal provádět Trockij. Také Radek mluvil o svých spolupachatelích jako o politických vůdcích. Obžalovaný Pjatakov, když mluvil o zločinných škůdcovských požadavcích Trockého, které od něho dostal, když s ním osobně mluvil, mluvil o nich jako o součásti politiky Trockého.

Nabubřelým slohem mluvil i Radek, jeden z těch „reálných politiků“, kteří reálně zrazovali vlast, a slibovali nepřátelům reálné územní ústupky. Když Radek mluvil dokonce o tak prozaických věcech, jako jsou sprosté škůdcovské zločiny, pokoušel se mluvit nabubřelým slohem jako o politickém tématu. Při přelíčení 24.ledna Radek řekl: „Bylo jasné, že se mne ptají na stanovisko bloku. Řekl jsem, že reální politikové v SSSR chápou význam německo-sovětského sblížení. Když jsem mluvil o reálných politicích, pochopil tento zástupce, že jsou v SSSR politikové reální a politikové nereální: nereální – to je sovětská vláda, kdežto reální, to je trockisticko-zinověvský blok.“ Vidíte je, ty reálné politiky, sedí zde pod dozorem tří rudoarmějců.

(Jistě si pamatujete, že později, v době, kdy ideologii Varšavského paktu usměrňoval Suslov, se v projevech vládních revizionistů, velmi rozšířil výraz „reálny socializmus“. Proč asi, nenavazovali na dávnou „koncepci“ Radkovu? – Poznámka písařova)

… Na přímou otázku: „Měli členové vaší organizace spojení s cizími výzvědnými službami?“ – Pjatakov odpověděl: „Ano, měli.“ A vypravoval nám o tom, jak toto spojení bylo navázáno na přímý pokyn Trockého. To potvrdil i Radek - odborník „paralelního“ centra pro „zahraniční záležitosti“. To potvrdil Livšic, Kňazev, Šestov a jiní obžalovaní – přímí i nepřímí agenti těchto vyzvědačských služeb… nebyla to politická strana, byla to tlupa vyzvědačů, banditů, teroristů a záškodníků… Kořeny této čeládky je nutno hledat v doupatech cizích výzvědných služeb, které tyto lidi koupily, vydržují je a platí jim za věrné služby…

Pjatakov přesvědčuje své nohsledy o tom, že je nutno osnovat výbuchy a záškodnické činy, které by si vyžádaly hromadné lidské oběti. Drobnis dokazuje, že „čím více obětí, tím lépe“ pro trockisty. Šestov osnuje vraždy. Livšic, Kňazev a Turok osnují železniční katastrofy. A Radek se zabývá „zahraniční politikou“, která má ten smysl, aby – tak jak Livšic a Kňazev vykolejovali vlaky – vykolejil věc socializmu a otevřel brány cizímu nepříteli, nepříteli útočníku. Tady máte před sebou všechny, kdož uvízli v tomto krvavém zločinném bahnu. Všimněte si jednotlivých skupin: jejich lidé se spřáhli s cizími vyzvědači, kteří je kupovali za přísliby a někdy za hotové.

Vyhazují šachty do povětří, podpalují dílny, rozbíjejí vlaky, mrzačí a zabíjejí sta nejlepších lidí, synů naší vlasti. 800 dělníků gorlovského závodu na výrobu dusíkatých hnojiv oznámilo v Pravdě jména nejlepších stachanovců tohoto závodu, kteří padli zrádnou rukou záškodníků… Soudruzi soudci! Jejich vrahové sedí zde, před vámi!…

Šestov osnuje vyloupení banky, Šestov osnuje zákeřnou vraždu inženýra Bojaršinova, o kterém se domníval, že by mohl odhalit jejich zločineckou činnost.

