pokračovanie knihy od J.
Železného - O demokracii a diktatuře 8 a 9
/celú knihu nájdete v našej e-knižnici/
10) Proč stát přijímá zákony odporující jeho vlastní Ústavě, státní a soudní moc dlouhodobě pošlapává zásadu rovnosti občanů před zákony státu? Ve jménu koho a čeho státní a soudní moc v rámci buržoasní totality nedodržuje ani své vlastní zákony? Co je demokratického v tom, že ODS, která má možná kolem 25 tisíc členů (oficiální údaje kolísají v rozmezí 5 až 25 tisíc členů...), diktuje a topolánkovsky neomaleně vnucuje politiku kapitálu, katolické církve a sionistů jako politiku všech 10 milionů občanů ČR, a má při tom farizejsky plná ústa „zločinné komunistické totality", když KSČ již v roce 1948 měla více než 1 milion členů, a revizionistická KSČ před rokem 1989 dokonce kolem 1,5 milionů členů. Podle údajů obsažených na straně 176 Ilustrovaného encyklopedického slovníku vydaného Academia 1981 Encyklopedickým institutem ČSAV bylo k 1.lednu 1981 v KSČ 1 538 179 členů a kandidátů...
Kapitál je tak neomalený, že přes své páky – pidistranu ODS, křesťanské demokraty a další prospěchářsky motivované přívěsky, přes katolickou církev a sionistickou lobby v kultuře, zdravotnictví a ve sdělovacích prostředcích, ovládl politickou scénu natolik, že si vůbec nepřipouští jiný výklad státní politiky, než ten svůj.
Občanskou demokratickou stranu, stranu Václava Klause, nyní vedenou Topolánkem již neřídí vůle voličů (restituentů, raketově majetných zbohatlíků, soukromých lékařů a šéfů klinik se statisícovými příjmy a sympatizantů s nejmajetnějšími), ale vůle mocenského vedení Spojených států, Vatikánu a sionistů. Voliči a sympatizanti této strany automaticky přebírají a dokonce i předjímají vše, co právě nyní potřebují váleční jestřábi realizující svou světovládnou a globalizující politiku.
Státní mašinérie státu, který si říká demokratický, zakazuje Komunistickou stranu mladých – KSM, neboť prý propaguje společenské vlastnictví výrobních prostředků. Pravicový stát s arogancí sobě vlastní nechce vidět, že sám by nebyl vznikl bez kontrarevoluce v listopadu roku 1989. Co jinému prospívat může stát zakazuje a stíhá státní mocí, ale sám u sebe to samé jednání za trestné nepovažuje! To je dokonalá ukázka třídnosti buržoasního práva současného státu. Senátor Štětina štve za peníze všech daňových poplatníků proti komunistické straně, která když byla u moci před rokem 1989 tomuto pánovi z komunistické rodiny umožňovala časté výjezdy do Sovětského svazu i jinam. Štětina se ukazuje jako bezpáteřní prospěchář, který jako správný „rektální alpinista" žďímá jako citron ten režim, který je právě u moci. V tomto „sportu" ostatně rozhodně není mezi politiky i občany sám...
Občané ČR, voliči ODS a pravicových stran ale nereprezentují jen přirozené součásti kapitálu, buržoasii. Voličská základna ODS je mnohem širší, tvoří ji i ti, kteří doufají, že se časem mezi zbohatlíky dostanou také; a dále také ti, kteří vědí že bohatými nebudou nikdy, ale z různých důvodů odmítají a nenávidí socialismus, někteří aniž jej sami zažili... A právě mezi touto skupinou voličů a sympatizantů s politikou pravice a ODS je mnoho lidí, fatálně zklamaných politikou revizionistického vedení KSČ v období let 1956 až 1989, jakož i ozvěnou této zrady, dovedně šířenou a publikovanou buržoasií jako „ten pravý socialismus". Tito lidé vůbec nerozlišují mezi politikou gottwaldovského vedení KSČ a mezi revizionistickým vedením po roce 1956, které bylo plně poplatné chruščovovské mutaci politiky studené války, jejímž cílem byla pomalá a postupná eroze socialistických států. Nerozlišuje to ostatně zcela záměrně a cílevědomě ani polistopadové Grebeníčkovsko-Filipovské vedení KSČM až do dnešní doby! Občané socialistických států měli v jejich rámci i podle jejich polistopadových vystoupení poznat, že komunisté vedoucí předlistopadovou společnost byli pouze jakousi obměnou buržoasního vedení, jen místo amerického „WallStreetu" byla autory studené války do podvědomí občanů i života evropských socialistických států implantována... „rudá Moskva".
