Není tak těžké být revolucionářem, když už revoluce vzplanula a rozpoutala se, když se přidává k revoluci kdekdo z pouhého nadšení, z módy, ba někdy z pohnutek kariéristických. Proletariát potom, po svém vítězství, musí vynaložit obrovské úsilí, ba přestát útrapy přímo mučednické, aby se osvobodil od takových také – revolucionářů (V.I.Lenin, Dětská nemoc "levičáctví" v komunismu, Svoboda 1950, str.74; Spisy, sv.31)
Chruščov osobně Stalina nenáviděl. Stalin nechtěl dát jeho synovi milost. To se synem mu dodalo. Ale to není hlavní. Chruščov nebyl revolucionář. Do strany vstoupil teprve v roce 1918. Prostí dělníci byli již ve straně. Tak byl "aktivní". Jakého jsme to měli vůdce strany! To bylo absurdní. Absurdum! Je o čtyři roky mladší než já, ale nebyl už dítětem. První revoluce byla únorová, v roce 1917. Jako aktivní člověk byl v Juzovce. To bylo menševické centrum – výrok Molotova (F.I.Čujev, Vzpomínky Molotova, Orego 1996, str.247 a 248)

N.S.Chrčuščov diplomatem

Funkce předsedy rady ministrů SSSR "seděla" N.S.Chruščovovi báječně. V roce 1960 navštívil Indii, Barmu, Indonésii, Afghánistán, Francii dvakrát, Německou spolkovou republiku, Rumunskou lidovou republiku, Rakousko, Finsko a Spojené státy americké. Sem zaměřím hlavní pozornost v této stati. A to proto, abych mohl dobře osvětlit  tvář diplomata, představitele SSSR a mezinárodního komunistického hnutí – revizionistu N.S.Chruščova.
Na pátém zasedání Nejvyššího sovětu SSSR, které se konalo 7.5.1960, mimo jiné N.S.Chruščov uvedl:
"Soudruzi poslanci! Agresivní akt, jehož se dopustilo americké letectvo vůči Sovětskému svazu, (1.5.1960) vyvolalo spravedlivé rozhořčení poslanců a všeho lidu…
Po přednesení mé zprávy o tomto faktu Nejvyššímu sovětu (to bylo 5.5.l960), bylo ve státním departmentu USA vydáno oficiální tiskové prohlášení, v němž se praví, že jde o porušení sovětských hranic americkým letadlem Lockheed U-2, které prý provádělo meteorologický výzkum horních vrstev atmosféry v oblasti turecko – sovětských hranic. Toto letadlo prý ztratilo kurz pro poruchu přívodu kyslíku, nutného k orientaci pilota. Státní department tvrdí, že pilot ztratil vědomí a letadlo řízené automatickým pilotem vletělo nad území SSSR. Podle slov státního departmentu stačil pilot pouze oznámit, že nefunguje kyslíkové zařízení. Toto letiště prý nepatří vojenské správě, nýbrž Národnímu úřadu pro aeronautiku a kosmický prostor…
Soudruzi, musím vám prozradit jedno tajemství. Když jsem vám podával první zprávu, úmyslně jsem neřekl, že pilot je živ a zdráv a zbytky letadla máme. To jsme udělali vědomě, protože kdybychom všechno byli řekli hned, pak by Američané byli vydali jinou zprávu. (Smích a potlesk)
Pilot se jmenuje Francis Harry Powers, je mu třicet let. Podle vlastní výpovědi je kapitánem vojenského letectva USA, kde sloužil do roku 1956, tedy do té doby, kdy přešel do ústřední zpravodajské služby…, dokud sloužil v americkém letectvu, dostával 700 dolarů měsíčně, když však přešel k rozvědce a začal plnit špionážní úkoly, shromažďovat tajné údaje, začal dostávat 2.500 dolarů měsíčně… Pilot vypovídal, že nedostal žádnou závrať a že také nedošlo k poruše kyslíkového zařízení. Letěl podle předepsaného kurzu a přesně plnil pokyny, které mu dalo jeho velitelství…
 Máme nejen přístroje z tohoto letadla, nýbrž i vyvolaný film… Letadlo letělo nad naším územím 2.000 km. Po celou dobu letu nad naším územím bylo letadlo sledováno, a jakmile byl dán rozkaz, bylo sestřeleno.
