Je dosti nerozumné odsuzovat Kolčaka jenom za to, že se dopouštěl násilí vůči dělníkům a že dokonce mrskal učitelky za to, že sympatizovaly s bolševiky. To je vulgární obhajoba demokracie, to jsou hloupá obvinění vůči Kolčakovi. Kolčak používá takových metod, jaké má po ruce. Ale čím se drží hospodářsky? Drží se svobodou obchodu, je pro ní, za to ho podporují všichni kapitalisté… (V.I.Lenin – z proslovu na I.všeruském sjezdu o mimoškolním vzdělání; Spisy, sv.29, str.353 – 355)
Josef F I K T A
Hrubý zásah do socialistického charakteru sovětského zemědělství učinil N.S.Chruščov na začátku roku 1958. V době, kdy začaly nazrávat problémy zásobování obyvatelstva potravinami, "zajistil", aby na plenárním zasedání ÚV KSSS, které se konalo 25.a 26.2.1958, bylo přijato rozhodnutí o zrušení strojních a traktorových stanic.
V usnesení bylo uvedeno: "… plenární zasedání ÚV KSSS má za to, že v zájmu dalšího rozmachu socialistického zemědělství a rozvoje kolchozního zřízení je vhodné změnit dosavadní systém výrobní a technické pomoci kolchozům a postupně reorganizovat strojní a traktorové stanice, které sice měly kladnou úlohu, avšak v mnohém směru již vyčerpaly své hlavní funkce. Nyní, kdy je většina kolchozů s to opatřovat si traktory, kombajny a ostatní zemědělské stroje a vhodně je využívat, je účelné přikročit k přímému prodeji těchto strojů kolchozníkům…" (KSSS v usneseních…, díl IV.)
To byla těžká rána socialistickému vývoji sovětského zemědělství. Její důsledky prakticky zcela znemožnily přechod Sovětského svazu ke komunismu!
J.V.Stalin koncem září 1952, v dopise A.V.Saninové a V.G.Venžerovi, o tom napsal:
"Připusťme na chvíli, že jsme přijali Váš návrh a začali prodávat kolchozům do vlastnictví základní výrobní nástroje, strojní a traktorové stanice… Z toho by vzniklo předně to, že by se kolchozy staly vlastníky základních výrobních prostředků, tj., že by se dostaly do výjimečného postavení, jaké nemá v naší zemi ani jeden podnik, neboť, jak známo, ani znárodněné podniky nejsou u nás vlastníky výrobních nástrojů… Je snad možno říci, že takové postavení by mohlo přispět k pozvednutí kolchozního vlastnictví na úroveň vlastnictví všeho lidu? Nebude snad správnější říci, že takové postavení by mohlo jedině oddálit kolchozní vlastnictví od všelidového vlastnictví a vedlo by to nikoliv k přiblížení ke komunismu, nýbrž naopak k vzdálení se od něho?
Za druhé by u toho vzniklo rozšíření sféry působnosti oběhu zboží, neboť do sféry oběhu zboží by se dostalo kolosální množství výrobních nástroji zemědělství… může rozšíření sféry oběhu zboží napomáhat našemu postupu ke komunismu?
Vaší základní chybou je, že nechápete úlohu a význam oběhu zboží za socialismu, nechápete, že oběh zboží je neslučitelný s perspektivou přechodu od socialismu ke komunismu. Myslíte si, že je možno přejít od socialismu ke komunismu i za existence oběhu zboží, že tomu oběh zboží nemůže zabránit. To je hluboký omyl, který vznikl na podkladě nepochopení marxismu."
Dále pak J.V.Stalin v dopise uvedl: "Engels v Anti-Dühringu dokázal přesvědčivě, že existence oběhu zboží musí nevyhnutelně vést Dühringovy tak zvané 'hospodářské komuny' k obnovení kapitalismu… my marxisté, vycházíme ze známé poučky, která říká, že zásada rozdělování výrobků podle potřeby vylučuje jakoukoli směnu zboží, tudíž i přeměnu výrobků ve zboží a zároveň i jejich přeměnu v hodnotu…
Kolchoz pracuje na půdě a obdělává půdu, která už dávno není vlastnictvím kolchozním, nýbrž vlastnictvím všeho lidu. Kolchoz není vlastníkem půdy, kterou obdělává.