Přečtěme si výňatek z projevu Alana Dullese, který zazněl v roce 1945 před nejvyšším vojenskými a politickými představiteli Spojených států:
......"Skončí válka, všechno nějak zevšední, usadí se a uklidní. A my použijeme všechny síly, všechno zlato, veškeré materiální síly pro obelstění a ohloupení lidí! Lidský mozek, lidské vědomí je přizpůsobivé ke změnám. Zasejeme tam chaos a nepozorovaně nahradíme skutečné hodnoty falešnými, ve které budou věřit. Jak ? Najdeme s námi stejně smýšlející, spojence a pomocníky v samotném Rusku. Krok za krokem se bude vyvíjet obrovská, nezměrná tragédie k zániku nejnepokornějšího národa světa. S konečnou platností a nezvratně uhasíme jeho sebevědomí. Například z literatury a umění postupně vytrhneme její sociální podstatu. Malířům vezmeme touhu zabývat se zobrazováním a zkoumáním procesů probíhajících v hlubinách národních mas. Literatura, divadlo, kino budou zobrazovat a oslovovat nejnižší lidské pudy a vášně. Všemožně budeme podporovat a vyzdvihovat tzv. umělce zastávající a ztělesňující v lidském vědomí kult sexu, násilí, sadismu a zrady – zkrátka všelikou nemorálnost. Chaos a nepořádek vytvoříme i v řízení státu. Neviditelně, aktivně a trvale budeme podporovat nepoctivost úředníků, korupci a všechno, co povede k svévolnosti. Byrokracie a nesvědomitá práce budou vydávány za ctnost. Čestnost a pracovitost budou na posměch a nikomu potřebné. Budou patřit minulosti. Sprostota a drzost, lež a klam, opilství a narkomanie, živočišný strach z druhých, nestydatost, zrada, nacionalismus a nepřátelství mezi národy, nejvíc pak nepřátelství a nenávist k ruskému národu – to všechno co nejobratněji, aniž by si toho kdokoliv všiml, budeme kultivovat až to rozkvete v krásné květy a přinese toužebné plody. Jen málo lidí bude tušit nebo pochopí, co se děje... Ale takové lidi zaženeme do bezvýchodného postavení, vystavíme je posměchu, najdeme způsob, jak je očernit a prohlásit za odpad společnosti. Vyrveme duchovní kořeny bolševismu, zprofanujeme a zničíme základy vrozené mravnosti. Rozkladným způsobem rozložíme generaci za generací, vyvoláme erozi a odstraníme leninský fanatismus. Začneme působit na lidi ještě v dětských a pionýrských letech. Hlavním cílem bude mládež. Začneme ji rozkládat, mravně kazit a zbavovat cti. Z mládeže vychováme cyniky, vulgární lidi, hlupáky, neotesance, kosmopolity.Toto učiníme."
z plánu Alana Dullese v roce 1945 /strategie imperialismu a USA/
Čtenář si po přečtení těchto slov patrně uvědomí, pokud žil v období let 1948 až 1989, že mu tato slova něco připomínají. Ne, Dullesova slova u nás vládnoucí komunistická strana rozhodně jako „Dullesův projev" nešířila, ani řadoví komunisté o jejich existenci dlouho neměli vůbec tušení. Přesto však slova Alana Dullese u nás rozhodně nezapadla... díky praktické politice revizionistického vedení KSČ po roce 1956. Průkopníkem revizionistických praktik byla v našich podmínkách éra prezidenta Antonína Novotného. To byly doby, kdy se z politiky komunistické strany začal vytrácet opravdový zájem o politiku pro dělnickou třídu. Vrchu začali nabývat novodobí funkcionáři, stále více odtažití a vzdálení myšlenkám klasiků marxismu-leninismu a jejich tvůrčí aplikaci na vytvářející se nové životní podmínky. Svět kapitálu se veden vidinou stále vyšších zisků a také pod vedením autorů studené války se všemožně snažil nastavit takové zrcadlo socialistickým státům, aby pro jeho občany byl onen revizionisty stále více pokřivovaný a deformovaný socialismus stále méně přitažlivý. Kapitál se činil zvenku, uvnitř socialistických států se o sto šest činili zrádní komunističtí funkcionáři. Jejich úkolem, vytčeným autory studené války, a který mnozí z nich iniciativně vzali za svůj, bylo otrávení a znechucení stále většího počtu občanů socialistických států. Lidé byli otravováni přebujelým a mnohdy zbytečným kádrováním, které díky revizionistům pozbylo logický smysl. Vytvořil se tak a postupně vyšlechtil chameleonský typ člověka, který předem věděl, co bylo potřeba říkat i dělat. Který všemu rozuměl a nemusel ve skutečnosti nic umět. V Československu, v průmyslově vyspělém a kulturním státě se tak přirozeně stavěla množina skutečných odborníků ve svém oboru proti „universálním funkcionářům", kteří politickým vlivem sami sebe prosazovali na důležitá místa. Komunistická strana vůbec neanalyzovala objektivní situaci doma i ve světě kolem nás, a prakticky proti zdravému rozumu a proti závěrům klasiků marxismu-leninismu prosazovala přesně to, co přes vůli již zrádné a revizionistické chruščovovské i pochruščovovské Moskvy prosazovali autoři studené války, a z čeho měli prospěch stále více i oni sami – revizionisté.
Došlo k historickému paradoxu, pseudokomunisté a revizionisté prezentující se před občany státu jako pravověrní komunisté realizující linii vedení Sovětského svazu (o níž ale nebylo obecně známo, že již dávno není komunistická!!!), pod prapory Marxe, Engelse a Lenina tak ve skutečnosti praktikovali odklon socialistického státu od socialistických zásad a řídili jeho postupný návrat zpět do lůna kapitalismu, přesně tak, jak to naplánoval v roce 1945 Alan Dulles a o rok později zveřejnil W.Churchill v americkém Fultonu...
