„Pověsti o míru, které kolovaly v posledním týdnu, vyvolaly na newyorské burse
velké vzrušení a silný pokles mnohých bursovních papírů. Také ceny pšenice silně
klesly. Všichni mluví o bídě, již nutno očekávat po uzavření míru." (Newyorský
dopisovatel listu „Daily Telegraph", dne 23. prosince 1916.)Dne 25. listopadu 1931 stála japonská vojska již dosti hluboko v Mandžusku. Stále postupovala, bylo však nejisté, zda se jim podaří vyprovokovat Sovětský svaz k válce. A v tento den napsal největší norský list, „Morgenbladet" v Oslo, tato dějinná slova:
„Dojde k válce na Východě? Snad to zní poněkud brutálně, ale z důvodů konjunktury byla by válka žádoucí. Svět dnes nevypadá jinak než dříve. Válka by zvětšila potřebu lodní tonáže, risiko dopravy zboží by stoupalo, ceny by rov-něž stoupaly, a tím by se rozmohla i spekulace. To by znamenalo přeskupení zahraničního obchodu ve prospěch neutrálních zemí a zvýšené objednávky jejich průmyslu. Proto sleduje celý svět s nejvyšším napětím vývoj událostí na Dálném Východě. Trh zboží a bursa zaznamenávají každou událost. Kdyby to začalo být vážné, pak nelze popírat, že by to znamenalo ohromný popud pro hospodářský život celého světa. Kdyby však k válce nedošlo, pak by svět musil čekat ještě dlouho na přirozené zlepšení situace."
V týdnu, jenž končí 7. únorem 1932, stojí Čapej v plamenech a Charbin je obsazen japonským vojskem. A tento týden přináší splnění listopadových tužeb:
„New York 1. února. – Na dnešní odpolední burse byl zájem soustředěn na společnosti, které by přišly v úvahu při válečném vývoji na Východě. Akcie továren na výrobu zbraní, letadel a střelného prachu stouply silně vlivem politických zpráv."
„Praha 3. února. – Zpráva z Paříže oznamuje náhlou haussu akcií válečného průmyslu: minerálních olejů, mědi a především ovšem zbrojovek a muničního průmyslu. V této souvislosti není jistě bez zajímavosti v těchto dnech zaznamenaná zpráva, že při odjezdu dosavadního japonského vyslance v Paříži, jenž byl jmenován ministrem zahraničních věcí, byl na nádraží pozorován v blízkosti nového japonského ministra nápadně elegantní muž. K všeobecnému překvapení zjistila v něm policie plukovníka Roye, zástupce zbrojařského koncernu Schneider-Creuzot. Plukovník Roye se chtěl patrně vlivnému japonskému politikovi vrýt dobře v paměť, aby si včas vzpomněl na jeho podnik." („Hospodářský rozhled")
„Praha 3. února. – Bursa v New Yorku ... v posledních dvou dnech reagovala příznivě na události v Číně. Bursa předvídá již nyní vojenské dodávky bez ohledu na to, zda při této příležitosti či při jiné. Usuzuje zajisté poměrně správně, že si Japonsko nedá vyrazit jen tak z rukou své „pacifické" poslání v Číně a že konflikt, i kdyby byl někdy v budoucnosti odklizen, bude vyžadovat určitých příprav." (..Hospodářský rozhled".)
„Paříž 5. února. – Pařížská bursa vykazuje prudké stoupání akcií zbrojařského průmyslu. Během posledních dnů stouply akcie Hotchkissovy továrny na kulomety z 1100 na 1268. Tato firma dostala z Japonska objednávku na kulomety ve výši 200 milionů franků. Akcie velké továrny na letadlové motory Lorraine-Dietrich stouply z 300 na 360 atd. Tyto značné objednávky Japonska jsou placeny půjčkou ve výši 800 milionů jenů, kterou poskytla Japonsku francouzská vláda. Tato půjčka byla dosud přísně zatajována před veřejností."
„Prospěch z válečného vyvrcholení mohly by mít naše zbrojovky, z nichž Československá zbrojovka, akciová společnost v Brně, má v Číně trvalé zastoupení a je hlavním dodavatelem pušek a kulometů, jichž v posledních letech uskutečnila stomilionové dodávky... Škodovy závody mají zastoupení v Šanghaji, Českomoravská Kolben-Daněk přímé zastoupení v Číně nemá, ale její styk s Čínou je rovněž dobře vybudován..." („Hospodářský rozhled" 3. února 1932.)