Dále. Kolchoz pracuje se základními výrobními nástroji, které nejsou vlastnictvím kolchozním, nýbrž vlastnictvím všeho lidu. Kolchoz není vlastníkem základních výrobních nástrojů. Kolchoz je podnik družstevní, používá práce svých členů a rozděluje důchody mezi členy podle pracovních jednotek, při čemž má vlastní osivo, které každý rok obnovuje a vstupuje do výroby.
Je třeba se ptát: co tedy ve skutečnosti kolchoz vlastní, kde je jeho kolchozní vlastnictví, jímž může disponovat naprosto svobodně, podle vlastního uvážení?
Tímto vlastnictvím je produkce kolchozu, produkce kolchozní výroby: obilí, maso, zelenina, bavlna, cukrovka, len, atd., nepočítaje v to stavby a osobní hospodářství kolchozníků na usedlosti… značná část produkce, přebytky kolchozní výroby, přichází na trh a zapojuje se do systému oběhu zboží. A právě tato okolnost brání nyní pozvednutí kolchozního vlastnictví na úroveň vlastnictví všeho lidu. Proto je třeba z tohoto konce rozvinout práci k pozvednutí kolchozního vlastnictví na úroveň vlastnictví všeho lidu.
Aby kolchozní vlastnictví bylo pozvednuto na úroveň vlastnictví všeho lidu, je třeba vyloučit přebytky kolchozní výroby ze systému oběhu zboží a zařadit je do systému výměny výrobků mezi státním průmyslem a kolchozy. V tom je podstata věci.
Nemáme ještě vyvinutý systém výměny výrobků, ale máme zárodky výměny výrobků v podobě 'ztovarování' zemědělských výrobků. Jak známo, produkce bavlnářských, lnářských, řepařských a jiných kolchozů se již dávno 'ztovaruje', sice neúplně, částečně, avšak přece jenom 'ztovaruje'."
V další části dopisu se J.V.Stalin zamýšlel nad nepodařeným výrazem "ztovarování" a doporučil hledat jiný, vhodnější. Pak pokračoval:
"Úkolem je organizovat tyto zárodky výměny tak, aby kolchozy dostávaly za své výrobky ne pouze peníze, nýbrž hlavně nutné výrobky. Takový systém si vyžádá nesmírné zvýšení výroby, kterou město dodá vesnici, a bude proto muset být zaváděn bez zvláštního spěchu, podle toho, jak se budou hromadit městské výrobky. Je však třeba zavádět jej neochvějně, bez váhání, a krok za krokem omezovat sféru působnosti zboží a rozšiřovat sféru působnosti výměny výrobků.
Takový systém, tím že omezí sféru působnosti oběhu zboží, usnadní přechod od socialismu ke komunismu. Mimo to umožní zapojit základní vlastnictví kolchozů, produkci kolchozní výroby, do celkového systému celostátního plánování." (J.V.Stalin, Ekonomické problémy socialismu v SSSR, Praha 1952, str. 83 – 93)
Již naprosto konkrétně viděl J.V.Stalin na konci září 1952, pět měsíců před svou smrtí, jednu z mnoha praktických otázek přechodu od socialismu ke komunismu. N.S.Chruščov však nectil Magnu chartu komunismu, specifikovanou J.V.Stalinem. Rozprodal výrobní nástroje do vlastnictví soukromých osob - družstevníků a intenzivně podporoval oběh zemědělských výrobků na trhu družstevních přebytků. A ztovarování? To byla pro N.S.Chruščova vědecká oblast, na kterou neměl čas ani chuť. Po smrti J.V.Stalina byla určena k tichému zániku – tak jako sám vědecký přechod ke komunismu. V pestrém souboru takových revizionistických opatření zanikl i sám socialismus. Revizionizmu se jeho dílu zkázy dařilo. To nelze vyvrátit. Ale ničit je přece jenom podstatně snadnější než budovat; notabene budovat nové – komunistické.
