Josef Kutaj - KRIZE: JAK MÁ VYPADAT

... rozšiřují lživé zprávy o špatné situaci v průmyslu a uveřejňují v novinách anonymní oznámení - 

„Kapitalisté! Střeste se investovat do cementářského průmyslu"; posléze kupují závody „outsiderů" (tj. podnikatelů, kteří nejsou členy syndikátů) a platí jim „odstupné"... Monopol si klestí cestu všude a všemi prostředky, počínaje skromným odstupným až po americké „použití" dynamitu...

V. I. Lenin, Imperializmus jako nejvyšší stadium kapitalizmu

KRIZIE: JAK MÁ VYPADAT

Sestavil  Josef KUTAJ

Stonal jsem; a když ustoupila zvýšená teplota a tělo mi přece jen pookřálo, sáhl jsem po odloženém tisku. A důsledek? Těžká novinová témata a já jsem jim propadl; a teď, abych si přece jen trochu ulevil, musím se vám svěřit, musím vám sdělit některé své poznatky, plynoucí z přečteného textu.

Nejdříve uvedu: V HaNo z 15.12.2008 je uveden rozcuchaný, ale přece jen dominantní článek předsedy KSČM, pana V. Filipa; ten by stál za zmínku; leč, já se svoji povahou, se mu zde raději vyhnu, tak hluboké operace na KSČM zatím dělat nemohu – ale vyrostu z této slabosti, jak si myslím a pak se přihlásím.

Nicméně, zde ustoupím až k datu 18.9.2008, kdy v HaNo – v českém levicovém deníku, byl uveřejněn článek pana Jiřího Dolejše, nesoucí název: „Komunisté mají zájem na budoucnosti podnikání"; říká se v něm mimo jiné, že VII. sjezd KSČM přijal rezoluci k otázce podnikání. A pan Dolejš má pravdu; proto v článku tvrdí, s neskrývaným nadšením:

„Změny v hospodářském a společenském životě české společnosti, které proběhly po listopadu 1989, umožnily vznik malých a středních podnikatelů. Tato skupina zaujímá důležité místo v české ekonomice a na rozdíl od expanze zahraničního kapitálu do velkých ekonomických celků, zůstala převážné v českých rukách. KSČM tímto prohlášením deklaruje trvalý programový zájem na jeho rozvoji a podpoře proto, že malé o střední podnikání je důležitým zaměstnavatelem a má nezastupitelnou úlohu při zachování úrovně a kvality hospodářského života země. Proto také v systému vzdělávání a výchovy mládeže podporuje zachování a další rozvoj středních odborných škol."  Soukromých středních škol, musím dodat, jsem „poučen" ekonomicko-třídní koncepcí pana Dolejše. Jdeme dál.

Problém změn, nastalých v hospodářském a společenském životě české společnosti, začnu zkoumat od školství. Jak je zcela zřejmé, politické straně, honosící se zcizeným názvem komunistická, vůbec nevadí, naopak, radostně zdůrazňuje, že mnohé školy jsou soukromé, se vším co k této podnikatelské koncepci patří; se vším, co z této podnikatelské koncepce mohou soukromé osoby vytěžit nad rámec standardu českého školství; co všechno soukromé školy bez koncepčního státního řízení mohou zanedbat; co soukromé školy mohou v soukromém školském systému transformovat do podvědomí absolventům soukromých škol... Nicméně, berete vy, pane Dolejš a vaše KSČM, ve své orientaci na soukromé české školství v úvahu i skepsi těch, kteří zůstanou na vedlejší, případně i slepé životní koleji, protože jejich vzdělání nebylo, nemohlo být, řekněme z finančních důvodů, glorifikováno pojmem soukromé? A vůbec, pane Dolejš, je možné předpokládat, že soukromé školy udrží, případně dosáhnou na úroveň skutečného standardu výuky i výchovy, který by odpovídal úrovní vzdělání reálsocialistickému? Uvědomujete si, pane Dolejš a vaše KSČM, že ve školách, celosvětově vzato, se dnes občas střílí?

Nicméně, nebýt článku pana Věrteláře „Všeobecný propad odbornosti a školství", uveřejněný v HaNo dne 15.12.2008, mohlo by se tvrdit, že otázka školská a soukromých škol zvlášť, v průběhu jen několika dnů mého postonávání, se jaksi zhroutila, rozpadla se, není po ní v HaNo vidu ani slechu.

Zato se tam začalo bubnovat na poplach, který způsobila krize. Jak říkám, jak píši – KRIZE. Je tu krize, dříve jak se absolventi soukromých škol dostali do praxe; takt, v HaNo z 15.12.2008 o tom má článek pan Dolejš, s plačtivým nadpisem: „Víra, že trh nás zbaví hniloby, slábne"; tedy, je to srdcervoucí, je to dojemné, jak „komunista", ve funkci místopředsedy komunistické strany s celostátní působnosti věří a opírá se o buržoazní princip, o trh – buržoazní obchodní i politickou veličinu...; což je, na druhou stranu, peprný důkaz o ideologické hnilobě bývalé reálsocialistické orientace, bývalé KSČ i politické o ideové desorientaci, stávající KSČM.