„Jak se dovídáme, použili Japonci k útoku letadel československé výroby. Je to stíhací letadlo Avia BH 33 s motorem ,Škoda L, které se při útoku velmi osvědčilo. Japonské armádní velení sledovalo manévry letadla s velikým uspokojením." („Národ" 4. února.)
„Berlín, sobota. – ,Rote Fahne" přináší dnes sensační zprávu o odesílání zbraní do Číny. Podle informací tohoto listu byly vypraveny z Hamburku čtyři zaplombované československé vagóny, odeslané Škodovými závody." (,.Nedělní list" 7. února 1932.)
„Je to Škodovka, je to Brněnská zbrojovka, je to Janečkárna, jsou to československé dynamitky, je to Avie a Aero, které již dnes – pravím: již dnes – dodávají do Japonska munici, zbraně, letadla a jiný válečný materiál, a právě teď se v Praze jedná o další milionové dodávky Japonsku." (Poslanec Gottwald ve sněmovně 4. února.)
Je to historický týden, jehož události jsou jasnou odpovědí na otázku, komu válka slouží, a na tvrzení sociálně demokratických listů, že nemůže být válka, poněvadž je málo peněz, ímperialistická válka se tu jeví právě jako východisko z krise nejen pro japonský imperialismus, nýbrž i pro finanční kapitál ostatních ,.neutrálních" států. „Morgenblade" má pravdu: „Z důvodů konjunkturálních je válka žádoucí."
Internacionála druhá, neméně krvavá
V úterý ráno, dne 2. února 1932, rozšířily se v Ženevě divoké pověsti, které silně porušily příslovečný klid všech přítomných diplomatů. Sověty! Nebyla to předtucha rudého praporu, který o několik hodin později měl tak rušivě zasáhnout do slavnostního zahájení odzbrojovací konference. Byla to zpráva, že sovětská delegace hodlá nemístným způsobem poukázat na válečný konflikt na Východě, a to ihned v zahajovací schůzi. Sir Eric Drummond je duchapřítomný člověk, nemůže připustit, aby přesné odloučení „odzbrojení" od „války" bylo porušeno asiatskými mravy sovětských delegátů. Rychle svolává Radu Společnosti národů, která se usnáší na „radikálním" protestu – a pan Henderson, předseda konference, může klidně zahájit. Mluví o odzbrojení, o mírovém snu všech národů a nakonec se v jeho řeči objevuje i slovíčko o „nesmírně obtížné situaci v Číně". Příští den hlásí noviny, že jeho řeč byla censurována, zrovna tak jako dva dny později řeč jeho druha Vandervelda: jakákoli zmínka o válce je zakázána před „odzbrojovací" konferencí. A Henderson a Vandervelde, vůdcové II. internacionály, se klidně podrobili censuře. Proč by dementovali slova soudruha Renaudela, jenž 29. ledna prohlásil na veřejném táboře v Paříži – byl to tábor, jehož se zúčastnily veličiny všech stran II. internacionály:
„Protestujeme proti takovým alarmujícím zprávám. Nepatříme k těm, kteří tvrdí, že válka je již tu."
Neboť účelem odzbrojovací konference, účelem Hendersonova předsednictví a Vanderveldovy krasomluvy je, aby dělníci tomu nevěřili: ne, není to válka. Neboť jsou historické případy, ve kterých dělníci, poznávajíce, že je a čím je válka, vystoupili velmi nemilým způsobem...
A proto nelze než citovat mravnostní vysvědčení, které udělil pražský bursovní list sociální demokracii:
„Bylo by překrásné, kdyby v dnešní schůzi sněmovny vstali zástupci všech německých a českých socialistických stran a podali návrh:
„Žádáme kvapným návrhem, aby vláda zakázala vývoz zbraní do všech mimoevropských zemí na dobu šesti měsíců. Vyzýváme banky, aby neposkytovaly úvěr žádnému průmyslovému podniku, jenž vyrábí zbraně, auta a ostatní válečný materiál pro vývoz. Vyzýváme noviny republiky, aby stále a soustavně zavrhovaly tuto nejzbytečnější ze všech válek."
