Co všechno nám všem - občanům Československa po 17. listopadu 1989 ZBOŘILI, ukradli a zničili, a kolik toho, v již zmrzačené republice POSTAVILI, rozkradli  a vytvořili jen pro sebe

Po osvobození Československa měl být v souladu s naší předválečnou orientací v naší vlasti obnoven kapitalistický řád společnosti se vším, co k tomu patřilo. Benešovy dekrety hned po válce podstatně omezily a v některých případech dokonce přímo znemožnily zahraničnímu kapitálu působení v Československu. Díky úsilí a obětem komunistů v druhé světové válce si mnoho občanů uvědomilo, co pro ně může znamenat  po vzoru Sovětského svazu, přemožitele nacistického Německa, orientace na lidově demokratické státní zřízení. Události února 1948 jasně ukázaly, co znamená komunistická strana řízená zásadovým a poctivým vůdcem. Síly restaurující kapitalismus byly v politickém boji poraženy, po únoru se dalo Československo cestou budování lidové demokracie směřující k socialistické společnosti.

Klement Gottwald orientoval po vzoru Sovětského svazu novou republiku k odejmutí ekonomické moci kapitálu zestátněním nejdůležitějších odvětví ekonomiky státu. Velkokapitál tak najednou ztratil svou ekonomickou a od ní odvozenou politickou moc. Dělníci, dříve se zmačkanou čepicí v ruce pokorně prosící za branou o práci u fabrikantů byli najednou osvobozeni od poníženého doprošování se o zdroj obživy, a stali se ve svých továrnách pány, kterým patřilo další rozhodování. Kulakům a statkářům, majetným pánům ovládajícím do února roku 1948 lidi i poměry na vesnici byl postupně zabrán jejich majetek, nahromaděný ne poctivou prací jak se dnes říká, ale zejména okrádáním bezzemků a lidí pracujících za almužnu na polích a v hospodářstvích patřících bohatým sedlákům.

Do čela továren a do čela těch, kteří se zasazovali o osvobození a zrovnoprávnění poměrů v zemědělství, se postavila Komunistická strana Československa, jejíž funkcionáři a aktivisté se pustili do nelehkého boje o vědomí občanů. Komunisté ale nebyli nějací nadlidé spadlí na Zem z jiné planety. Byli to zejména lidé, kteří chtěli dobrovolně přispět, tak jak uměli, ke zlepšení poměrů, do té doby v republice panujících. Nebyli všichni stejní, a ani věci socialismu nebyli oddáni všichni stejně. Bylo mezi nimi i dost těch, kteří si po roce 1948 v nově vytvořených poměrech chtěli jen vylepšit své dosavadní postavení. A byli mezi nimi i ti, kteří se do komunistické strany vetřeli s cílem jí škodit tak, aby se postupně kompromitovala, rozložila zevnitř a mohlo být dosaženo návratu ke kapitalistickým poměrům.

Lidově demokratický stát, a později i socialistický stát byl od svého zrodu státem všech pracujících občanů. Zdravotnictví bylo zestátněno, bylo prakticky plně bezplatné. Školství, včetně vysokoškolského, se stalo dostupným pro všechny občany, dychtící po vzdělání. Kultura zlidověla a stala se snadno dostupnou širokým vrstvám všeho obyvatelstva. Na vesnici byla s nemalým úsilím komunistických aktivistů zakládána Jednotná zemědělská družstva/JZD. Na vesnici docházelo k postupnému, maximálně možnému zprůmyslnění zemědělské výroby. Lidé na vesnici začali žít obdobně, jako lidé ve městech. Stát se stal plně schopným uživit své vlastní občany.

Československo po roce 1948 navázalo na předválečnou tradici státu s vyspělým strojírenstvím. V zestátněných podnicích bylo vyráběno téměř vše, co potřeboval průmysl i zemědělství, i co bylo v té době obvyklou občanskou vybaveností domácností. V zemi byla vybudována vlastní výzkumně-vývojová základna pro potřeby ekonomiky, vědy i školství.