Ted, promiňte prosím, začínám se obávat, že pro mé zbytečně dlouhé úvodní klání, zbude málo místa pro hlavní pohledy tohoto článku; proto šetřím každým písmenem.

Ano, je nutné, velmi nutné, ostrým pohledem se zadívat no trh a z něho vyplývající krizi, která začíná otřásat ekonomikou i životem na naší planetě. Správné poučení lze najít v literatuře, pojednávající o světové krizi ze začátku třicátých let minulého století, která, jak se často uvádí, bylo zatím největší krizí v historii.

V komunistickém prostředí se o této krizi veřejně jednalo na konci června roku 1930, při jednání XVI.sjezdu VKS(b). V hlavním referátu uvedl J. V. Stalin:

„Stávající hospodářská krize je krizí způsobenou z nadvýroby". Tedy v detailech, nebylo možno prodat vyrobené zboží. S tím vzniká otázka: a to proč? Odpověď je jasná svou jednoduchostí; vykořisťované lidové masy byly honorovány nízkou mzdou. K tomu J. V. Stalin dodal: „Nynější krize je první poválečnou krizí. Je světovou krizí nejen v tom smyslu, že zahrnuje všechny nebo téměř všechny průmyslové země světa, při čemž ani Francie, která systematicky vstřikuje do svého organizmu miliardy marek reparačních plateb Německa, se nemohla vyhnout jisté depresi, která musí podle všech údajů přejít v krizi...

Průmyslová krize začala nejdříve v Polsku, Rumunsku a na Balkáně... Zjevné příznaky počínající zemědělské krize se vyskytovaly již koncem roku 1928 v Kanadě, USA, Argentině, Brazílii a v Austrálii... V polovině roku 1929 dosahuje průmyslová výroba v USA téměř rekordní výše. Teprve od druhé poloviny roku 1929 začíná přelom a pak se již rozvíjí prudká krize průmyslové výroby, která uvrhla USA na úroveň roku 1927. Hned nato následuje krize v Kanadě, Japonsku. Pak přicházejí úpadky a krize v Číně a v koloniálních zemích, kde se krize prohlubuje poklesem cen stříbra a kde se krize z nadvýroby spojuje s rozvrácením rolnického hospodářství, úplně vyčerpaného feudálním vykořisťováním o neúnosnými daněmi. Pokud jde o západní Evropu, tam začíná krize přicházet teprve začátkem tohoto roku, a to ne všude a se stejnou silou, Francie však vykazuje i v tomto období stále ještě růst průmyslové výroby...

...ze všech zemí na světě jedině v SSSR je bouřlivý rozmach velkoprůmyslu, při čemž úroveň výroby v prvním čtvrtletí 1930 převyšuje úroveň z roku 1827 více než dvojnásobně a procento přírůstku stoupá ze 17,6 v roce 1928 na 23,5 v roce 1929 a na 32 v prvním čtvrtletí roku 1930 a poskytuje tak obraz rok co rok stoupající křivky růstu...

V USA je dnes přes 6 milionů nezaměstnaných, v Německu asi 5 milionů, v Anglii přes 2 miliony, v Itálii, v Jižní Americe, v Japonsku po milionu, v Polsku, Československu a Rakousku po pěti stech tisících... Krize z nadvýroby v zemědělství dospěla tak daleko, že kvůli zachování vysokých cen a zisků buržoazie byly v Brazílii hozeny do moře 2 miliony žoků kávy, v Americe se začalo topit kukuřicí místo uhlím, v Německu se z milionů pudů žita stalo krmivo pro prasata o pokud jde o bavlnu a pšenici, činí se všechna opatření k tomu, aby osevní plochy byly omezeny asi o 10- 15%...

Nyní, kdy světová hospodářská krize rozvíjí své ničivé působení, posílá ke dnu celé vrstvy středních a drobných kapitalistů, ožebračuje celé skupiny dělnické aristokracie a farmářů o odsuzuje k hladu milionové masy dělníků -všichni se táží: kde je příčina krize, v čem je její základ, jak proti ní bojovat, jak ji odstranit? Vymýšlejí se nejrozmanitější teorie krize. Navrhují se celé projekty na ,zmírnění', .předejití', "odstranění" krize. Buržoazní opozice svaluje vinu na buržoazní vlády, které, jak je vidět, .neučinily' všechna opatření, aby se předešlo krizi. "Demokraté" obviňují "republikány", "republikáni", "demokraty" a všichni dohromady Hooverovu skupinu s jejím "Federálním systémem rezerv", který nedokázal zkrotit krizi. Existují dokonce takoví mudrci, kteří vidí příčinu světové hospodářské krize v piklech bolševiků. Mám na mysli známého průmyslníka Rechberga...