Když naše baterie… jej sestřelila, letec… vyskočil s padákem, při čemž, toho si všimněte, neseskočil pomocí katapultu, který má letce automaticky vymrštit. Seskočil vrchním krytem kabiny, kterým se do letadla vstupuje. Ptám se proč to udělal, když má zařízení pro rychlé vymrštění? Udělal to možná proto, že v letadle je výbušnina, která měla letadlo roztrhat, když by se letec katapultoval. Letec to věděl a možná, že se obával, že bude při výbuchu zabit. Pěkná představa… letci bylo vštěpováno, že se nesmí dostat živý do rukou sovětských úřadů. Proto byl vybaven zvláštním špendlíkem a jím si měl způsobit okamžitou smrt…" (O zahraniční police Sovětského svazu, SNPL 1962, díl I., str.487 – 5O3)
Incident s výzvědným letadlem se stal základnou, z které N.S.Chruščov mnohokrát startoval za svou slávou, kterou demonstroval svou osobní moc. Na dlouhou dobu ha zcela zaujal. Zcela se mu oddal.
Incident vznikl před sjednanou schůzkou představitelů USA, Velké Britanie, Francie a Sovětského svazu, která měla být zahájena 16.5.1960 v Paříži a která se neuskutečnila. O okolnostech, za kterých k tomu došlo, mluvil N.S.Chruščov 28.5.1960 na Všesvazové poradě předních pracovníků brigád a úderníků komunistické práce. Tam mimo jiné řekl:
"Když jsem včas přibyl do Paříže s ministrem zahraničních věcí soudruhem Gromykem a ministrem obrany maršálem Malinovským, měl jsem připravené schůzky s prezidentem Francie generálem De Gaullem a ministerským předsedou Velké Britanie Haroldem Macmillanem a vyložil jsem jim naše stanoviska… Eisenhower však nevyužil možnosti… dokonce ani neprojevil přání se setkat s námi… viděl jsem Eisenhowera jenom na předběžné poradě v Elysejském paláci. V odpověď na mé prohlášení přečetl připravený text, z něhož jsem vyrozuměl, že vláda Spojených států trvá na provádění své… politiky a že on jako prezident sám řekl, lety se zastavují jen do ledna 1961, tj. na dobu, po níž bude Eisenhower v Bílém domě…"
Potom ještě N.S.Chruščov uvedl další informace, úvahy, ale i odsudky. A to Rady bezpečnosti, francouzské koloniální války ve Vietnamu, v Alžíru, zástupce Itálie v Radě bezpečnosti, velké Britanie, Francie a Izraele ve věci společného přepadení Egypta, koloniálního útlaku, Čankajšeka, některých členů Rady bezpečnosti, zastupující hospodářsky málo vyvinuté země, atd. (O zahraniční politice Sovětského svazu, SNP 1962, díl I., str.578 – 629)
Z pozice zapomenutého venkovana bylo možno s N.S.Chruščovem souhlasit. Jeho stanoviska byla srdečná, přátelská – altruistická, stranila Sovětskému svazu, jeho lidu, hovořila i v prospěch všech lidí dobré vůle. Neúspěchy a těžká provinění proti míru přisuzoval nehodným jednotlivcům, jejich špatným charakterovým vlastnostem, prezidenta USA bral v ochranu a tvrdil, že lety amerických špionážních letadel nad územím Sovětského svazu byly prováděny mimo jeho vědomí. Když D.Eisenhower prohlásil lety za americkou politiku, nemohl vyjít z překvapení, nemohl se smířit s tím, že by jeho přítel, jak se za poslední Chruščovovy návštěvy USA vzájemně oslovovali, by byl něčeho takového schopen. Zkrátka, měšťácká duše N.S.Chruščova se v roce 1960 projevila v extázi, jaká u něho nebyla dosud shledána. "Vyrostl" ve funkci předsedy rady ministrů SSSR a prvního tajemníka ÚV KSSS. Přispělo k tomu jistě i pochlebování, kterým byl uctíván na každém kroku. Začal rychle dozrávat, jeho zánik se začal ukazovat jako stále naléhavější perspektiva.
Omylem N.S.Chručova, přesněji, základem jeho revizionizmu, byla neznalost charakteru podstaty kapitalismus? Zcela určitě nikdy nemohl číst práci B.Engelse Postavení dělnické třídy v Anglii. Tam je uvedeno:
"… Londýn, hlavní město světa, vytvořilo obrovské doky, soustředilo zde tisíce lodí, které ustavičně pokrývají Temži. Neznám nic impozantnějšího něž pohled, jaký poskytuje Temže, blížíme-li se od moře k Londýnskému mostu… to všechno je tak mohutné, tak velkolepé, že každý zůstane ohromen a žasne nad velikostí Anglie, ještě než vkročí na její půdu.