Školy všech stupňů vychovávaly občany k poznání okolního světa i občanské společnosti. Úspěchy celého systému školství od roku 1948 až do roku 1989 a dokonce ještě i pár let poté byly jasně viditelné na výsledcích, kterých socialistické školství dosahovalo, a které byly široce uznávány i ve vědeckých a odborných kruzích celého světa. Od povinné základní školy, přes široce vybudované učňovské školství, střední a průmyslové školy, až po systém vysokých škol bylo dosaženo toho, že jsme se svým pojetím školství stali vzorem pro mnohé státy světa. V roce 1989 to vše znevážil Miloš Zeman, který si tím otevřel cestu završenou funkcí předsedy sociálně demokratické vlády v době, kdy se OF (ve kterém byli hojně zastoupeni sionisté a jejich pomocníci) přeměněné na ODS zprofanovalo před občany. Na našich vysokých školách studovalo mnoho studentů z rozvojových států, kterým jsme tímto způsobem pomáhali k vybudování vlastní národní a státní identity. Školství bylo postupně plně a pro všechny prakticky bezplatné, za učebnice a scripta se platilo doslova pár korun. Žáci i studenti měli za socialismu slevy na dopravu, stejnou slevu formou týdenních jízdenek za pár korun měli i všichni pracující dojíždějící do zaměstnání. Jízdné v MHD bylo ve většině míst za 1 Kčs, do roku 1968 bylo dokonce ještě nižší.

Socialistický stát na sebe převzal péči o vše podstatné, co člověk potřebuje k uspo-kojení svých základních potřeb. Byla postupně zavedena státem dotovaná bytová výstavba, každý pracující občan mohl v systému pořadníkem přidělovaných státních bytů, nebo levné družstevní výstavby, během maximálně několika let po založení rodiny levně bydlet. Stát podporoval i stavebníky, kteří si chtěli sami, nebo s pomocí okresních nebo městských stavebních podniků postavit rodinné domky. Existovaly novomanželské půjčky, ceny potřeb pro děti všeho věku byly minimální a všem dostupné. Litr mléka stál kolem 2.- Kčs, kilogram chleba 2,60 Kčs, 1/4 kg másla stálo 10.- Kčs, maso podle druhu stálo 17-42 Kč za kilogram. Vstupné do široce rozvětvené sítě kin bylo 2-4.- Kčs, někde o 2 až 3 koruny více, šlo-li o širokoúhlé filmy. Lístky do divadel stály obvykle kolem 20 až 30 Kčs za lístek.

Rodinám s dětmi stát vybudoval síť jeslí a školek, plně zajišťujících péči, výživu i výchovu předškolních dětí za ceny každému dostupné.  Za celodenní péči o děti bylo požadováno kolem 8.- Kčs za dítě, ve školce se platilo 4 až 5.- Kč za dítě. Ve školních jídelnách se platilo kolem 4 až 6 Kč za oběd, stejné ceny, mnohdy i nižší, se platily i v závodním stravování pracujících. Děti dostávaly ve školách za pár korun přesnídávky, školy zajišťovaly i mléko a mléčné výrobky pro svačiny dětí, za 1/2 l mléka se platilo 90 haléřů, jogurt stál od 1,30 Kčs do 1,90 Kčs, rohlík stál 30 haléřů, houska 50 haléřů, koláče stály podle náplně od 45 do 80 haléřů.

Socialisticky orientovaný stát postavil mnoho nových bytů, kulturních zařízení, nemocnic a zdravotnických zařízení. Lékařská péče byla dostupná prakticky na všech více obydlených místech, i na vesnicích, kam pravidelně dojížděli i odborní lékaři. Děti chodily na pravidelné bezplatné preventivní prohlídky, včetně péče o zdravé zuby. Obvodní lékaři zpravidla v odpoledních hodinách navštěvovali nemocné v domácí péči.

V letech 1948 až 1989 bylo postaveno a rozšířeno mnoho průmyslových objektů a továren, byla plná zaměstnanost, a pracovat museli všichni práce schopní. Výdělky se pohybovaly v průměru od asi 700 až 1800.-Kč kolem roku 1950, poté postupně stoupaly až asi ke 2 až 6 tisícům  kolem roku 1989. Z dnešního pohledu se to mladým lidem možná zdá málo, musí se však srovnávat i tehdejší a nynější cenové relace a také politika dřívějšího a nynějšího státu vůči občanům. Nebyli žádní bezdomovci, pro svobodné byla široká síť levných závodních ubytoven. V restauracích bylo možné se najíst podle cenové skupiny velmi levně, oběd včetně polévky bylo možno pořídit za 8-15 Kčs.  Přesnídávkové polévky stály od 80 haléřů do 1,70 Kčs za porci. Téměř všichni pracující mohli po celou dobu od roku 1949 do roku 1989 využívat mnoha rekreačních zařízení vznikajících v rámci Revolučního odborového hnutí/ROH, zimní týdenní rekreace stála kolem 175.- Kč pro osobu, letní 10 až 14 denní rekreace stály kolem 230 až 270.- Kčs za osobu, za děti se platilo méně, obvykle polovina uvedené částky.

