Americký útok na Írán: Je otázkou zda k němu dojde, nebo kdy k němu dojde?

  Tento týden se rozhodne o dalším osudu amerických plánů zaútočit na Írán. 21 února totiž vypršela lhůta, v níž Rada bezpečnosti OSN požadovala, aby Írán přerušil „veškeré aktivity na obohacování a znovu zpracování uranu, včetně výzkumu a vývoje, aby mohly být ověřeny IAEA (Mezinárodní agentura pro atomovou energii)“. Pokud Írán nevyhoví, bude to přičteno na list hříchů sestavený Georgem Bushem, který již obsahuje obvinění, že Írán zásobuje irácké povstalce bombami, jež zabily stovky amerických vojáků.

  Aby ukázal, že tato rétorika není pouze prázdným hřměním, přesunul Bush do Zálivu zvláštní přepravní loď a nahradil velitele vojenských operací na Blízkém východě velitelem námořnictva, který má zkušenosti z podniknutí úderů vojenského letectva vůči Iráku. Americké jednotky navíc uvěznily íránské diplomaty, kteří měli údajně pomáhat silám odporu proti americké okupaci. Takže za jak dlouho máme očekávat útok na Írán? A nebo jde o válku slov a vojenské přípravy navržené k tomu, aby Teherán zastrašily a donutily jej vycouvat z „vměšování se“ v Iráku a  vyhovět IAEA?

  Není pochyb, že hrozba útoku na Írán je reálná a roste. Z čistě krátkodobých politických důvodů potřebuje Bushova administrativa někoho, koho by obvinila z Amerikou vytvořené katastrofální situace v současném Iráku, a tím se pokusila zachránit vyhlídky Republikánů v prezidentských volbách 2008.

  Ale je zde i hlubší důvod. Írán je důležitou regionální mocností Blízkého východu a překážkou amerických imperialistických plánů. Herním plánem Bushe a neokonzervativců po 11.září bylo rychle postoupit od války v Iráku k zničení íránského režimu. Irák by znamenal zajištění vojenských základen, příjmů z ropy a představoval by odrazový můstek k útoku na Írán. Avšak americké zničení režimu Saddáma Husajna mělo opačný efekt v posílení Íránu.

  Americký imperialismus potřebuje dominovat Blízkému východu a ochránit své vazalské státy jako je Saudská Arábie, Kuvajt, Egypt a další, což si žádá vypořádat se nějak s islamistickým režimem v Íránu. Íránská podpora pro Hisbollah v Libanonu pomohla loni v létě zmařit izraelský útok. Írán rovněž podporuje Hamas v Palestině a má úzké vazby na šíitský odpor v Iráku. Írán vyvíjí rakety dlouhého doletu a jaderná technologie, které jej mohou učinit imunními před hrozbami z Izraele a USA. Írán má sílu blokovat Hormuzskou úžinu, kterou musí projít mnoho ropy určené Spojeným státům.

  Avšak jakého druhu útoku jsou v současnosti USA schopny? Zprávy předpokládají, že k vzdušnému útoku na íránská nukleární zařízení může dojít v dubnu. Ale debakl v Iráku znamená, že Bush může na svůj cíl změnit režim v Teheránu zapomenout, ačkoliv Washington může dále snít o tom, že jeho útok podnítí protivládní převrat. K změně režimu nemůže dojít vojensky či politicky dokud je žhavá půda v Iráku; USA na Írán nemohou vyslat velké invazní síly.

  Zostření sankcí a vojenský úder proti íránskému jadernému vývojovému programu jsou nicméně možné. Izrael zničil svými leteckými útoky irácký, Francií vybudovaný jaderný reaktor, téměř před dokončením v roce 1981 a má schopnost tak učinit i dnes, ale zprávy opět nasvědčují tomu, že izraelská armáda je velmi obezřetná vzít na sebe zodpovědnost za útok, který by mohl vést k vážné odplatě ze strany Íránu. Izrael by preferoval, kdyby proti jaderným zařízením použily USA své „proti-pevnostní“ bomby, a stejně jako v Somálsku posledních měsíců, je Washington ochoten pokračovat v nových „vojenských dobrodružstvích“, dokonce i když zabředl v Iráku.

  Dokud se v Iráku nachází 150 tisíc amerických a britských vojáků, jsou nicméně rizika pro USA a Izrael značná. Útok na Írán, který ponechá režim nezlomený a ozbrojený, může otevřít dveře k rozšíření regionálního požáru. USA ví, že Írán může vyzvat šíitské milice k otevřené masové gerilové válce proti okupačním jednotkám a zásobovat je nezbytnou municí a výcvikem, což by ze současné úrovně amerických lidských ztrát v Iráku udělalo asi něco jako mateřskou školku.

  Ministr obrany, Robert Gates, nedávno prohlásil, že „žádné plány k útoku na Írán neexistují“; je možné, že rétorika, sankce a válečné hry mají přinutit Írán k ústupkům, a jsou tu známky, že tento přístup funguje.

  Bylo by však šílené vyloučit útok na Írán. Britská Labour Party tvrdí, že je proti útoku na Írán, ale bylo by naivní věřit, že Blair a Brown by útok nepodpořili, kdyby k němu došlo. Je našim úkolem jim znemožnit, aby o praktické podpoře takového útoku či jeho přípravě byť jen uvažovali.

(Článek autora Keitha Harveyho byl převzat z webových stránek Permanent Revolution)