Oběti jež to stálo, objevíme později. Teprve když několik dní bloudíme po chodnících hlavních ulic, s námahou se prodíráme hemžením lidí a nekonečnými řadami kočárů a vozů, když zavítáme do 'špatných čtvrtí' světového města, teprve pak si uvědomíme, že Londýňané museli obětovat nejlepší část lidské podstaty, aby uskutečnili všechny tyto divy civilizace, jimiž město překypuje, že mnoho a mnoho sil, které v nich dřímaly, zůstalo nevyužito a bylo potlačeno, aby se jen některé z nich mohly rozvinout a umocnit spojení se stejnými silami ostatních. Už v pouličním hemžení je cosi odporného, proti čemu se lidská přirozenost vzpouzí. Nejsou všechny tyto statisíce lidí všech tříd a stavů, které se tlačí a strkají, vesměs lidé stejných vlastností a schopností a se stejnou touhou po štěstí? A nemusí všichni dosahovat svého štěstí nakonec stejnými prostředky a způsoby? A přece, kolem se ženou, jakoby neměli vůbec nic společného, jakoby jim do druhých nic nebylo. Jedinou vzájemnou dohodou je mlčenlivé dorozumění, že každý se přidržuje pravé strany chodníku, aby se oba proudy lidské tlačenice, valící se opačnými směry, vzájemně nezdržovaly;  přece nikoho ani nenapadne, aby druhého poctil třeba jen jediným pohledem. Surová lhostejnost, bezcitné omezení každého jednotlivce jen na vlastní zájmy vyniká tím odporněji a urážlivěji, čím více je těchto jednotlivců stěsnáno na malém prostoru. A i když víme, že taková izolace jednotlivce, takové omezené sobectví je všude základním principem dnešní společnosti, přece jen se nikde neprojevuje tak nestoudně a nezahaleně, tak sebevědomě jako právě tady, v hemžení velkého města. Rozpad lidstva na monády, z nichž každá má zvláštní životní princip a zvláštní účel, tento svět atomů tu dosahuje vrcholu." (K.Marx a B.Engels, Spisy, sv.2, str.264 a 265).
Taková města, takové lidské odcizení "dokázal vytvořit" kapitalismus již hluboko v XIX.století. My si musíme uvědomit jeho důsledky a nesmírně těžké úkoly komunistického hnutí při přeformování charakteru člověka, promyslet a člověku skutečně vrátit jeho lidskou podstatu, zajistit mu lidský život. Jistě, pomocníkem nám bude jeho věčná, leč nyní potlačená touha po citovém, harmonickém a klidném životě v kolektivu, který není poznamenaný touhou kořistit, ale všem jeho členům dává nejen pocit jistoty, ale jistotu samu. Mnoho, mnoho těžkých úkolů má před sebou komunistické hnutí. Zatím je v nástupu negativní prostředí a jeho působení, jako například národnostní řeže, náboženské zanícení či náboženské rozbroje, alkohol, drogy, úpadková kultura, jako specifický produkt buržoazní společnosti a další, neobyčejně účinné prostředky k ovládání mas. Ale my, komunisté, se přesto nevzdáváme svých těžkých, ale vznešených cílů.
V takovém prostředí ani Nikita Chruščov nemohl nalézt přítele. Ti tam prostě nejsou a ani být nemohou. Tam člověk, (může vůbec zůstat ještě člověkem?), uznává jen sílu zlata a majetku vůbec. Podobné, politicko-společenské klíma, značně miniaturizované, začal N.S.Chruščov s úspěchem vytvářet doma, mezi "socialistickou" aristokracií.
Chtějí-li komunisté vybudovat novou společnost, tak musí do důsledků skoncovat nejen s třídami, ale zajistit i nové, lidstvu přirozené životní podmínky a v nich, v těžkém a neobyčejně dlouhé, každodenním zápase, doslova vybojovat nový charakter lidí, který odpovídá komunistické morálce. To nemohl být úkol pro sedmiletý plán. N.S.Chruščov s takovými úkoly vůbec nepočítal, ale přesto do světa bohapustě vyhlašoval, že jeho generace bude žít v komunismu.
