„slovenská otázka“

Milan  Alka

"Otázka, zvaná SLOVENSKO, je stará padesát let." Napsal někdy začátkem sedmdesátých let minulého století R.Černý a pokračoval: "Dne 30.5.1918 byla v americkém městě Pittsburku podepsána dohoda mezi profesorem Masarykem na jedné straně a zástupci Slováků na straně druhé, že Češi a Slováci ihned po válce vytvoří společný stát. Protože Slováci neměli s Čechy žádné politické zkušenosti a veškerý styk probíhal po příbuzenské, slovenské stránce" (asi má být slovanské stránce, pozn.M.A.) "klauzule, vložená do smlouvy, hovořila o 'sňatku na zkoušku'. Obě strany se dohodly, že nebude-li 'slovenské nevěstě sňatek s českým šohajem' vyhovovat, půjde Slovensko po uplynutí desetileté lhůty vlastní cestou. Opatrnost Slováků byla na místě, život obou národů se vyvíjel zcela odlišně. Češi trpěli 300 let nadvládou Habsburků, Slováci byli celých 1.000 let v Uhrách. Dohoda nabyla platnosti vyhlášením československé samostatnosti 28.října 1918. Maďarský a rakouský kapitál byl ze Slovenska vyhnán, pozice se zmocnili čeští kapitalisté. Česká buržoazie se neřídila pittsburskou dohodou a vůči Slovákům začala provádět imperialistickou politiku hodnou kolonizátorů. 'Sňatek na zkoušku' přinesl Slovákům roztrpčení, začali se dožadovat práva vlastního parlamentu, autonomní vlády, zakotvené v úmluvě. Masaryk se ze závazku vyvlékl prohlášením, že závazek je neplatný, protože byl podepsán v den veřejného klidu (v neděli). Tímto okamžikem bylo separatistické slovenské hnutí na světě. Jeho nositelem byla slovenská buržoazie a vtěleným symbolem ružomberský farář Andrej Hlinka a jeho ľudová strana.

Andrej Hlinka šel proti Praze do politické opozice. Ta se projevila jako otevřený boj proti všemu co 'čpělo Prahou'. Připravuje puč a utíká před zatčením do Polska, kde se pokouší zformovat legie pro válku s Čechy. Poznává pošetilost svého postavení a vrací se do vlasti, aby přijal trest za 'vlastizradu'. Je odsouzen na několik let, která si 'odseděl…' v podolském sanatoriu. Po uplynutí trestu předkládá Praze neproplacený účet. Při příležitosti Pribinových oslav v roce 1933 chystá odtržení Slovenska od Čech. Puči předcházela volba prezidenta Slovenské republiky dr.Budaye, který na důvěrné schůzi hlinkovců ustanovil Slovenskou národní radu, jež měla Slovensko přivtělit k Maďarsku. Zásahem vojenské síly bylo povstání poraženo, proti pučistům byl veden soud. Není bez zajímavosti, že zástupcem někdejšího župana z Lučence dr.Bazovského byl dr.Clementis. I když tyto události jsou přikryty prostorem čtyřiceti let, je nutné si k pochopení dalších věcí uvědomit, že úloha dr.Clemetise v tehdejším procesu se dá přirovnat k tomu, jako když dr.Sekanina ve třicátých letech obhajoval např. Gajdu za jeho brněnský fašistický puč…" (R.Černý, Exprezident, OREGO, sv.I., str. 31 a 32)

Rozpor, který lze vidět na orientaci právě uvedených právníků, kteří prý byli ústrojnou součástí dělnickému hnutí, je snadno pochopitelný, uvědomíme-li si, že oba pocházeli z měšťáckého prostředí. Pro lidi takového rodu je snadné pronášet fráze protkané komunistickými termíny a současně podepsat závazek cizímu, buržoaznímu státu a plnit povinnosti z něho vyplývající, které jsou zradou, strašnou zradou – to nám dokazují mnohé případy.