Dříve se hojně jezdilo na motocyklech, malý motocykl Pionýr o obsahu 50 ccm stál podle provedení 2 300 až 3 500.- Kčs, motocykly o obsahu 125 ccm až 250 ccm stály mezi 5 600 až 10 000.- Kč, osobní automobily stály zpočátku kolem 22 000.- Kčs zn..Wartburk až 27 000.- Kč/Spartak - Octávia, později typy Škoda 1000/100 a novější typy kolem 40 až 50 tisíc Kčs, auta z dovozu (Moskviče a Žiguli-Lady ze SSSR) stály kolem 52 až 60 tisíc podle kubatury a provedení, auta dovezená z kapitalistických států byla o něco dražší dle typu a provedení. Vlastníci devizových prostředků/zahraniční měny mohli dovozové automobily, motocykly i spotřební zboží nakupovat v síti Tuzexů, které zprostředkovávaly dovoz zahraničního žádaného zboží a jeho prodej za tzv.“tuzexové bony“, které se na černém trhu prodávaly asi za 5.- Kčs za 1 bon.

Vinou znetvoření a postupné degenerace socialistického státu, ke kterému začalo postupně docházet v období let 1956 až 1989 díky revizionistům a oportunistům, kterým se po roce 1953 začalo stále více dařit díky nástupu N.S.Chruščova do vrcholových funkcí v Sovětském svazu, se život občanů záměrně postupně zhoršoval a komplikoval. Vedení komunistické strany i socialistického státu začalo vědomě a přesně podle záměrů autorů studené války postupně opouštět principy a zásady činnosti skutečně socialistického státu vedeného komunistickou stranou jako uvědomělým a principiálním předvojem pracujících občanů státu – dělnické třídy, rolníků a pracující inteligence.

Zrada socialismu a všech pracujících občanů žijících v zemích evropského socialistického společenství byla konána v přímé režii autorů studené války, zahájené hned po porážce nacistického Německa v květnu roku 1945. Studená válka se odehrávala ve faktické režii mezinárodního kapitálu a sionistů a byla odstartována úsilím USA. V roce 1945 ji prakticky vyhlásil „majitel advokátní kanceláře“ Alan Dulles, o rok později ji svým projevem v americkém Fultonu poněkud modifikoval Winston Churchill, který se za Velkou Britanii ke studené válce připojil fakticky i jménem evropských kapitalisticky orientovaných států.

Hlavním cílem studené války bylo narušit a ochromit především Sovětský svaz, jehož ovládnutím by byly následně, vlivem vedoucího postavení SSSR mezi zeměmi socialistického tábora, snadno ovládnuty i ostatní země socialistického tábora. Smrtí Stalina a Gottwalda v roce 1953, a zejména ne náhodný nástup zrádce a revizionisty Chruščova do čela Sovětského svazu, bylo odstartováno a urychleno obrovské a koordinované úsilí zpravodajských a politických složek kapitalistických států, zaměřené k postupnému a málo nápadnému otrávení komunistických stran všech socialisticky orientovaných států a ke krokům, kterými se činy vedoucích představitelů komunistických stran a států postupně znechutilo mnoho občanů těchto států. Nástupci Chruščova – Brežněv, Andropov (předtím šéf KGB) a Gorbačov pokračovali, každý svým specifickým způsobem, iniciativně v oslabování ekonomické síly a autority socialistického Sovětského svazu. Gorbačov byl využit jako finální kat socialistického zřízení v Sovětském svazu a jako koordinátor rozkladu a zmaru celého evropského socialistického společenství. Společně s jeho úsilím šli cestou ke zradě socialismu ruku v ruce s ním i další přední činitelé komunistického hnutí ve všech státech Varšavské smlouvy, která tak tím byla fakticky zbavena své vojenské síly a účinnosti. Roku 1989 došlo k přímé a otevřené negaci výsledků Velké říjnové socialistické revoluce v Rusku, úsilím zrádců v komunistickém hnutí došlo pod jejich přímým vedením ke kontrarevolučnímu převzetí moci kapitálem, v prvních fázích kontrarevoluce představovaným domácími zrádci prezentovanými tzv.“disentem“, dlouhodobě ve spojení s ideodiversními centrálami a politickými exponenty kapitálu a sionistů.