Před XXI.sjezdem KSSS, vykonal prvý náměstek předsedy rady ministrů SSSR A.I.Mikojan, "soukromou" cestu do USA. Protože to byl muž inteligentní, zkušený, jemných mravů, který se uměl vyjadřovat pregnantně i pateticky, kromě to byl distingovaný, měl u vládních činitel, podnikatelů a bankéřů, se kterými se v USA stýkal, velký úspěch. Na XXI.sjezdu KSSS se chlubil svými styky. A protože příroda mu dala ještě dvě přednosti, a to výbornou paměť a neobyčejnou pracovitost, stal se nejlépe zběhlým ze všech sovětských revizionistů v salónním marxismus. Pro revoluční se již vůbec nehodil. Proto(!) měl úspěch i u delegátů XXI.sjezdu KSSS. To všechno mu N.S.Chruščov, jeho nejbližší přítel, záviděl. Nejvíce cestu do USA. Byl, jak víme, zaníceným politickým turistou. Přiznal se ještě na XXI. sjezdu KSSS, když řekl:
"Schůzky a rozhovory v Ženevě v nás zanechaly pěkné vzpomínka na pana Eisenhowera. Dospěl jsem k názoru, že pan Eisenhower, i když je generál, nepatří k těm vojákům, kteří by při řešení sporných otázek spoléhali jen na děla a chtěli všechny problémy řešit silou zbraní. Nejednou prohlašoval, že usiluje o to, aby nedošlo k válce. Vážíme si toho a doufáme, že jeho prohlášení se projeví v konkrétních činech.
Návštěva soudruha Mikojana v USA opravňovala nás k naději na další oteplení ve vztazích mezi našimi zeměmi, na rozvíjení styků…, mimochodem řečeno, soudruh Mikojan použil k návštěvě USA své dovolené, při které měl odpočívat. Dává však jemně na srozuměnou, že by si chtěl přece jen odpočinout v Sovětském svazu. (oživení v sále, potlesk) Tato návštěva do jisté míry přispěla ke zvýšení temperatury ve vztazích mezi našimi zeměmi od temperatury pod bodem mrazu k nule i výše, začala stoupat, aby dosáhla teploty, již je třeba pro normální existenci organizmu… Patrně se to leckterým politikům nezamlouvá, a proto se snaží zmenšit kladný vliv cesty soudruha Mikojana na veřejné mínění v USA.
Místo aby USA nadále rozvíjely takové styky, obracejí se na zcela opačnou stranu. Na tiskové konferenci 28.ledna prezident Eisenhower na otázku jednoho dopisovatele o možnosti mé návštěvy v USA, obdobné jako byla návštěva A.I.Mikojana, jednoznačně řekl, že je to vyloučeno. Prohlásil: 'Tato návštěva nemůže být neoficiální jako pana Mikojana'. (oživení v sále)
To je na mou věru zcela neočekávané. Vypadá to jako jakási diskriminace. (smích v sále) Jeden smí používat práv, která jsou pro všechny společná, druhého těchto práv zbavují.
Chápejte mě správně: Vůbec mě ani nenapadne žádat o vízum na takovou cestu. Mám mnoho práce. Kromě toho mám velmi mnoho pozvání a jen stěží si mohu udělat čas, abych jim vyhověl. Nejde tedy o přání jet do USA, jde o něco jiného – o lidská práva. (oživení v sále, potlesk) Nechápu, pro jaké příčiny mi prezident bere možnost navštívit tuto zemi. (smích v sále)…"
To by nebyl N.S.Chruščov, aby si nevěděl rady i v této, pro každého jiného, ve ztracené situaci. Když se mu zachtělo jet do USA, tak tam jel. A to dvakrát za sebou. Ještě v roce 1959 se vnutil vládě USA jako host a v roce 1960 odjel do USA jako vedoucí sovětské delegace na Valném shromáždění Organizace spojených národů. A právě o této návštěvě, která trvala od 19.září do 13.října, tedy téměř celý měsíc, nepočítám-li dobu, kterou cestou do USA strávil N.S.Chruščov na lodi. Prostě, na cestu do USA si čas udělal. A to bez ohledu na pracovní zaneprázdněnost a bez ohledu na pozvání jiných zemí, kterým nemohl vyhovět. To co říkal na XXI.sjezdu KSSS byl jen manévr. Moc, sláva a turistika. To byly mocnosti, kterým úplně podlehl. V roce 1960 už neuvažoval ani trochu racionálně natož třídně. To se jen zmítal ve spárech patologických sil, které tvrdě a krutě zasáhly jeho avanturistickou psychiku.
Na Valném shromáždění OSN měl 14 projevů! Kromě toho, za pobytu v USA učinil veřejné prohlášení v newyorském přístavu, 24. a 25.září měl několik schůzek a besed v Glen Cove, vypracoval a odeslal dopis předsedovi Valného shromáždění o odzbrojení, měl besedu se zpravodajem Izvestijí, vypracoval a odeslal odpověď na výzvu ministerské předsedy Indie, prezidenta Ghany, prezidenta Indonésie, prezidenta Spojené arabské republiky a prezidenta Jugoslávie, 7.10. měl několik setkání s novináři, 9.10. rozhovor v televizi, 11.10. učinil prohlášení pro kubánský rozhlas, pak poslal poselství americkým čtenářům časopisu SSSR a poslední den pobytu v USA  měl rozhovor se zpravodajkou americké rozhlasové společnosti Mutual Broadcasting Systém a projev na newyorském letišti.