Skoro 20 let po kontrarevolučním převratu, kterému zrada vedení socialistického státu pod vedením již dávno pseudokomunistické strany dodala punc „sametovosti", máme většinu zákonů původně přijatých ještě poslanci za KSČ v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Buržoasní stát jim dodal jen jiný třídní základ (ten svůj), a buržoasii poplatný soudní aparát zákony vykládá tak, jak se to právě hodí buržoasnímu státu a kapitálu. Podobnou třídní aplikaci kapitalistického práva použil v prvních letech své existence (ovšem v zájmu pracujících občanů státu), i lidově demokratický stát po únoru roku 1948. Právo bylo a je vůle vládnoucí třídy, zakotvená v právní normě, závazné pro (všechny) občany státu.
Buržoasie si je po staletích své existence moc dobře vědomá toho, že buržoasní právo nemůže být nikdy právem rovným pro všechny občany státu. Byli si toho ostatně vědomi i revizionisté před rokem 1989, i oni, jako funkcionáři všemocné KSČ dávali na odiv občanům, že jsou „rovnější" než ostatní, chrochtali svým typickým funkcionářským blahem a nakteří z nich byli až zrůdně nadutí svou mocí, ústavně zajištěnou. Právě jejich svinstva a zpupná nadutost hnala na listopadová náměstí občany zpracované hlásnými troubami studené války. Kapitálu stačilo jen málo, takticky poukázal na to všechno, co pod jeho taktovkou, jen překládanou do ruštiny v Moskvě, dlouho a iniciativně prováděli jeho pěšáci studené války – pro nás všechny vedení a mnozí vedoucí funkcionáři všemocné a „marxismem prodchnuté" KSČ.
Socialistický stát byl občanům Československa sprostě ukraden vedením komunistické strany a vedením socialistického státu. Ještě v roce 2008 si tuto skutečnost není ochoten přiznat téměř nikdo, až na vzácné výjimky...
A to samo o sobě je důkazem ohromné, mravenčí a dlouhotrvající práce revizionistů a zrádců v KSČ, bez nich by přes úsilí autorů studené války rozhodně nedošlo k událostem roku 1989. Svou hřivnou do mlýny socialismu pochopitelně přispěli i domácí a zahraniční otevření nepřátelé socialistického státu, ti, kteří nesnesli a nesnášejí, aby plodů práce pracujících užívali všichni pracující občané státu.
Buržoasní stát a jeho domácí přisluhovači mají přes své silácké akty, opřené o vojenský svazek NATO a ještě o Topolánkovsky nadstandartní vztahy s USA, panickou hrůzu z politiky a činů skutečně komunistické strany vůči občanům státu. Svědčí o tom i stálé prodlužování platnosti „lustračního zákona", kterým se snaží zabránit proniknutí skutečných komunistů na důležitější místa svého aparátu. Po 19 letech od roku 1989 je zákon prakticky již nesmyslný a neúčinný, přesto se jej však buržoasie drží jak klíště. Tím ale jen ukazuje svou bezmocnost a strach z toho, že jednou někdo pravdivě a správně označí vše to, čím se kapitál dostal opět k moci a kdo mu k tomu dopomohl. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě! A také „kdo jinému jámu kopá, sám do ní může spadnout".
Blíží se okamžik pravdy, Julínek s Cikrtem jsou průkopníky a katalyzátory toho, co si všechno občané od přisluhovačů kapitálu nechají dobrovolně a beztrestně líbit. Bez ohledu na znění Ústavy ODS zavedla nesmyslné poplatky, kterými chce zakrýt katastrofální hospodaření s penězi vybranými od občanů na zdravotní pojištění. Kapitál musí přitáhnout občanům šrouby, aby docílil vyšších zisků ze svých investic do studené války. Přijde ale brzo čas, kdy zrádci odhodí své masky. Ten čas se zákonitě blíží. Julínek jako exponent a bezohledný realizátor jezuitských plánů na rozbití českého zdravotnictví se činí seč může. Katolické zdravotnictví jako spása po tom, co on a jemu podobní zničí a rozbijí, je také jeho cílem. Přes mnoho církevně laděných pomahačů v resortu zdravotnictví ale je ve zdravotnictví léta implantováno i mnoho exponentů sionismu. A kapitál také souběžně připravuje vojenské zničení torza Sovětského svazu. Proto bude i radar USA v Brdech. Blíží se čas konečného účtování, do kterého možná nahlas promluví i ti, s nimiž se dosud vůbec nekalkuluje, ale jsou a tvoří přirozenou většinu. Atomová smrt a zmar zadupe politické třenice, strach ze smrti lidem rychle vrátí pud uměle potlačované sebezáchovy. Přijde účtování s hostinským, který je mezi námi stále přítomen, i když je o něm zakázáno mluvit a psát, a když, tak jen v hanlivém smyslu. Národ Čechů a Slováků volil 99,9% voličů komunistickou stranu, která měla více než 1,5 milionů členů – tak to bylo a žádní prznitelé dějin na tom nic nezmění. Až poteče národu do bot, ozvou se zase husitské tradice, o tom ať nikdo z dnešních momentálních panáků u moci nepochybuje! Je to jejich problém, kdo si a jak vzpomene na jejich chování k občanům této země. Operetní žoldácká armáda a Langrem soustavně decimovaní policisté nemusí být zrovna pevnou oporou dnešních chrochtajících zbohatlíků...