Zpravodajské složky socialisticky orientovaných států sice od svých počátků získávaly příslušné informace o snahách kapitálu zvrátit socialistický vývoj zpět ke kapitalismu, ale jejich informace končily postupně stále více v rukou těch, kteří se sami, více či méně snažili zrevidovat socialismus tak, aby zanikl a stal se snadným soustem kontrarevolučních snah. Listopad roku 1989 v Československu a obecně již nástup Gorbačova do čela Sovětského svazu byl vlastně labutí písní zrazeného a revizionisty, za jidášský groš zaprodaného socialismu jako modelu státního zřízení v Evropě. Kapitálu a sionistům by se to vše rozhodně nepovedlo bez aktivního a iniciativního přístupu zrádných špiček a vedení komunistických stran.

Po roce 1989 došlo zákonitě k postupné demontáži mechanismů socialistického státu a k odbourávání všech sociálních vymožeností, zřízených díky nemalému úsilí několika generací občanů těchto států. Rychle došlo k likvidaci ozbrojených sil všech zemí bývalé Varšavské smlouvy. Kapitál a sionisté, společně se svými domácími pomahači nechtěli nic ponechat náhodě. Vše, co bylo postupně vybudováno, bylo postupně ničeno a degradováno s tím, že se „poměry musí srovnat s poměry obvyklými v zemích, kde vládne kapitál“. Po roce 1989 bylo všem samostatně uvažujícím občanům jasné, že následně dojde i k frontálnímu ohrožení všech sociálních vymožeností existujících v kapitalistických státech Evropy, které kapitál zřídil ne kvůli své lásce k pracujícím svých zemí, ale hlavně proto, aby odpoutal vlastní dělnickou třídu od koketování s myšlenkami socialistické společnosti. Dění ve Francii, Německu, Itálii, Belgii a dalších zemích ukazuje, že již dochází k omezování některých získaných výdobytků. Zatímco pracující v těchto zemích stávkují za udržení svých práv, pracující v České republice i dalších dříve socialisticky orientovaných zemích zatím stále a trpělivě mlčí, i když jim polistopadové vlády oklešťují dosažené vymoženosti ve stále rostoucí míře. Pravice se snaží držet mlčící masy v poslušnosti máváním strašidlem komunismu, při čemž takticky vydává za jeho chyby přesně to, o co se sami autoři studené války snažili ve spojení s domácími revizionisty a zrádci. Lidé v ČR již prakticky nečtou, nepřemýšlí a jsou stále více v zajetí spotřebně orientované společnosti a jejích fiktivních lákadel. Manipulací s vědomím občanů ještě stále kapitál dosahuje toho, že lidé jako smyslů zbavení poslušně plivají na dobu, ve které se jim téměř všem vedlo lépe, než nyní. Když kapitalismu chválí a oslavují nezaměstnaní a bezdomovci, dělníci a lidé, kteří se klepou aby nepřišli o práci, rozhodně to není normální. Socialismu neublížil nikomu, kdo neporušoval platné zákony, postihoval oprávněně jen ty, kteří platné zákony porušovali. Asi jen náhodou a shodou okolností již asi symbolicky,  od dob Gustáva Husáka a pseudosocialistického státu bylo vězení učilištěm budoucích nejvyšších politiků. Skutečně potrestaných však bylo neskonale méně, než dnešních „ukřivděných“, kteří se z poslušných svazáků a „komunistů“ pro prospěch a prebendy proměnili v milce kapitalistického řádu. Televize, rozhlas i noviny chrlí samé nesmysly, informace o pravé podstatě vznikajících negativních jevů jsou stále více „státním tajemstvím“. Kapitál a sionisté si, jsouce u moci, nepřipustí, aby jim někdo viděl do „kuchyně“. Je až nepochopitelné, jak se společnost v ČR nechá tolik let po roce 1989 oblbovat bez rozdílu věku a vzdělání, ale i to je jen důsledek politiky zrádců a revizionistů v KSČ od roku 1956 do roku 1989.