K projevům na Valném shromáždění OSN: Tam byl zaníceným agitátorem, zkušeným parlamentárníkem, tam byl pan Někdo, který se nekontroluje, ani kontrolovat nedá. Ten kdo neodpovídal jeho představám, ten se setkal s nemilosrdnou kritikou. Snad byl milostivější k Molotovovi než k diplomatům buržoazních států. Hořekoval, zaklínal, bouřil, zapřísahal sebe i ostatní, sliboval. Doufal, ale také strašil i vyhrožovat. To všechno a ještě jsem neuvedl vše čím se v USA prezentoval, čím "reprezentoval" socialismus, světové komunistické hnutí.
Dne 9.101960 vydala tisková skupina předsedy rady ministrů SSSR zprávu, podle které N.S.Chruščov vystoupil před kamerou televizní společnosti WNTA-TV v rozhovoru s nejznámějším rozhlasovým komentátorem USA D.Susskindem. A ten svého partnera nešetřil. Po úvodních výměnách formálních slov, D.Susskind prohlásil:
"Je naprosto nepochopitelné, že takový humorný člověk může vzbuzovat u jiných strach z války. Učili nás, že humor je nejlepší vlastností."
N.S.Chruščov: "Správně. Vzbuzuju-li ve vás strach, znamená to, že špatně smýšlíte o mně i o mé zemi."
D.Susskind: "Zde teď strach nevzbuzujte, ale budíte ho, když pronášíte projevy, například v OSN. Kdybychom tu mohli zůstat, byl by mír naprosto bezpečný."
N.S.Chruščov: "Mýlíte se."
D.Susskind: "Pane Chruščove…, pravděpodobně víte, že v naší zemi existuje vláda, která je volena a která plně odpovědná lidu. Proč tedy utvrzujete onen mýtus, že americký lid, tento mírumilovný lid, který opravdu chová mírové úmysly, má imperialistickou vládu, která provádí, která rozdmýchává válku? Skutečnost je taková, a vy to nepochybně víte, že mezi americkým lidem a americkou vládou – ať už republikánskou nebo demokratickou – je jednota, že tato vláda nemá žádné úzké zájmy, že nechce porušovat svrchovanost jiné země nebo rozšiřovat své území na úkor jiné země."
N.S.Chruščov byl zahnán do kouta. A tam se musí dostat vždy a každý, kdo chce "zastávat" marxismus a zapomene nebo odmítne stav ve společnosti posuzovat z třídního hlediska. A to před kamerou v USA prostě nešlo. Taková byla, taková zůstává realita. N.S.Chruščov musel být poražen. Na otázku odpovídal vyhýbavě. Vysvětloval přednosti Sovětského svazu; ale americký reportér nasadil hmat a už ho držel a nepouštěl. Řekl:
"Chtěl bych požádat pana Chruščova o prominutí a poznamenat, že doposud na mou otázku neodpověděl. Nechceme tu srovnávat naše zřízení nebo vlády. Chtěl bych se jen zeptat proč tak přísně odlišujete náš lid a naší vládu? Říkáte, že americký lid je mírumilovný, kdežto vláda USA podněcuje válku…"
N.S.Chruščov: "Poněkud spěcháte… Nespěchejte. Vy jste sice plný elánu a já už nejsem žádný mladík. Ale přesto se s vámi v odpovědích utkám. Jen klid!"
Potom začal N.S.Chruščov vypravovat ze široka o tom jak jej loni učil prezident USA pan Eisenhower slovům My Fried, jak se oslovovali "můj příteli" a jak vyslal do vzdušného prostoru SSSR letadlo U2 a RB47. Na téma: americká letadla nad územím SSSR dlouho diskutovali. Pak D.Susskind citoval W.Gomulku, který v OSN řekl:
"Jsem pro myšlenku, abychom se dozvěděli názor všech národů světa na problémy, které nejtěsněji souvisejí s právem spravovat svou vlastní zemi a rozhodovat a jejím osudu."
D.Susskind tvrdil, že W.Gomulka tímto výrokem podepřel stanovisko prezidenta USA, které vyjádřil v OSN slovy:
"Máme za to, že právo každého člověka vyslovit se o sebeurčení je stejně krásné jako právo každé zde zastoupené země hlasovat podle svého přesvědčení. Chtěl bych vidět světový plebiscit, při němž by měl každý člověk na světě možnost svobodně v tajném hlasování odpovědět na otázku: Chcete mít právo na sebeurčení?"