Je pochopitelné, že všechny tyto "teorie" a projekty nemají nic společného s vědou. Je nutno přiznat, že buržoazní ekonomové se tváří v tvář krizi projevili jako úplní bankrotáři. Nejen to, ukázalo se, že nemají ani minimum životního instinktu, který nemůžeme vždy upírat jejich předchůdcům. Tito pánové zapomínají, že krize nelze považovat za náhodný zjev v systému kapitalistického hospodářství. Tito pánové zapomínají, že hospodářské krize jsou nevyhnutelným důsledkem kapitalizmu. Tito pánové zapomínají, že krize se zrodily zároveň se zrodem panství kapitalizmu. Již více jak sto let dochází k periodickým hospodářským krizím, které se opakují každých 12 – 10 – 8 i méně let. Za toto období se buržoazní vlády všech druhů a všech odstínů, buržoazní činitelé všech stupňů a schopností – pokoušeli zkusit své síly na tom, jak "předejít" krize a jak je "odstranit". Ale všichni byli poraženi. Byli poraženi, protože nelze předejít nebo odstranit hospodářské krize a zůstat při tom v rámci kapitalizmu. Co je no tom divného, jestliže i nynější buržoazní činitelé jsou poráženi? Co je no tom divného, jestliže opatření buržoazních vlád vedou ve skutečnosti nikoliv ke zmírnění krize, nikoli k ulehčení postavení milionových mas pracujících, nýbrž k novým výbuchům úpadků, k nové vlně nezaměstnanosti, k pohlcování méně silných kapitalistických svazů silnějšími kapitalistickými svazy?

...Základ krize spočívá v rozporu mezi společenským charakterem výroby a kapitalistickou formou přivlastňování výsledků výroby. Výrazem tohoto základního rozporu kapitalizmu je rozpor mezi obrovským růstem výrobních možností kapitalizmu, vypočítaným na dosažení maxima kapitalistického zisku a relativním snížením koupěschopné poptávky milionových mas pracujících, jejichž životní úroveň se kapitalisté neustále snaží udržovat v mezích krajního minima. Aby zvítězili v konkurenci a vyždímali co nejvíce zisků, jsou kapitalisté nuceni rozvíjet techniku, provádět racionalizaci, zesílit vykořisťování dělníků a zvýšit výrobní možnosti svých podniků do krajních mezí. Aby nezůstali pozadu jeden za druhým, jsou všichni kapitalisté nuceni tak či onak dát se cestou šíleného rozvoje výrobních možností. Vnitřní i vnější trh, kupní síla milionových mas dělníků a rolníků, kteří jsou konec konců hlavními kupujícími, zůstává však na nízké úrovni. Odtud krize z nadvýroby. Odtud známé důsledky, opakující se více či méně periodicky, které způsobují, že zboží zůstává neprodáno, že se omezuje výroba, že roste nezaměstnanost, klesá mzda a tím se ještě více zostřuje rozpor mezi úrovní výroby a úrovní koupěschopné poptávky.

Kdyby kapitalizmus mohl přizpůsobit výrobu ne k dosažení maximo zisku, nýbrž k systematickému zlepšování hmotného postavení lidových mas, kdyby mohl usměrnit zisk ne k ukájení choutek příživnických tříd, ne k zdokonalování metod vykořisťování, ne k vývozu kapitálu, nýbrž k systematickému pozvedávání hmotného postavení dělníků a rolníků, pak by nebylo krizí. Ale pak by ani kapitalizmus nebyl kapitalizmem.........

Hlavním... rozporem je rozpor mezi USA o Anglií. Jak v oblasti vývozu hotových výrobků, tok v oblasti vývozu kapitálu probíhá boj hlavně mezi USA a Anglii... Hlavním bojištěm je Jižní Amerika, Čína, kolonie a dominia starých imperialistických států. Převahu sil v tomto boji – o to převahu jasnou, má USA.

Za hlavním rozporem následují rozpory dosti podstatné: mezi Amerikou a Japonskem, mezi Německem a Francií a Itálií, mezi Anglií a Francií atd.

Nemůže být pochyb o tom, že v souvislosti s rozvíjející se krizí bude boj o odbytiště, o suroviny, o vývoz kapitálu sílit měsíc od měsíce, den ode dne.

A prostředky boje? Celní politika, levné zboží, levný úvěr, přeskupení sil a nová vojensko-politická spojenectví, růst zbrojení a příprava k novým imperialistickým válkám a konečně – válka sama........."

Historie v každém detailu potvrdila Stalinovu prognózu. Tedy, nebyly to domněnky, ale jistá a přesná, absolutně přesná specifikace budoucího vývoje světa.

*