Ano, bylo by to překrásné, ale nevěříme tomu. Naši sociální demokraté a socialisté nejsou muži pevných a neochvějných zásad; a obáváme se, že při volbě mezi zaopatřením práce nezaměstnaným´ a skutečným bojem proti válce sáhnou k oportunistické odpovědi: „Když my nedodáváme, pak dodávají ostatní" . („Prager Borsencourier" 3. února 1932.)
Události a činy jsou ovšem méně mírné a jejich rozsudek zní ostřeji: co tu je nazýváno „oportunismem", je mnohem více: obsahuje všechny odstíny – od pacifického zahalování až do aktivní přípravy.
Internacionála kořistníků
Na začátku tohoto pamětihodného týdne hlásila zpráva z Berlína:
„V úředních kruzích se udržuje pověst, že Japonci postupovali v Mandžusku po předchozím dorozumění s několika evropskými velmocemi. Při těchto zprávách se poukazuje především na okolnost, že francouzský generální štáb byl předem zpraven o operaci Japonců. V Paříži je veřejným tajemstvím, že tamější japonské vyslanectví rozdalo asi 10 milionů franků většině pařížského tisku. Vedle této dohody s Francií bylo prý dosaženo jakéhosi dorozumění s Anglií. Podle zpráv mají velmoci jistý zájem na utvoření koridoru mezi Sovětským svazem a Čínou, který by byl hrází proti bolševismu a stál by pod japonskou kontrolou."
Téhož dne jsme se dočetli dementi, které ku podivu dementovalo o něco více, než bylo ve zprávě obsaženo: Francie totiž protestovala proti podezření, že by guvernér francouzské čtvrti v Šanghaji byl dovolil Japoncům, aby použili k válečným operacím francouzské koncese. Ale ihned 3. února prozradil Pertinax, Lavalova pravá ruka, v „Echo de Paris", že „podle všeho japonský admirál nezasáhl bez 6volení představenstev mezinárodní (americko-anglické) a francouzské koncese". To bylo první poučení o této internacionále.
Druhé poučení formulovaly „Národní listy" 3. února:
„Vývoj událostí ukáže, jaký sleduje Japonsko cíl," totiž při obsazení Šanghaje, „zda pouze ten, aby v obsazené Šanghaji a v okupaci jiných bodů čínského území mělo kompensační objekt pro diplomatické jednání o trvalé rozšíření svých posic v Mandžusku, nebo míní-li na delší dobu ozbrojenou mocí na území Číny stejně jako v Mandžusku zabezpečit svoje interesy, když čínská vláda a úřady nejsou toho schopny."
Otázka „kompensačního objektu" se totiž stává jasnou, pozorujeme-li, že výše zaznamenaný „radikální" protest Společnosti národů neobsahuje ani zmínky o Mandžusku, zato se ale velmi důrazně ohrazuje proti japonskému zákroku do oblasti americko-anglicko-francouzských zájmů. A proto – nemluvě o účinné kontrole hospodářského života Číny, která je nyní zaručena japonským obsazením všech významných čínských přístavů – měl nápor na Šanghaj a Nanking i vedlejší účel, přimět „ostatní partnery, případně konkurenty k určité ústupnosti na linii, kde zájmy všech jsou podstatně stejné. A tyto zájmy jsou: na jedné straně „volná ruka" Japonska v severním Mandžusku proti Sovětskému svazu, takže se může stát, že „Japonsko za určité ,kompensaceˇv Mandžusku Šanghaj znova vyklidí a ustoupí". (Gottwald v citované řeči.)
Neboť v tomto týdnu obsadili Japonci Charbin, centrum Východočínské železnice, a učinili tím velmi rozhodující krok k intervenci proti Sovětům. Je to situace, pro niž našel Briiningův list „Der Deutsche" tato slova:
„Francie dosti otevřeně podporuje Japonsko, proto se mnozí domnívají, že existují francouzsko-japonské tajné smlouvy... Útok Japonců na Charbin je útokem na Rusko, neboť železniční trať, která Charbinem prochází a z Charbinu odbočuje, je ruským majetkem. Tato válka bude asi Rusku vnucena, ačkoli Rusko k tomu nemá pražádnou chuť... Na druhé straně však japonsko-ruská válka byla by velmi vhod Angličanům a Američanům. Rusko by v tomto boji nemohlo počítat s evropskou podporou. Japonsko však zajisté se sympatiemi Evropy." (3. února 1932.)