D.Susskind opět převzal "strategickou" iniciativu. N.S.Chruščov se bránil útokem. Protestoval proti tomu, aby OSN měla právo organizovat volby v SSSR, pak z toho jaksi sešlo a mezi diskutéry byla přijata dohoda: takový plebiscit na celém světě, to snad prosím, ale v USA a SSSR to ne, to je nepřípustné. N.S.Chruščov poukazoval na plebiscit, který proběhl po Říjnové revoluci, kdy lid jeho země zahnal vojenské oddíly Ameriky, Velké Britanie, Francie a Japonska. O československých legiích se nezmínil. Tento spor N.S.Chruščov ukončil slovy:
"Žijte si jak chcete. Nevměšujte se však do našich záležitostí, budeme žít tak jak budeme chtít my. Proč k nám strkáte svůj nos? Kdo se vás o to prosí?"
D.Susskind, vědom si své převahy, mu odpověděl zcela nevybíravě. Řekl:
"Jak se říká, štěkáte zbytečně na měsíc. Známe dějiny Velké říjnové socialistické revoluce…"
Ta trojtečka, ta je tiskové supiny předsedy rady ministrů SSSR. Zcenzurovala asi "jadrný" výrok D.Susskinda. Potom se vzájemně přetahovali o výraz "štěkat na měsíc". N.S.Chruščov se rázně ohradil a rezolutně řekl:
"Jsem předsedou rady minstrů největšího socialistického státu na světě, (to asi zapomněl na tehdy šest set milionovou Čínu), a nepřijel jsem štěkat na měsíc. Nedovolím, abyste se ke mně tak choval… My jsme takový stát, že se sekýrovat nenecháme."
Potom se zápasilo opět na téma: plebiscit. Během tohoto sporu se pravděpodobně odkrylo tajemství, zahalené, jak jsem se již zmínil, trojtečkou tiskového orgánu předsedy rady ministrů SSSR, neboť bez souvislosti s předcházejícími výroky D.Susskinda, N.S.Chruščov prohlásil:
"A pokud jde o zotročení, nebudu vám odpovídat. Je to taková špína, kterou bylo třeba už dávno pustit z hlavy, je třeba se přeorientovat, je třeba umět chápat dějiny tak jak je píší národy…"
A zde se zase urazil D.Susskind kvůli slovu "špína" a osobní spor se opět rozhořel.
Z rozhovoru se svět dozvěděl, že D.Susskindovi bylo 39 let; N.S.Chruščovovi 66 let. Bylo to zbytečné a nechutné, avšak senzační představení. Mezinárodnímu komunistickému hnutí přibyly další vrásky.
A ještě  epizoda s botou N.S.Chruščova. Úvodem k ní vám sdělím, že byla mezi lidmi rozpačitě hodnocena. Slyšel jsem, že zpráva o ní se do Československa dostala z nočního přímého televizního přenosu a že ji mnozí viděli. Nikdy jsem tomu nevěřil a vždy jsem si myslel, že lidé ji přijali jako výsměch Svobodné Evropy nebo jiné buržoazní radiové stanice. Nicméně, rozšířila se a bylo nutno na ní reagovat. Pro její závažnost, dostal tento úkol zeť N.S.Chruščova, A.J.Adžubej, šéf sovětských Izvěstijích, který v tomto postavení po delší dobu vykonával funkci ministra zahraničních věcí SSSR, když A.A.Gromyko upadl u N.S.Chruščova do hluboké nemilosti, ale přesto nebyl odvolán. O podrobnostech s Chruščovovou botou, se celý socialistický tábor, celý svět dozvěděl, sice později, ale zato z oficiálního pramene, z tribuny XXII.sjezdu KSSS. Tam A.J.Adžubej uved:
"Sovětská delegace a delegace ostatních socialistických zemí, aby vyjádřily opovržení pánům, kteří klamou národy, a aby narušily pokrytecké mlčení, hlasitě vyjadřovaly svůj protest, když se z tribuny Organizace spojených národů pronášely lživé a provokační projevy, urážející důstojnost národů socialistického tábora, národů a kolonií a osvobozujících se států. Když se delegátům socialistického tábora unavily pěsti, jimiž se na protest bušilo do stolů,  našli i jiné způsoby, jak zkrotit pokrytce a lháře.
Snad to šokovalo diplomatické dámy za západního světa, ale bylo to prostě znamenité, když soudruh Chruščov při jednom provokačním projevu západního diplomata zul botu a začal s ní tlouci do stolu. Vše bylo okamžitě jasné. Jsme rozhodně proti, nechceme slyšet tyto projevy! Nikita Sergejevič Chruščov při tom položil botu tak, že se její špička téměř, ale ne úplně,  dotýkala krku frankistického ministra zahraničních věcí, který seděl před naší delegací. I v tomto případě byla projevena diplomatická pružnost."