Vedení KSČ předalo bez reptání, dobrovolně a iniciativně veškerou státní i vojenskou moc svému třídnímu protipólu. Tím se dopustilo flagrantního porušení tehdy stále platných zákonů. Ladislav Adamec jako vysoký funkcionář KSČ i státu dokonce na pokyn Gorbačova, jednajícího dle přímých pokynů Spojených států zajišťoval, aby se Václav Havel stal prezidentem státu. Tentýž Adamec se stal prvním předsedou KSČM, v revizionismu a zradě dělnické třídy nástupnické strany KSČ, čímž vlastně garantoval kapitálu a sionistům revizionismus a zradu dělnické třídy od samého počátku existence této strany. Po něm režisér Svoboda, po dlouhou dobu docent Grebeníček, nyní naposledy advokát Vojta Filip – co jméno, to jiná podoba revizionismu. Ti všichni zásadně nepoužívají marxismus-leninismus ve své běžné práci, znalostí a citáty klasiků však masově požívají v případech z jejich strany křivé obhajoby své vlastní evidentně a prokazatelně revizionistické, rozkladné a destrukční práce v komunistickém hnutí. Názorným příkladem jsou poslední reakce Dolejše a Filipa na ostrou kritiku jejich práce, která zazněla na ideologické konferenci OV KSČM Prahy I a několika dalších stranických subjektů, která se pod heslem „prodiskutování protistranického materiálu „Socialismus pro 21.století“, předloženého TAPem při ÚV KSČM“ - pod záštitou místopředsedy ÚV KSČM Dolejše, a připomenutím významu VŘSR pro současnou dobu, konala koncem října 2007 v Praze. Zaznělo na nich mnoho ostře kritických připomínek k dosavadní práci KSČM. Filip a Dolejš dávají ostentativně najevo, že jsou stále „na koni“ a mají KSČM plně ve svých rukou. Tvrdí, že nepřipustí žádné frakce ve straně, jak je k tomu zavazuje usnesení z předchozího stranického sjezdu. Tím ale jen přesvědčivě dokazují, čím a kým ve skutečnosti jsou, koho zájmy prosazují a kým oni sami jsou. Kdyby přemýšleli jako skuteční komunisté, nemohli by vystupovat tak, jak vystupují. A tak díky jejich zradě, dosavadní letargii, mlčení a otupělosti zrazeného národa i dosud snad poctivých a marxismu-leninismu věrných členů KSČM, a také mlčení členské základny, již dávno bohužel jen pseudokomunistické strany, kapitál přes domácí pravicové strany, pseudolevou sociální demokracii, i pseudolevou KSČM, jen dál přitahuje šrouby sociálního útlaku všech těch, kteří mu svou prací a jejím podhodnocením přináší značné hodnoty. Kapitál se chová klasicky a z jeho pohledu logicky. Zrádně a z pohledu dělnické třídy se nelogicky chová vedení KSČM, které si za cíl neklade být revolučním předvojem dělnické třídy, ale samo sobě si dokonce přikázalo „nevidět dělnickou třídu“ v současné etapě kapitalistického vývoje, a vymýšlí nesmyslné definice jen proto, aby zakrylo svou sprostou zradu zájmů dělnické třídy a pracujících občanů tohoto státu. Svou v dějinách dosud nevídanou zradou zaprodává vedení KSČM nás všechny těm, kteří chtějí zúročit své úsilí v rámci studené války.

Je dobré si uvědomit, že po roce 1989:

-          postupně přicházíme o dosud dle Ústavy a odvozených zákonů bezplatnou zdravotní péči, která se nám všem od kojenců počínaje dále prodraží po 1.lednu 2008

-          výrazně se zhoršil systém školství vychovávající vzdělané občany státu, školy jsou úmyslně deklasovány neodbornými a neprofesionálními zásahy prakticky všech ministrů, stojících od roku 1989 v jeho čele, snad nejvíce škody napáchala sociální demokratka Buzková, jinak také žena mnohonásobného milionáře; silně bylo omezeno učňovské školství vychovávající kvalifikované odborníky dělnických profesí, jsou snahy zavést školné, soukromé školy nemají odpovídající úroveň a jen skrytě vytahují peníze z kapes všech daňových poplatníků, kapitál nepotřebuje v České republice vzdělané lidi schopné objektivního pohledu na jeho vykořisťovatelské úsilí, on potřebuje poslušné otroky slepě a poslušně plnící jeho přání a potřeby (viz chování některých členů dosavadních pravicových i sociálně-demokratických vlád například při obhajobě zájmu USA vybudovat v ČR obranný radar proti raketovým prostředkům Ruska, které se Spojené státy evidentně chystají vojensky napadnout a tím plně ovládnout – viz nedávné vystoupení Madlen Albrightové o „nespravedlnosti v tom, že nerostné zásoby Ruska patří jen Rusku“. 