Situace v zásobování obyvatelstva potravinami se stávala po XX.sjezdu KSSS stále více a více svízelnější, až dospěla do kritického stavu. N.S.Chruščov opojen "výsledky sjezdu", které halasně chválily i jeho opatření na "ozdravení" sovětského zemědělství, se musel v roce 1957 vypořádat se svými kumpány – pučisty z roku 1953, zažít trpkost, pramenící ze začátku rozpadu jednoty mezinárodního komunistického hnutí, jakož i "zradu" Titovu. Léčil se slávou, jenž mu přinášela jeho politika mírového soužití, přesněji třídního soužití, jakož i dalšími drobnějšími radostmi, které, jak to v životě bývá, byly dost hustě protkány neduhy různého druhu. O některých otázkách bude zmínka v tomto sešitu. To všechno ve svém souhrnu mu nedávalo čas na zemědělství – Chruščovovu původní velkou lásku.
Proto plénum ÚV KSSS až v prosinci 1958 "řešilo" otázku výživy lidu. A jak jinak než podle už vžité metody N.S.Chruščova – avanturisticky. Je to patrné z usnesení, ze kterého vyjímám:
"Je známo, že ve výrobě zrnin došlo před zářijovým (1953) plenárním zasedáním ÚV KSSS k vážnému zaostávání, které mělo za následek stagnaci v některých jiných důležitých zemědělských odvětvích, zejména v živočišné výrobě. Ve výrobě zrnin byla země po dlouhou dobu skoro na úrovni, jíž bylo dosaženo v předrevolučním Rusku. Množství tržního obilí v zemi, které bylo odevzdáno státu, bylo krajně nedostatečné a vznikly potíže při zásobování obyvatelstva chlebem. O této situaci Malenkov jistě věděl, avšak v rozporu s fakty prohlásil na XIX.sjezdu KSSS, že celková sklizeň obilí v roce 1952 činila 8 miliard pudů a že obilní problém, který byl dříve pokládán za nejpalčivější, byl definitivně a jednou provždy vyřešen. To neodpovídalo skutečnosti a Malenkov se tím dopouštěl klamání strany a lidu…"
Licoměrně mluvilo plénum ÚV KSSS na konci roku 1958, krátce před dokončením šestého roku absolutního panství N.S.Chruščova ve straně, v celé zemi, po té kdy otočil "vývoj" socialismu k jeho zániku. To bylo v době, kdy i u nás, v Československu, jsme stáli "fronty" na maso, kdy se jen občas prodávalo máslo a to půlka ze "čtvrtky", v době, kdy socialismus začal dozrávat v nekonečných sériích závažných otřesů. Chruščov neviděl příčiny nastupujícího hladu ve svém avanturismu, ale u svých předchůdců, mezi než sám patřil. A plenární zasedání ÚV KSSS jej stále podporovalo! Obvinilo Malenkova a drze se dovolávalo plenárního zasedání ÚV KSSS ze září 1953, kdy byl prvním tajemníkem ÚV KSSS zvolen N.S.Chruščov a na kterém plénum ÚV KSSS konstatovalo(!):
"V poválečných letech byla obnovena a značně rozšířena zemědělská výroba a naše země má zajištěn dostatek obilí."
N.S.Chruščov se tehdy upřímně hlásil k dědictví po J.V.Stalinovi. Nyní, když pod jeho šestiletým "řízením" nastala kritická situace v zásobování obyvatelstva základní potravinou – chlebem, nechal obvinit Malenkova. Ale ten na XIX.sjezdu KSSS předkládal zprávu za celý orgán strany, tedy i za N.S.Chruščova.
Na jednání N.S.Chruščova před stranou, před celým světem, nebylo poctivé ani jedno opatření, ani jedna zpráva. Ze svých vlastních slov si pletl další a další osidla a stále pevněji se do nich poutal. Ke škodě lidu Sovětského svazu a proletariátu celého světa.
V roce 1958 se měla již naplno sklízet úroda z obdělaných celin. Nikdo nespočítá kolik to bylo milionů marně zoraných hektarů, nikdo nespočítá, kolik miliard rublů tento avanturismus stál Sovětský svaz. Přesto, že fiasko "zúrodňování" celin bylo před celým světem zřejmé, plenární zasedání ÚV KSSS znovu podpořilo avanturismus N.S.Chruščova a usneslo se: "… ÚV KSSS pokládá za nutné konstatovat, že když vznikla myšlenka zúrodňování celin, postavil se Malenkov a ostatní příslušníci protistranické skupiny proti tomuto opatření strany a státu a snažili se dokázat, že prý výdaje na zúrodnění celin se nemohou vyplatit a že tato záležitost je ekonomicky nevýhodná. Život však tato nesmyslná tvrzení vyvrátil. Stát uhradil výdaje spojené s kultivací celiny, ale nadto získal přes 18 miliard čistého příjmu. Kromě toho se z investic v oblastech celiny, zvýšily výrobní fondy sovchozů, opravářských stanic a nákupních organizací o 24 miliard rublů. Zúrodnění celin nebylo tedy jen rozhodujícím prostředkem zvýšení výroby obilí, ale také důležitým zdrojem akumulace státu pro uskutečnění programu výstavby komunismu." (KSSS v usneseních…, díl IV.)