Snad to šokovalo diplomatické dámy západního světa, a ty jsou v parlamentarismu už na ledacos zvyklé, ale bylo to znamenité. Nevíme pro koho a v jakém smyslu. A stejně nevíme, jak to s tou botou a krkem frankistického ministra zahraničních věcí bylo vlastně doopravdy. A vůbec, jak pochopit, k čemu to bylo dobré?
Nebyl jsem a zřejmě ani dnes nejsem sám, kdo takové excesy, vhodné k balamucení prostého lidu, odsuzoval a odsuzuje.
I na nás se zlobil zeť N.S.Chruščova A.J.Adžubej, když říkal na XXII.sjezdu KSSS: "… jsou v naší straně lidé, kteří nemají radost ani z tohoto sjezdu, ani z dalších úspěchů. V kapsách mají sice stranické průkazy, ale v duši nemají ani stín stranickosti. Dovedu si představit, jak sedí ve svých koutech – někteří ještě jakž takž pracují, někteří jsou již v penzi – a prskají zlostí nad naším XXII.sjezdem. Z této tribuny byli znovu odhaleni a nyní vidíme: neztotožnili se s XX.sjezdem a z Molotova dopisu vidíme, že nesouhlasí ani s XXII.sjezdem strany." (Nová mysl, zvláštní číslo 1961)
Pozdě, velmi pozdě jsme začali a špatně, velmi špatně jsme bojovali Vjačeslave Michajloviči Molotove! Byla to spíš zrada na pokračování než boj. A pak, revizionisté mohou říci, že byli pomýleni a že za jejich omyl jsme zodpovědní my, kteří jsme je nezískali na stranu ortodoxního marxismu. To už tu bylo, to už jsem prožil.
A ještě jedno, poslední americké zastavení. Tisková skupina předsedy rady ministrů SSSR vydala prohlášení, ve kterém je uvedeno:
"Dne 13.října 1960, ihned po té, kdy šéf sovětské delegace, N.S.Chruščov, pronesl na XV.zasedání Valného shromáždění OSN prohlášení před odjezdem do vlasti, požádala ho zpravodajka amerického rozhlasu Mutual Broadcasting Systém Lise Howardová o interview… Besedě byli přítomni: vedoucí delegace Ukrajinské SSR N.V.Podgornyj, vedoucí delegace Běloruské SSR K.T.Mazurov, ministr zahraničních věcí A.A.Gromyko a další osobnosti…"
A nyní několik úryvků z rozhovoru: Zpravodajka říkala N.S.Chruščovovi:
"Ve všech zaklaních komunistických pracích, v dílech Marxe, Engelse, Lenina i Stalina se vine jako červená nit jedno téma, a to konečné vítězství komunismu na celém světě, a také tvrzení, že k dosažení tohoto cíle jsou vhodné všechny prostředky. Zřekli jste se těchto základních koncepcí, nebo stále souhlasíte, že k dosažení tohoto cíle jsou dobré jakékoliv prostředky? Znamenalo by to totiž možnost použít moderních druhů zbraní, aby bylo dosaženo cíle – uskutečnit komunismus na celém světě."
Otázka zcela vyvedla N.S.Chruščova z koncepce. Jak by ne. Proto začal manévrovat, tvrdil, že je ochoten to v krátkosti vysvětlit. Dokonce řekl: "Marx, Engels, Lenin i Stalin nikdy nevyzývali k agresivním válkám. Marxistické učení bylo vždy proti takovým válkám."
Do sporů a ne do rozhovorů, byli nasazeni dobří, pravděpodobně, že ti nejlepší komentátoři. A pak. Na rozhovor, na jeho zaměření se zřejmě připravovali v kolektivu. A ten věděl jak otázky formulovat a měl vyspekulované i eventuální odpovědi N.S.Chruščova. Je snadné udržovat rozhovor ve stálém napětí. Vždyť komentátor ho řídí, on otázkami určuje kam se bude vyvíjet. Přesto však nakonec L.Howardová rozhovor nezvládla. Aby si N.S.Chruščov uchoval kredit, musel hovořit, jak nesmýšlel, jak se nikdy na veřejnosti po smrti J.V.Stalina nevyjádřil. Prostě, musel na sebe vzít úlohu komunisty. Vždy mluvil a při tom odsuzoval války jako takové. A nyní, do amerického rozhlasu, mluvil o válkách spravedlivých a imperialistických. Ty demonstroval na právě probíhající válce v Alžírsku. Potom hovořil o svaté válce Ameriky proti Anglii. Chválil Washingtony, vyslovoval uspokojení nad porážkou Velké Britanie. Semlel všechno na co si vzpomněl, leč o světovém vítězství socialismu se nezmínil, soudruh Chruščov. Nedotkl se ani problému, který zpravodajka několikrát v různých formulacích opakovala a chtěla od něho slyšet, zda v zápase s kapitalismem jsou pro komunisty vhodné všechny bojové prostředky.