Dnešní oprávci zákonů musí mlčet, budou-li jednou a možná dříve než si připouští, souzeni podle socialistického práva, i oni podle socialistických zákonů jen jiným třídním (tím svým buržoasním)výkladem straší a zastrašují. Hrají si na demokraty, což ale sotva bude možné v podmínkách atomové smrti. Kdo s čím zachází, může také sejít. Jak říkal revizionista Brežněv v roce 1968 v Praze: „ Éto váše ďélo, tavárišči"...
Brežněv nehovořil za skutečné komunisty, on ve skutečnosti už od počátku svého vrcholového působení „kopal" za revizionisty a zradu komunistického hnutí. Brežněv kultivoval mafiánské praktiky v Sovětském svazu, jeho vlastní rodina byla jasně mafiánských manýrů. Revizionisté a zrádci si svoji pozici vybrali a vybírají i dnes sami a dobrovolně. Ti, které měli vést k socialismu a lepšímu životu všech, je k té zradě rozhodně nenutili. Proto od nich, těch dnes bezejmenných, o kterých se dnes nehovoří, od nich musí přijmout, co si od počátku své sprosté zrady zaslouží. A s nimi se podobnému údělu nesmí divit ani ti, kteří kapitálu pomáhají mrzačit životy dnešních generací.
Každý člověk si musí vybrat tu svoji cestu životem. Katolíci mají své nebe a peklo. Lidové přísloví říká: „nečiň jiným, co nechceš, aby oni činili tobě". Je-li v národě dlouhodobě ročně více sebevražd, než jsou oběti silničních nehod, moudrý předseda vlády rozhodně nevypustí slova o úspěšnosti své politiky. A moudrý prezident nežvaní o období, které přesahuje všechno, co tu zatím bylo... A také, kdo lže vlastní manželce a podvádí ji s blonďatými letuškami, pro toho není problém lhát občanům a národu. Moudrý chlap nekecá o morálce, když ji sám nedodržuje. Ve jménu koho Klaus s Topolánkem, se svými přicmrdovači, katolickým automechanikem Čunkem a zeleným mužíkem Martinem Bursíkem a jemu oddanou „Kaťuškou", policisty provokující před kamerami televize a na zem si lehající K. Jacques, vlastně všichni společně a nerozlučně ohlupují občany a stále více nás zaprodávají zahraničnímu kapitálu? Je to v zájmu občanů české republiky, kteří nadhodnotu své práce stále více politikou ODS přesouvají do zahraničí na svůj vlastní úkor? Nebo jsme stále více okrádáni právě politikou ODS a jejími přisluhovači, jejímž vyústěním je odsun zisku z naší práce ve prospěch kapitálu a ne občanů našeho státu?
Už J.A.Komenský říkal, že „ Kdo prospívá v učení a v mravech hyne, více hyne než prospívá...".
Je nyní na občanech, zda procitnou z momentálně modrého a ještě stále růžového snu, nebo jak parta hlupáků dál budou sedat na lep potomkům zrádců a revizionistů z KSČ, převtěleným pokračovatelům z řad těch, kteří ve jménu kapitálu nahradili revizionisty po roce 1989. Revizionisté z KSČM jsou svým způsobem jiný druh mutace zájmů kapitálu. Oni pokračují pod praporem revizionismu pod jiným názvem, jak chytrá horákyně se převlékli i nepřevlékli. Jsou svého druhu novodobým úkazem, káží prohlubující se zradu pod slovem komunistická strana v názvu té jejich strany, přičemž KSČ byla od svého zrodu skutečně komunistická, pod vedením Klementa Gottwalda; ale KSČM od svého vzniku a Adamcova vedení byla od prvních dnů své existence stranou zparchantělou a vůči dělnické třídě stranou vysoce nepřátelskou. Slovo „komunistická" je již jen vodítkem pro ty, kteří ještě nevystřízlivěli z událostí roku 1989 a myslí si, že jsou následníci toho, co již od roku 1956 dávno neexistuje. Již nic neznamená a nikoho ve vedení této strany také k ničemu nezavazuje. Je to jen slovo bez obsahu a formy, slovo matoucí a jasně dokumentující fatální zradu a odcizení proletariátu. Filip tu není pro dělnickou třídu, jeho vidinou je kognitariát, oslí můstek k dalšímu podřízení se kapitálu. Koho chleba jíš, toho píseň zpívej – to je heslo Filipa, Grebeníčka a jim podobných. Revoluční akce z jejich projevů a myšlenek zcela zmizela, jejich revizionistické „intelektuálno" je vede k bláhové myšlence, že kapitál se sám sebe přemění v socialistický stát. A členská základna jejich strany jim tyto bláboly a lži až na výjimky baští...
Že do nich za to nekope kapitál, je snad normálnímu a myslícímu člověku jasné...
11)Proč kapitalistický stát svou aktivní politikou nepřihlíží (a přihlížet ani nemůže) k vůli lidu, a proč kapitalistický stát objektivně nemůže plně respektovat oprávněné zájmy všech vlastních občanů, čímž ve své podstatě vlastně ohrožuje jejich prostou existenci v zájmu nejmilitantnějších zájmů mezinárodního kapitálu, katolické církve a sionistů? Komu a proti komu bude sloužit radar USA v České republice?