Nevadí, že v tomto týdnu demonstrovaly statisíce pracujících na celém světě svoji sympatii k Sovětům, svůj odpor k imperialistické válce, svoji odhodlanost chránit Sovětský svaz a čínskou revoluci. Tuto podporu přece Briiningův list neměl na mysli!
Jak zabránit válce?
Jak bojovat proti válce? Tak zněla úzkostlivá otázka stamilionů pracujících v těchto dnech. A oči všech pracujících se upřely – jako v srpnu 1914 na německé a francouzské dělnictvo – nyní na dělnickou třídu Číny a Japonska. A odpověď?
„Zrada nankinské vlády, která bezhlavě prchla z Nankingu do Lojangu, místo aby organisovala obranu, vyvolává po celé Číně veliké pobouření, všude se tvoří dobrovolnické sbory, dělníci se ozbrojují a v Šanghaji se objevil zárodek nové vlády s generálem Čenem v čele, která řídí vojenskou obranu Šanghaje. V Šanghaji samé došlo ke komunistickým demonstracím na území francouzské koncese, kde čínští komunisté demonstrovali proti francouzským imperialistům, kteří stojí v pozadí japonských útočníků. V různých částech města došlo k demonstracím dělníků a studentů. Demonstranti zastavili provoz a vyzvali ke generální stávce." („Humanité" 5. února.)
„Šanghaj 3. února. – 19. kantonská armáda brání město s obdivuhodným hrdinstvím; je při tom podporována tisíci továrních dělníků., studentů a občanů." („Frankturter Zeitung".)
„Ze Šanghaje, 4. února. – 19. kantonská armáda v Šanghaji organisovala výbor vojáků, který vydal provolání k čínskému lidu, v němž je výzva k boji proti japonským vetřelcům. Toto provolání vyzývá civilní občanstvo, aby vystoupilo v zádech pronikajících Japonců, aby vyhazovalo do povětří mosty, aby bořilo cesty a aby potíralo Japonce. Provolání vyzývá dělníky, aby zahájili stávky a podkopali hospodářskou situaci nepřítele. Provolání ujišťuje dělníky a rolníky, že čínská armáda neopustí své posice a že zlikviduje všechna práva, která si Japonci osvojují v Číně. Budou účinně pomáhat také japonským dělníkům, rolníkům a vojákům při provádění vítězné revoluce v Japonsku. Výbor vojáků prohlašuje dále ve svém provolání, že do svých řad pojme také utištěné Korejce, Anamity a Indy za účelem společného boje proti imperialismu a kapitalismu. V Šanghaji je rozšiřováno provolání proti Američanům, Francouzům a Angličanům, kteří pomáhají Japoncům dobýt Šanghaje. Provolání poukazuje na to, že miliony čínských dělníků jsou bez chleba. Pranýřuje hanbu vlády kuomintangu, která armádě zakazuje stavět se Japoncům na odpor a která hanebně uprchlá do Lojangu. Vojáci 19. armády vstupují však samostatně do boje a dobyli již skvělého vítězství nad Japonci. Provolání vyzývá dále dělníky, vojáky a rolníky k bdělosti proti generálům, úředníkům a politikům, kteří se snaží získat vojáky a dělníky pro cíle kontrarevoluce. Provolání končí výzvou k dělníkům a rolníkům, aby organisovali sovětskou moc."
Čínská dělnická třída nepoznala 4. srpen*. Vůdcové nezklamali. „Dejte pozor, tento bolševismus je čínského původu," volá přestrašený zpravodaj pařížského listu. Nikoli, pane, tento bolševismus je světového původu.
(Tvorba 11. února 1932.)
* 4. srpna 1914 zradili němečtí sociální demokraté mezinárodní protiválečnou solidaritu proletariátu tím, že odhlasovali německým imperialistům válečné úvěry. (Pozn. red.)