-          zhoršila se bezpečnost a byl narušen klidný život poctivých a slušných občanů způsobený zmnohonásobením všech druhů kriminality a degradací výkonných policejních složek, vládnoucí moc to všechno cynicky zdůvodňuje jako povinnou „daň“ za nynější „demokracií“ a svobodu (ve skutečnosti jen pro lumpy a darebáky všech odstínů)

-          Armáda ČR byla prakticky rozbita, zrušením základní vojenské služby se dostala do polohy profesionální armády ne pro ochranu vlastního státu, ale prakticky výhradně pro pomoc agresivním akcím vedených Spojenými státy(Afghánistán, Irák)

-          počet občanů  ČR se stále snižuje zastavením dotovaného bydlení pro mladé rodiny, snížením porodnosti, zhoršením podmínek pro narození a výchovu dětí, stále rostoucím počtem sebevražd občanů motivovaných neutěšenými sociálními poměry – o počtu sebevražd stát objektivně a ze strachu sám o sebe vůbec občany neinformuje

-          došlo k rapidnímu zdražení potravin, energií a předmětů denní spotřeby, zdražení je takové, že vůbec neodpovídá udávanému růstu průměrných platů, byl úplně rozbit systém dříve plně prosperujícího zemědělství, stát opakovaně lže občanům, neboť asi 3/4 občanů ve skutečnosti nedosahuje oficiálně udávané výše průměrných platů,  vykazovaný průměr je zkreslován neúměrně vysokými platy manažerů, pracovníků bank, pojišťoven a platů státních zaměstnanců, platy v dělnických profesích jsou dosahovány bez ohledu na překračování 8 hodinové pracovní doby, mnohdy s absencí opatření k zabezpečení bezpečnosti práce, je nenormální, když zubaři stávkují za své požadavky a pracující mlčí, nebo dokonce tleskají svému dalšímu ožebračování

-          skutečné problémy zdravotnictví se vůbec neřeší (neúměrné marže distributorů a prodejců léků), privatizace zdravotnictví - systém povinných odvodů zatěžuje neskutečnými odměnami všech pijavic pověšených a vysávajících tučné fondy plynoucí od občanů i státu do systému jako takového; kapitál jen dokazuje, že sám sebe likvidovat nehodlá, problémy jdou podle jeho pojetí řešit pouze na úkor občanů - nikdy ne kapitálu

-          občané prakticky nemají, při obrovském manipulačním tlaku sdělovacích prostředků a tlaku zaměstnavatelů, při neexistenci skutečně dělnických odborových svazů, možnost legálně a účinně chránit své oprávněné zájmy, téměř stále je kolem půl milionu lidí bez práce a občané se chovají, jako by to bylo normální, stejně se chová i KSČM

-          celá země se stále více dostává do područí zahraničního kapitálu, vše co bylo pořízeno a vybudováno úsilím celého národa a mnoha generací se dostalo do rukou rychle se vytvořivší vrstvy domácího kapitálu, restituentů, po stále větším majetku lačnící katolické církve, ale zejména zahraničního kapitálu, který se rychle, plně v intencích záměrů studené války, zmocnil nejlukrativnějších odvětví dříve prosperujících, prosperujících podniků, všech bank a pojišťoven, odčerpávajících výtěžek práce našich občanů do zahraničí

Ve sdělovacích prostředcích je v poslední době stále častěji slyšet, že „pobělohorská doba nebyla dobou temna, jak se to učilo ve školách za první republiky a za socialismu, ale že byla naopak dobou, která kulturně a ekonomicky nesmírně pozvedla český národ“. Přepisují se dějiny, domácí bardi nových pořádků, většinou bývalí přisluhovači minulého revizionisticko-prospěchářského systému do roku 1989 jakoby fungujícího pod hlavičkou „ČSSR, s.r.o.“, se jen přizpůsobili novým chlebodárcům a plivají na to, co dříve sami vyzdvihovali.