Vláda a zastupitelské orgány v České republice slouží ve své podstatě pouze přibližně jedné třetině občanů. Z této třetiny občanů se pár procent má velmi dobře a ostatní dobře, mají dobře placená místa, nebo se jim dobře vede v jejich podnikání. Zbylé dvě třetiny občanů se ale budou stále více dostávat do osidel pravicové vlády, která stále více likviduje sociální výdobytky, ještě zbylé z dob socialisticky orientovaného státu, byť již od roku 1956 stále rychleji kvačícímu k listopadovému převratu roku 1989. Českému národu se zatím ještě nevede tak špatně, ale nebude to již dlouho trvat, a nebude už z čeho brát. Stát netvoří nové hodnoty sloužící jeho občanům, polistopadový stát jen rozprodává co vytvořili občané poctivou prací a zadlužuje tyto i budoucí generace. Lidé začínají procitat, i Haló noviny jako tiskovina KSČM například píší:
Haló noviny
Podle našich pravicových a sociálnědemokratických politiků zažíváme nejlepší léta v české historii.
Ekonomika prosperuje, ceny sice nejsou stálý, ale lidi se i tak prý maj'. Promiňte využití textu písničky Waldemara Matušky o bájné zemi, kde ceny jsou stálý a lidi se maj' .
Rok 2005 prohlásil Jiří Paroubek za nejúspěšnější v historii. Minulý rok byl nejúspěšnější podle Václava Klause i Mirka Topolánka. Stát prý bohatne, a tím bohatneme všichni. Je to však podivná prosperita. Hrubý domácí produkt sice roste vysokým tempem, ale současně každý rok pokračuje deficit státního rozpočtu a roste zadluženost všech. Státu, ČNB, podniků i občanů. V minulých dnech informovalo ministerstvo financí o státním dluhu za minulý rok. Zvýšil se o 81 miliard korun a celkově činil 892,3 miliardy. V roce 2006 se státní dluh zvýšil o 111 miliard korun. V současné době připadá na každého občana státní dluh ve výši více než 86 tisíc korun.
Hlavní příčinou růstu zadluženosti v posledních letech je deficitní hospodaření státního rozpočtu. V minulém roce byl deficit 66,4 miliardy korun. Další 13,3 miliardy korun činila úhrada části ztráty České konsolidační agentury.
Podle informace ministerstva financí by si letos vláda měla půjčit asi 179 miliard korun. Je to především na plánovaný deficit státního rozpočtu ve výši 71 miliard korun, rezerva na sociální zabezpečení ve výši 10 miliard korun, financování státních dluhopisů za 90 miliard korun, splátku půjček od Evropské investiční banky ve výši 4,5 miliardy a rezerva na důchody ve výši pět miliard Kč.
Státní dluh spolu s dluhy zdravotních pojišťoven, mimorozpočtových fondů a místních rozpočtů tvoří takzvaný veřejný dluh. V roce 2006 se zvýšil o 70 miliard korun a činí celkově 973 miliard, což je zhruba částka ročních příjmů státního rozpočtu.
Zadlužuje se nejenom stát, ale ještě rychleji i domácnosti, občané. Podle ČNB se zadlužení domácností u finančních institucí v minulém roce zvýšilo o 185 miliard korun a celkově činilo 726 miliard korun. Celková zadluženost státu a občanů tak představuje téměř polovinu hodnoty HDP za minulý rok. Není to málo a je to jedním ze zdrojů současného života celé společnosti. Musíme si však uvědomit, že tyto dluhy i s úroky se budou muset splácet. To je velký problém pro budoucnost.
Současnou úroveň života společnosti však neumožňují pouze rostoucí dluhy. Ještě větším zdrojem za celá léta transformace je i prodej a privatizace národního majetku vytvořeného zejména za 40 let socialismu. Počátkem devadesátých let veškerá hodnota zásoby fixního kapitálu (jak se dnes jmenují základní fondy) činila podle statistické ročenky v běžných cenách kolem 5000 miliard korun, tedy asi pět bilionů korun. V dnešních cenách by to bylo asi 20 bilionů korun. Drtivá většina byla různým způsobem privatizována, rozprodána, vytunelována a rozkradena. A tak již dnes máme dolarové miliardáře i tisíce dolarových milionářů. Propast mezi malou skupinou novozbohatlíků a sociálně slabší většinou obyvatelstva se neustále prohlubuje. Kolem 15 procent obyvatelstva si žije výborně, 20-30 procent žije vcelku dobře, ale zbytek (více než polovina obyvatelstva) žije ze dne na den a část má stále větší sociální problémy.
Uvědomme si však, že tak jak se i dnes uvedené skupiny obyvatelstva mají, bylo a je do značné míry výsledkem výprodeje národního majetku a růstem zadlužování - státu, podniků i občanů. Není to tedy především tvorbou nových hodnot. Výprodej však již pomalu končí a dluhy se musejí splácet. V současnosti tedy do značné míry žijeme na úkor minulosti i budoucnosti. Co nás tak asi čeká v nejbližších letech?“
19. března 2008, Václav VĚRTELÁŘ
Vlády sociální demokracie i ODS se vůči občanům chovají nezodpovědně, vyměňují si sice občas navzájem státní a politickou moc; ale obě, ODS přímo a sociální demokracie oklikou, slouží mnohem více politice vlády USA a obecně kapitálu, než občanům státu. Ony dvě třetiny občanů bláhově, naivně a nerozumně očekávají, že i oni se budou mít dobře.