Československo z potíží vybředlo a dokonce se stalo zemědělsky soběstačné. Jinak tomu bylo v Sovětském svazu. Lhaní, ani další opatření, zvláště ta, která byla přijata po uvolnění N.S.Chruščova, již neobnovila socialistický charakter zemědělství SSSR a tato země, kdysi celkem úspěšný vývozce obilí, úplně a trvale upadla při zajišťování této nanejvýš strategické suroviny, do úplného područí USA.
Licoměrnost – ta byla hlavním "argumentem" ÚV KSSS, vedeným N.S.Chruščovem. S takovými "zásadami" nemohla strana získat trvalou a upřímnou – prostě bojovou podporu mas Sovětského svazu a světového proletariátu. Problém výživy lidu narůstal i po zasedání pléna ÚV KSSS.
Pokládáte moje tvrzení za přemrštěné, za zaujaté? Podepřu ho stanoviskem revizionisty, služebníka N.S.Chruščova i L.I.Brežněva, historika a člena Akademie věd SSSR, tajemníka a člena politbyra ÚV KSSS, akademika B.N.Ponomarjova. Ten, jako vedoucí vědecké skupiny pro zpracování Dějin KSSS, nechal do nich uvést:
„Zatím co průmysl se rozvíjel vcelku tak rychle jak přepokládal sedmiletý plán, v zemědělství se úkoly sedmiletky neplnily v celé řadě ukazatelů. V letech 1959 – 1961 byla celková sklizeň zrnin nižší než v roce 1958. Při tom za ta léta přibylo téměř 11 milionů lidí. V roce 1961 překročila sovětská země významný historický mezník: městského obyvatelstva bylo stejně jako vesnického a později ho bylo dokonce více. Stouply také příjmy pracujících a zvýšila se poptávka po potravinách.
Pro obyvatelstvo, jehož rok co rok přibývalo, bylo zapotřebí stále více zemědělských výrobků. Bylo nutno zvyšovat povinné dodávky zrnin. Od sovchozů a kolchozů se vykupovalo nad plán, ale za tytéž ceny jako za plánovanou produkci. To jednak ochuzovalo pobídky ke zvyšování produkce zemědělské výroby, jednak ochuzovalo krmivovou základnu pro živočišnou výrobu. V SSSR byly sice rozšířeny osevní plochy kukuřice, ale pěstovat kukuřici byly donucovány i kolchozy a sovchozy v oblastech, kde vlivem nepříznivých klimatických podmínek rostla špatně nebo nerostla vůbec. Proto kukuřice nenahradila úbytek sklizně jiných plodin, zejména ne krmných. Nedostatek krmiv začal brzdit rozvoj živočišné výroby, růst produkce masa a mléka se zpomalil.
Ke všemu se ještě snížil přísun traktorů a jiných strojů do zemědělství. Kolchozy totiž odkoupily v roce 1958 stroje od strojních a traktorových stanic. Na to vydaly značné prostředky, takže v prvních letech nemohly nakupovat nové zemědělské stroje. Modernizace strojového a traktorového parku v kolchozech a jeho doplňování se zpomalily. Zároveň však přibyly desítky milionů hektarů celin a úhorů, čímž osevní plochy se rozšířily.