Arnold – mezinárodní pobuda, který byl, jak se zdá, ve všech zemích světa; všude zůstavil stopy svých šejdířských kousků. V Minsku padělá listiny. V Americe je seržantem americké armády a ocitá se ve vězení, jak sám doznává, pro podezření z zpronevěry státního majetku… pomocí zednářů se pokoušel proniknout „do vyšších společenských vrstev“ v Americe a pomocí trockistů k moci, po které tajně a dychtivě vzdychal, za obratného vedení takového vychovatele, jako byl Šestov…

… byla to maličkost uvolnit  koleje a pustit vlak proti vlaku. Byla to maličkost zaplynovat šachtu a pohřbít v šachtě deset nebo několik desítek dělníků. Pro ně to byla maličkost, zákeřně zavraždit inženýra, který poctivě pracoval. Pro ně to byla maličkost, podpálit závod a vyhodit do povětří děti, které se náhodou prokopaly k tajné skrýši dynamitu.

Jen co je pravda, pěkná politická strana!… V červáncích ruské revoluce psal Lenin o obrovském významu, který revoluční sociální demokracie  přikládá veřejné propagaci svých idejí, veřejnému prohlášení svých cílů, veřejné masové agitaci za své programové, taktické a organizační názory a zásady…

Divně zní, když tito páni zde mluví o jakési dohodě jejich strany… s japonskými a německými fašistickými silami. S vážnou tváří mluvil Pjatakov, Radek a Sokolnikov o „úmluvě“, kterou uzavřel Trockij nebo na které se Trockij dohodl s Německem či s Japonskem. Tito páni s vážnou tváři vypravovali, že zamýšleli využít těchto států pro své zájmy. Avšak jak je možno vážně o tom mluvit, když i toto „paralelní“ centrum je jen ubohé kůzlátko proti vlku.

Úmluva! Kdyby raději prostě řekli: „Vzdali jsme se na milost a nemilost!“ Neboť to není úmluva, nýbrž vzdání se vítězi…

Radek vypověděl: „Poslal jsem Trockému dopis, ve kterém jsem mu potvrdil příjem jeho směrnice… Kromě toho jsem dodal: Nejen my oficiálně, nýbrž já osobně schvaluji, že Trockij vyhledává styk s cizími státy.“

Ejhle! Radek a Pjatakov „ověřují zmocnění“ Trockého k jednání s cizími státy… tím se říká: Já, Karel Radek, ministr zahraničních věcí bloku a centra, osobně schvaluji, že Trockij, ministerský předseda bloku, hledá kontakty s cizími státy… To je kapitulace, vzdání se na milost i nemilost… taková úmluva znamená vlézt do vlčí jámy a utěšovat se tím, že vlk není zlý, že je to kamarád, který nás nesežere…

Proč cizí vyzvědači nalézají své agenty mezi trockisty? Protože trockisté celou svou minulostí i přítomností dokazují, že jsou ochotni věrně a až do poslední kapky krve sloužit kapitalizmu, protože dokázali, že jsou schopni používat nejohavnější a nejpodlejší prostředky a že se ničeho neštítí… … …

Bylo to roku 1929. Tehdy ještě Radek nestál před soudem. V tu dobu Radek svědčí, jak mu Trockij přikazoval vyloupení našeho obchodní zastupitelství. Tehdy napsal, že dostal  od Trockého příkaz k přepadení sovětského obchodního zastupitelství, aby tak pro Trockého získal peníze… … …

(V další části tohoto bodu, je text knihy, kterou jsem měl k dispozici,  nesrozumitelný – nepoužitelný, škoda.

Nicméně, zde si myslím, že by bylo správné, vůbec ukončit výpisky ze závěrečné řeči veřejného žalobce A.J.Vyšinského, s přání: Snad někdy nashledanou.

A přemýšlejte, přátelé, o přečteném; tento starý text je i dnes neobyčejně aktuální a výrazně podnětný; například nás velmi naléhavě vybízí, abychom promysleli, proč Chruščov, hned jak uchopil moc a pohřbil Stalina, ve spěchu rehabilitoval všechny, absolutně všechny, vůbec všechny, dříve odsouzené. Písař)