Dobře se však mít nebudou, mají se ve skutečnosti stále hůře a budou se mít ještě hůře. Není ti plané strašení, to je prostě realita kapitalistického státu a realita imperiální fáze kapitalistického státu, které se dnes moderně říká fáze globalistická. Kapitálu nikdy nešlo o prosperitu státu z hlediska všech jeho občanů, kapitálu jde vždy jen o jeho vlastní prosperitu. To, že v 60.tých letech minulého století kapitalistický stát se začal tvářit a dosud se někde ještě tváří jako stát sociální, to není pro něj typické a jemu vlastní. Ona „sociálnost“ byla vynucená existencí prosperujícího Sovětského svazu, který se pod vedením J.V.Stalina změnil ve stát, který svou ekonomickou a politickou silou porazil nacistické agresory. Tento historický fakt je skutečností, na které nemůže nic změnit sebezběsilejší přepisování dějin dnešních politických vládců.
Studená válka měla za cíl docílit opětného ekonomického podřízení socialistických států kapitálu, proto ve snaze oklamat a přitáhnout občany socialistických států kapitál zlepšil do té doby nevídaným způsobem i životní podmínky vlastních pracujících. Druhotně jim tak bral také chuť k nějaké revoluční akci za zlepšení sociálních podmínek. Vyšší životní úroveň pracujících v západních kapitalistických státech byla i nepřímou ale účinnou podporou úsilí revizionistů, množících se po roce 1956 jako houby po dešti ve vedení socialistických evropských států. Pracující v socialistických státech viděli na jedné straně stále menší zájem „jejich socialistických států“ o dělnickou třídu, pracující inteligenci a rolnictvo, a po Helsinském procesu v roce 1975 uvolněné možnosti cestování umožnily vidět dosti občanům to, co i jako pozlátko právě i pro ně připravil po druhé světové válce kapitál.
Každá pohádka však jednou končí, zradou revizionistů přechodně skončil svět evropských socialistických států, a tím pro kapitál zanikl i důvod pro další udržování solidních podmínek pro pracující v kapitalistických státech. Pozorný člověk si nemůže nevšimnout toho, že po roce 1989 se začínají zhoršovat sociální podmínky i pracujícím v kapitalistických státech. Kapitál začíná omezovat mzdy, počty zaměstnaných občanů, zhoršují se podmínky pro odchod do důchodu atd. Na rozdíl od revizionismem dosud zparchantělých a zbabělých pracujících občanů bývalých socialistických států pracující v kapitalistických státech stále častěji stávkují, již si uvědomují, že studená válka, ke které blahosklonně mlčeli, dopadne svými důsledky i na ně…
Tak jako Němci mlčeli k šílenství Hitlera, po jeho porážce Sovětským svazem pykali zejména ti dříve před válkou mlčící. O aktivní fašisty a vojáky se dobře postaraly Spojené státy a kapitál.
Studená válka měla za cíl obnovit kapitalistické státní zřízení tam, kde porážka fašistického Německa Sovětským svazem, jakož i snaha domácí buržoasie obnovit buržoasní zřízení po válce zrevolucionalizovala občany až k odstranění buržoasie a nastolení lidově-demokratického, později socialistického státního zřízení. Rok 1989 v rámci jednotně řízených a přesně koordinovaných kontrarevolučních procesů nastolil buržoasní státní zřízení, ale ještě v roce 2008 nejsou bývalé socialistické státy natolik kapitálu v čele s USA podřízené, aby z jejích území měl kapitál se svými vnořenými součástmi, sionisty a katolickou církví, plný a očekávaný prospěch. Čím blíže jsou svému cíli, tím více se katolická církev a sionisté pro ně typickými prostředky pokoušejí ukousnout větší díl z nabízeného koláče. Již delší dobu se Vatikán i Tel Aviv nepokouší korigovat stále hloupější politiku politického vedení Spojených států, což má za následek větší a větší izolovanost americké politiky. Afghánistán, Irák a Jugoslávie jsou ukázkou realizace budoucí světovládné politiky Spojených států. Dlouhodobé investice do studené války, jakož i vojenské agrese USA s pomocí přisluhovačských a vazalských států notně oslabily jejich reálnou ekonomickou sílu. Dolar díky investicím do války a obrovského zbrojení stále více klesá a stahuje sebou ke dnu i neamerické ekonomiky na dolaru závislé, což je vidět na rostoucím problémech jednoznačně kapitalisticky orientované Číny, přes její naoko socialistické pozlátko dosud udržované a prezentované komunistickou stranou Číny.