Situace v zemědělství samozřejmě stranu znepokojila. V lednu 1961 projednalo plenární zasedání ÚV KSSS zprávy stranických organizací svazových republik o rozvoji rostlinné a živočišné výroby. Situace naléhavě žádala hluboký rozbor stavu zemědělství, bylo třeba hledat nové prostředky, jak pracovníky v zemědělství pobídnout, a objevovat nové rezervy pro zvýšení produktivity zemědělské výroby. Bylo třeba mít přesnou evidenci a správné využívání objektivních zákonitostí vývoje socialistické výroby. Avšak N.S.Chruščov, místo aby se věcně zabýval zjišťováním příčin, proč zemědělství zaostává, a místo aby podnikl účinná opatření pro jeho další vzestup, svalil v projevu na plenárním zasedání vinu za neplnění státního plánu ve výrobě zemědělských výrobků a jejich prodeji státu na místní stranické, sovětské a zemědělské organizace. Zastával názor, že ke zlepšení situace v zemědělství stačí organizační a administrativní opatření, že je třeba jen změnit strukturu zemědělských orgánů. Na jeho naléhání bylo tehdy reorganizováno ministerstvo zemědělství." (A plenární zasedání ÚV KSSS schválilo další avanturismus N.S.Chruščova. Kolikátý to již byl?). "Počítalo se, že v nejbližších letech budou dodávky zrnin dosahovat 4200 milionů pudů ročně a že se zvýší i dodávky masa a mléka. Avšak tyto zvýšené plánované úkoly nebyly podepřeny patřičnými finančními zdroji ani materiálem, a ani opatřeními, jež by měla patřičný povzbudivý vliv na pracovníky v zemědělství…" (Dějiny KSSS, Svoboda 1975 – čtvrté, přepracované, doplněné a revidované vydání, str. 570 – 571)
K tomu co nechal uvést do Dějin KSSS akademik B.N.Ponomarjov, jen malou připomínku: Je třeba vzít v úvahu, že tento rozbor je jen povrchní a rozvláčnou zprávičkou pro nejširší čtenářskou obec, že se vůbec nejedná o rozbor politický, který by měl v dějinách každé strany dominovat nad všemi ostatními hledisky. To za prvé. Za druhé, je třeba upozornit na to, že ani toto čistě "odborné" hodnocení není zcela správné. Situace v průmyslu totiž nebyla lepší. Mimo jiné, se to promítlo i do nedostatečné produkce zemědělských strojů. Kdyby byly vyrobeny, byly by v takovém případě předány do zemědělství a to na úvěr. Jiné řešení nepřicházelo v úvahu. Prodat je do zahraničí bylo vyloučeno a to jak pro hospodářskou blokádu Západu, tak i pro jejich specifické technické vlastnosti, spočívající v určení jen k práci v těžkých podmínkách sovětského zemědělství.
Pod neustále sílícím vlivem N.S.Chruščova, zaměřeným na "zdokonalování" úrovně sovětského zemědělství, jeho produkce soustavně klesala. Například v roce 1963 se sklidilo o dvě miliardy pudů zrnin méně než v roce předešlém; dodávky obilí do státních sýpek klesly o 75O milionů pudů. Nedostatek krmiv se odrazil v živočišné výrobě. Stavy prasat klesly v roce 1963 téměř o polovinu, stavy ovcí o 6 milionů kusů, snížila se produkce mléka. Vznikly další potíže v zásobování městského obyvatelstva moukou, masem a jinými zemědělskými výrobky. Do značné míry se tu projevil subjektivismus v řízení, chyby v zemědělském plánování, financování a poskytování úvěrů, nedostatky v organizování dodávek a výkupu zemědělských výrobků. V porovnání s rokem 1959 počet obilních kombajnů a nákladních automobilů dokonce klesl. Kolchozy měly potíže s opravou svých strojů. Tím technická základna kolchozů místo upevňování slábla. (Podle dějin KSSS, str.584)
Zavedl jsem vás téměř na konec historické cesty N.S.Chruščova. Porušil jsem při tom časovou posloupnost našeho pojednání. Myslím, že to však bylo nutné, abychom si v souhrnu uvědomili jaké hospodářské důsledky vyvolala avanturistická politika revizionisty N.S.Chruščova. (Politické důsledky jsou ještě otřesnější!) Zde je nutno zdůraznit, že v tomto díle nebyl on sám a jedinou řídící osobou. Přesněji vyjádřeno: zde jsme svědky důsledků, vyvolaných hořejší vrstvou "socialistických" aristokratů, kteří soustavnými, přímo systémovými ústupky před avanturismem N.S.Chruščova, si zabezpečovali mimořádně výhodné postavení, svůj osobní prospěch značného rozsahu a to i za cenu blížící se katastrofy, kterou tak vyvolávali a která bezprostředně ohrožovala existenci socialismu.