Komu dnes vadí, že nejvyšší platy mají zejména ti, kteří přisluhují kapitálu jako takovému a zejména fungují jako páky převodu výsledků práce českých občanů na konta do zahraničí?

Kapitál a jeho domácí, už zase, jako za pseudosocialismu, přečetní pomahači a obdivovatelé si pro sebe rozkradli hodnoty vytvořené prací všech občanů několika generací. Zničili systém, za jehož vytvoření a fungování položilo životy mnoho těch, kteří by se z toho všeho kolem nás, i z nás všech, z našeho zbabělého a nečestného jednání, chtělo asi „v hrobě obracet“.

Dnešní mladí, kteří se chovají úměrně výchově v našich rodinách a úměrně propagovaným hodnotám této společnosti za dnešní dobu nemohou. Tu jsme jim svojí zbabělostí připravili my starší. Je čas pohlédnout pravdě do očí a čím více lidí tuto skutečnost pochopí, tím lépe pro nás všechny.

Smysl věcí spočívá v jejich účelnosti. Účelem kapitalismu je hromadění výsledků práce mnohých do kapes nemnohých. Touží-li bohatí po ještě větším bohatství, je to z hlediska kapitálu „normální“. Ale touží-li celý národ po kapitalismu, lidovém Klausovském kapitalismu „kupónových kapitalistů“ ve kterém jsou všichni bohatí a spokojení, včetně těch mnohých vykořisťovaných, svědčí to o něčem nenormálním mezi námi. Buď jsme opravdu národ hlupáků, který je pro smích ostatnímu světu, nebo jsme národ zbabělců, kteří za drobky spadlé z hojného stolu kapitálu ochotně poslouží jako kanonenfutr pro zájmy kapitálu a sionistů. Ani nejvěrnější spojenci USA na své území nevpustí americký radar, tak jako po názorech občanů šlapající české vlády v čele s tou poslední, prezentovanou úsilím ministra zahraničí a místopředsedy vlády pro evropské záležitosti, který dokonce poňouká USA, aby si s budováním radaru „v našem zájmu pospíšili a na ničem nešetřili“. Za pár let se budeme (ti co přežijí možnou jadernou apokalypsu), stydět za svoji ubohost a zbabělost. Jsou věci, které se nedají vzít zpět. Ještě je ale čas vzít rozum do hrsti a klacek do ruky. V jednotě je síla, zatím je ale jednotný kapitál, levá strana politického spektra je zasažena revizionismem a zradou. Hlavní proud je zatím spolehlivě zneschopňován tendemem Dolejš-Filip za asistence už dokonce europoslance Míly Ransdorfa, pidistraničky si zatím jen hrají s bábovičkami na malých pískovištích, natřásají sukničky aby se líbily, ale „skutek utek“ (jinak to být ani nemůže). Málokomu asi vadí, že se tak ale tříští síly skutečně komunistického hnutí, matou se občané a znevažuje se tak v zájmu kapitálu odkaz skutečně komunistického hnutí. U vedení těchto pidistran lze navíc leckde pochybovat o čistotě a čestnosti celkových úmyslů – viz strana Ing. Miroslava Štěpána. Vojta s Jirkou i Míla a další dobře placení kapitálem (pardon-parlamentní demokracií…) zatím kapitálu čacky dokazují, že jím nejsou placeni nadarmo. Podstatné je, že v zájmu faktické nenormální idiocie a lze říci vnucené debility občanů se dál, pro  zájmy kapitálu, tříští síly na levé části politického spektra a matou se  občané.

Šakalové / Mejstřík, Štětina vyjí jako na povel, ale karavana /Vojta, Jirka, Míla a další, jde spolehlivě dál - podle not Trockého, Bernsteina, Zinověva atd. Prokazují ohromné služby kapitálu a sionistům, ale medvědí službu těm, co je i za své peníze vytrvale, společně s kapitálem, vydržují, trpí a dokonce je podporují a zastávají se jejich rozvratného a likvidačního úsilí.   

Ještě však nepřestalo platit, že „kdo se povyšuje, sám bývá ponížen“.

Říkalo se také: „Jdeš-li po schodech nahoru, nebuď zlý na ty kolem tebe, kteří s tebou nestoupají. Neboť nevíš koho potkáš, až půjdeš po schodech dolů…“

Kdo ví, zda to ještě platí, nebo bude platit za pár let…

Jan Železný – listopad (2007)