Rámec pro klamání českých občanů se pro vlády ODS i sociální demokracie stále zužuje, úměrně od klesající síly naší ekonomiky, a rostoucího zadlužování státu. Topolánek i Klaus jako stárnoucí a zdivočelí playboyové podvádí manželky před zraky zdivočelých novinářů a národa, oni sami si ale tyto dnešní novináře paradoxně vychovali ve snaze ohlupovat občany, které měl bulvár oblbnout, aby pod vlivem objektivních informací nepomýšleli na nějakou revoluci. Bulvár už sám vycítil, že čeští politici jsou ve skutečnosti lidské nuly, kteří „v zájmu vyšších principů kapitálu“ mohou a dokonce mají být obětováni. Kapitál přes své nitky tyto politické i lidské nicky již hází přes palubu, již mu posloužili a dál vlastně jen překáží. Kdo nevěří, ať si přečte třeba článek z Britských listů:
19.3.2008 – Britské Listy
„Česká vláda pracuje na tom, aby Česká republika pomohla vyprovokovat třetí světovou válku a zúčastnila se jí jako terč
Radarová základna má zajistit bezpečnost USA před íránskými odvetnými akcemi během americké invaze do Íránu. Okupací Íránu si, po okupaci Iráku, chtějí USA zajistit dodávky íránské ropy pro americký průmysl. Po dobytí Íránu by mohly kdykoli odtajnit dosud utajované části zprávy vyšetřovacího výboru amerického kongresu o útocích z 11. září 2001, ve kterých se píše o podílu vlády Saúdské Arábie na těchto útocích a okupovat i Saúdskou Arábii, čímž by měly pod přímou vojenskou kontrolou víc než polovinu zbývajících světových zásob ropy a americká ekonomika by měla zajištěnou prosperitu i do dob, kdy by se, v důsledku americké okupace světových zásob ropy, ostatní světové ekonomiky už zmítaly v krizi.
Z těchto důvodů je těžko představitelné, že by zejména vlády Ruska a Číny nečinně přihlížely americkému útoku na Írán. Naopak je vysoce pravděpodobné, že na americkou invazi do Íránu budou reagovat také vojenskými akcemi. V tom případě snadno dojde ke světové válce, ve které bude nevyhnutelně použito i jaderných zbraní a větší část světa se stane neobyvatelnou. Americká radarová základna na českém území má usnadnit americký útok na Írán a zároveň zkomplikovat ruský útok na USA.
Bude zcela na libovůli Ruska, jestli na začátku světového konfliktu použije ke zničení americké radarové základny v České republice klasické nebo jaderné nálože. Tím, že se česká vláda chce do této války o světové zdroje energie zapojit, dělá z České republiky legitimní prioritní terč a čím více antiraket bude v Polsku, tím více raket bude vysláno na Českou republiku. Logika politiky české vlády je v této historické situaci naprosto nepochopitelná a není proto žádným překvapením, že s ní, navzdory zcela nedemokraticky vedené kampani v českých sdělovacích prostředcích, nesouhlasí dvě třetiny českých občanů.
Česká vláda systematicky předkládá české veřejnosti nepravdivá tvrzení jako že základna je určena k obraně proti íránskému útoku na Evropu nebo že nemá sloužit jako součást naváděcího systému amerických antiraket v průběhu světové války. Vzniká tak otázka z jakého důvodu česká vláda klame českou veřejnost a vystavuje české občany rizikům aktivní účasti ve světové válce, kterou si žádný rozumný člověk nemůže přát. V českém parlamentu by se měl najít alespoň jeden poslanec, který by jasně a veřejně položil české vládě otázku, co od umístění americké radarové základny v České republice očekává v kontextu reality současných dějin, definovaných docházejícími zásobami energetických surovin, a kde vidí česká vláda záruku, že její jednání nepovede k likvidaci českého národa. Česká vláda by na tuto veřejně položenou otázku měla také veřejně odpovědět.“
Mojmír Babáček
Tak nám klasická buržoasní demokracie vedená pudem sebezáchovy a strachem z třetí světové války názorně ukazuje, co za lidské kreatury sedí v české vládě. Do nepříjemného světla nám ale staví i „levicové politiky“ v našem parlamentu, tedy sociální demokraty a revizionisty z KSČM. I buržoasním demokratům v Evropě již není po chuti, že čeští politici svou řiťolezeckou politikou a vstřícností politice USA přivádí celou Evropu a vlastně celý svět na pokraj třetí světové války, která může svými obrovskými zbrojními arsenály zdecimovat lidskou civilizaci. Oni si to uvědomují, a my, jako lidé i občané státu, členského státu Evropské unie ne!!! Co jsme to my, potomci husitů, národ J.A.Komenského - učitele národů dnes za lidi. Co se to s námi působením revizionistů a zrádců stalo? Chováme se jako lidé zodpovědní za životy a svých dětí?
Ne v našich novinách, ale opět třeba v Britských listech si můžeme přečíst:
27.2.2008
Boris Valníček – Britské Listy
Pan ministr Julínek opět předložil jakousi zprávu Národní referenční laboratoře pro neionizující elektromagnetické pole a záření, aby radaristé zase prokázali, jak je brdský radar neškodný.
Zpráva má některé pozoruhodné momenty.Především připouští možné ohrožení osob, které by se dostaly do svazku záření, mířícího do výšky.V tom je tedy určitý pokrok.To má současně dokázat, že osobám na zemi v okolí radaru žádné nebezpečí nehrozí, neboť při zemi záření nebude.
To je ovšem nesmysl, který radaristé šíří už dlouho, aby zamlžili smysl instalace tohoto zařízení v centru Evropy. Má-li radar v Brdech skutečně a včas vyhledat raketu, letící z Iránu či Severní Koreje, pak m u s í jeho svazek být namířen prakticky vodorovně, případně jen s malým sklonem (1-5°) nad obzor. Pak ale nikdo nezaručí, že lidé v jeho okolí nebudou ozářeni svazkem přímo, nebo jeho postranními laloky. Skutečnost je možné ověřit měřením až na místě a je nepochopitelné, že to experti, kteří byli na Kwajalejnu, neudělali. Nebo to udělali a výsledky tají - když už tu radar bude stát, nikdo s tím nic nesvede.