Ne každý měšťák, působící v komunistickém hnutí, se "dopracoval" až ke zradě a setrvat v ní. Například I.Sekanina, spoluzakladatel Levé fronty, Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku, Rudé pomoci a jiných akcí, byl v roce 1939 zatčen a umučen v Oranienburgu-Sachsenhausenu; šel pokrokovou cestou, leč na čas z ní vybočil a právně hájil fašistickou bojůvku Radola Gajdy, všeobecně známého jako krvavého generála a náčelníka hlavního štábu československých legií v Rusku, (mnohokrát ostře a nesmlouvavě kritizovaných V.I.Leninem). Kromě toho, R.Gajda byl zakladatelem fašistické obce Československa, od roku 1939  vůdcem kolaborantského českého národního výboru svatováclavského, který byl po roce 1945 souzen Národním soudem. Měšťácký původ, to je pro člena komunistického hnutí těžko překonatelné prokletí; jen jedinci typu K.Marxe, B.Engelse, V.I.Lenina, (i velký a hrdý S.K.Neumanna bloudil, ale hledal cestu vpřed, veřejně, statečně a nakonec vítězně bojoval se svým třídním prokletím) a jim podobní, se dokáží vymanit z jeho moci.

Tak nevím, kde jste vzal, pane Biľaku, důvody k zanícené obhajobě V.Clementise, který v zajetí buržoazního původu praktikoval soustavné a veřejné vybočování, ostře zamířené proti oficiální politice světového komunizmu. Nebo vám jeho časté, přímo zákonité vybočení z politiky mezinárodního komunizmu nebylo a není známé, nic o něm nevíte? Tomu se nechce věřit! Je-li to pravda, pak jste rozhodně nepatřil na vrchol ideologické fronty Československa; ale za revizionizmu jste tam měl místo i takový, jakým jste byl.

R.Černý dále uvádí: "Maďarský a rakouský kapitál byl ze Slovenska vyhnán, pozice se zmocnili čeští kapitalisté. Česká buržoazie se neřídila pittsburskou dohodou a vůči Slovákům začala provádět imperialistickou politiku hodnou kolonizátorů." A vaše politika, promiňte pane Biľaku, končila, dalo by říct, jednotou Čechů a Slováků, kteří jako na povel, téměř v jednom šiku, se rozhodně, rezolutně postavili proti společenskému vlastnictví výrobních prostředků – prý osm milionů jich vystálo fronty, aby se stali DIKy – držiteli investičních knížek – to byl projev malé privatizace, která otevřela privatizaci velkou, privatizaci kolonizátorů. Pak, že se dějiny neopakují; opakují, ale většinou na změně profituje jiná strana…

Na zřízení Československa vydělala česká buržoazie. Na sametové revoluci mezinárodní buržoazie, jen ten největší kapitál; sametová revoluce dala vznik nové, české i slovenské buržoazii; ta je však bez šance probojovat se mezi světovou špičku, bude pro ní radost skomírat v kompradorském zajetí; výroba se v Čechách ani na Slovensku vůbec nepraktikuje masově, vždyť pracovní síla jinde na světě je stále ještě levnější; téměř všichni Češi a téměř všichni Slováci – i absolutní většina DIKů se budou muset k novému pracovnímu uplatnění prodlužit, protrpět na úroveň těch nejchudších, raději ještě níže; bude to cesta snadná, ale výsledek nadšení nevyvolá, to mohu zaručit. Na tomto stavu, na této perspektivě máte rozhodující zásluhu vy, pane Biľaku a politika vašeho revizionizmu. Dnes to snad chápete; v té souvislosti vám vzkazuji: Nehledejte argument, který by dokázal, že jste nevinní, který by vás mohl zbavit zodpovědnosti – takový argument neexistuje, existovat nemůže. Je vyloučeno se vymlouvat na dočasný neúspěch, na to, že buržoazie vás přemohla v čestném, otevřeném zápase. To by byla lež, nikdo by vám ji nevěřil, vždyť přece je nad slunce jasnější, že jste celou svou politiku po XX.sjezdu KSSS, dělali spolu se světovou buržoazií a v jejím zájmu . Že jste si to neuvědomili, ale jděte k šípku. Za čtyřicet let omylů, přesněji zrady a velikých, někdy dokonce směšných neúspěchů, jste ani jednou, ani na chvilku neprokoukli? To vám nikdo z rozumných a uvážlivých neuvěří!