Komentátorka také řekla: "Hovořil jste o svobodě. Všichni představitelé Západu říkají, že nynější boj, který dnes probíhá ve světě, je veden mezi svobodou a komunistickou tyranií. Při tom argumentují především tím, že ve vaší zemi není svobodný tisk, že tam nejsou svobodné volby, že nesouhlasíte s opoziční stranou atd…"
Na to N.S.Chruščov kapituloval a jen řekl: "Je to velmi zajímavá otázka…" Potom se přece jen zotavil a začal mluvit o tom, že pojem svobody je různý, že každá společnost se skládá z tříd, že buržoazní filozofové neuznávají nesmiřitelnost třídních rozporů. Z revizionisty N.S.Chruščova udělala americká komentátorka marxistu během malinké chvilky, ale také jen na chvilečku. Aby před jejími otázkami neshořel jako osobnost, musel se odvolat na ortodoxní, materialisticko-dialektický, prostě pravý, revoluční marxismus. Znal ho! Jeho zrada nebyl omyl z nevědomosti, ale ryzí, čistá, ničím neomluvitelná, odporná zrada!
L.Howardová také uvedla: "My se domníváme, že ekonomika nemá žádný vztah ke svobodě, a právům existujícím v zemi. Jsou věci, které nemají vzájemný vztah. My se totiž domníváme, že ať je jakákoliv vláda, ať má jakékoliv formy, nemá to vztah ke svobodným volbám, k právu na vlastní mínění, ke svobodě tisku, k právům postavit se na ulici, a jako je to u nás, třeba i vykřikovat: jsem proti Nixonovi nebo Kennedymu v kterékoliv zemi bez ohledu na společenské zřízení mohou takové svobody existovat. Proč máme vycházet z ekonomických základů?…"
K tomu už neměl N.S.Chruščov co říct. Zmohl se jen na neuzavřené výroky: "dáváte velmi zajímavé otázky… velmi dobře vám rozumím… máte zřejmě málo času… pochopte však potíže toho, kdo na otázky odpovídá… nemohu zde vyložit celý Marxův Kapitál za nějakých pět minut… vaše otázky mě velmi zajímají… proč jsou zajímavé?… byl feudalismus a po něm přišel kapitalismus… nyní nastává nová epocha… přichází socialismus a komunismus – vyšší fáze rozvoje společnosti."
Úvahu o vývoji USA komentátorka ukončila slovy: "Po celou tuto dobu jsme byli svědky úpadku vlivu Komunistické strany Ameriky." A to opět zašla příliš daleko. Zde se musel N.S.Chruščov opět obrátit o pomoc k revolučnímu komunismu. Z jeho dlouhého vývodu uvedu to hlavní co řekl:
"Je to svoboda pro kapitál, a nikoliv pro lid. Kdo u vás vytváří veřejné mínění? Hearst. Má třicet nebo padesát listů. Existují i další podobné společnosti… Celá tato propagandistická mašinérie monopolního kapitálu je zaměřena k tomu, aby svedla lidi z cesty…" (O zahraniční politice Sovětského svazu, SNP 1962, díl II., str.275 – 5O9)
Ze zpráv listu New York Post vyšlo později najevo, že rozhlasem byla vysílána jen nepatrná část nahrávky. Magnetofonový záznam ostatní části byl konfiskován a společnost Lisu Howardovou potrestala. Ta prohlásila, že její společnost byla zpočátku velmi ráda, že se jí podařilo získat interview. Byla však kritizována a "ustoupila" nátlaku. Není důvod se tomu divit. Interview nezvládla. N.S.Chruščova zatlačila tak daleko, že se musel bránit jako skutečný komunista i když jím vůbec nikdy před tím, ani potom, nebyl. Její nejzávažnější "provinění" je však nutno spatřovat v tom, že ho jako komunistu dokonce nechala mluvit. Nezbylo ji nic jiného, než aby využila americkou demokracii, vyšla na ulici a tam, podle svého argumentu, kterého použila k velebení kapitalismu, různými výkřiky si ověřovala vychvalovanou demokracii americké buržoazie. Kdyby to udělala, dostala by pak zaměstnání v USA nebo někde jinde, kde vládne buržoazní demokracie?

*