Velice pochybné je tvrzení, že radar bude mířit jen do výšky. Pro zjištění rakety, letící ve výšce několika set kilometrů totiž není třeba budovat takové monstrum, jaké je na Kwajaleinu a má být v Brdech. K tomu by mělo stačit podstatně menší zařízení na podvozku většího nákladního auta.
Že je záležitost s Iránem a Severní Koreou báchorka, to je jasné už dávno. Znovu vyvstává otázka, čemu má radar v Brdech sloužit - a je tedy zřejmé, že jeho hlavním posláním je monitorování východoevropského prostoru, především Ruska, včetně blízkého východu. A může znamenat bezprostřední ohrožení České republiky, jejíž současná vláda dělá vše, aby se USA zavděčila. Je přitom velice smutné, že se k podpoře takových kroků, které nemohou být v zájmu našeho lidu a státu, propůjčují i někteří odborníci.“
Boris Valníček - 26.2.2008
Takže shrnuto: Radar USA nemůže sloužit vůči něčemu, co vůbec neexistuje. Spojené státy se ale chystají počínaje rokem 2010 vojensky napadnout a tak si konečně plně podřídit nerostné a surovinové zdroje, které se nacházejí na území bývalého Sovětského svazu. K tomu především a hlavně slouží obrovské náklady na zbrojení, k tomu má sloužit i radar USA umístěný v Brdech. Bajky o nebezpečném světovém terorismu jsou jen pro mentálně zaostalé, myslící lidé již dávno vidí, že nejvíce terorismu se dlouhodobě organizuje právě ze Spojených států, které nezakrytě vraždí, zabíjejí a terorizují jim nepohodlné jednotlivce i státy. Zcela jasně, z fyzikálně pochopitelného hlediska, má být jejich radar umístěn tak, aby mohl monitorovat území Ruska a prostor bývalého Sovětského svazu. Jeho obrovský impulsní výkon mu umožní i elektromagnetickým, vysoce výkonným impulsem, v případě potřeby oslepit elektroniku letadel nebo balistických raket, které v ohrožení a sebeobraně může vyslat Rusko proti těm, kteří ho napadnou. Na Rusko má být podle známých plánů vystřeleno více než 3 000 zlepšených raket Tomahawk s prodlouženým doletem, které prakticky v jednom okamžiku mají ochromit všechna jeho vojensky, ekonomicky a politicky důležitá centra. I při jejich plánované a teoretické 85% úspěšnosti ale mohou Rusové odpálit některé své odvetné prostředky jaderného úderu. A právě proto má být v Brdech citovaný americký radar. Jen člověk mdlého rozumu může věřit tomu, že „radar chrání nás a Evropu“. To USA mají smrtelnou hrůzu ze spravedlivé a ničivé odplaty, která může přijít odvetou za jejich svinstva. Jejich území nepoznalo hrůzy ani jedné z obou světových válek, a Američané od války Severu proti Jihu nazakusili válečná příkoří. Na prvních dvou světových válkách USA ekonomicky jen vydělávaly, ta třetí je může náhle přeměnit v neživé atomové požářiště…
Právě proto si zřejmě v minulém století katolická církev a sionisté vybrali USA jako zemi zaslíbenou. Pokud Rusko v sebeobraně zničí USA, Vatikánu a Tel Avivu to zase tak moc neuškodí. Již s předstihem investují a ukládají své peníze i jinde. Kdo si všímá, nemůže nevidět, že se tak děje již nejméně 10-15 let. Jen hlupák vidí jen to, co má před očima, jen idiot čte jen to, co mu česká politická moc přes nadmíru prolhané sdělovací prostředky servíruje pod nos…
Ještě je čas všechno to šílenství zastavit, občané ale musí rychle procitnout s nereálného snu. A musí se chovat tak, aby v čele státu nebyli šílenci, lháři a pátá kolona cizího kapitálu. Komunistická strana nesmí být eldorádem odpůrců marxismu-leninismu, ale musí obnovit svou historickou a vědecky podloženou úlohu. Vedení, které toto nechápe, musí být členstvem vyhnáno, dokud je ještě čas. Současné vedení je svým srdcem plně na straně pravice, nechť tam i odejde a neplevelí stranu, kde nemá co dělat. Za občany se staví jen občas, s absencí komunistické politiky, spíše z iniciativy některých jednotlivců, kteří si dosud ponechali ještě trochu soudnosti. Zrádci ale určitě sami neodejdou, drží se svých koryt, musí být členstvem vyhnáni. Komunistická strana musí být očištěna ode všech, kteří se do ní jen vetřeli s cílem škodit dělnické třídě a občanům. To platí pro KSČM i KSS na Slovensku. Hrdličkové a Filipovci postupují podle jednotného scénáře. To je usvědčuje ze zrady dělnického hnutí. Je to scénář vypracovaný autory studené války, ne klasiky marxismu-leninismu. Aktivita Hrdličkovců na Slovensku předznamenává a signalizuje i obrat v Čechách a na Moravě. Rozhodnutí Městského soudu v Praze o potvrzení zákazu KSM ministerstvem vnitra je toho dokladem, byť dosud není pravomocné. Radar USA zradu občanů ještě posílí a utvrdí…
Ještě je čas, možná už ale dlouho nebude…