Téměř každý den nám vysvětlují buržoazní strany, instituce a média, že bychom
měli vnímat věci v "evropských dimenzích", nikoliv v národních. My bychom se
tímto pokynem chtěli řídit. Několik politických stran, tvořících tzv. Stranu
Evropské levice, vyhlásilo slogan: "Ano, my chceme změnit Evropu!". My z
rakouské Komunistické iniciativy jsme schopní něco takového ocenit a můžeme
takovýto slogan a takový cíl vědomě podpořit. Nicméně na základě tohoto sloganu
vyvstávají přinejmenším dvě nanejvýš důležité otázky, které se této "změny"
týkají, pokaždé, když připustíme, že má jít o změnu radikální. Tyto dvě otázky
zní: „Jak o změnu usilovat?“ a „Čeho má být přesně dosaženo?“. Za další, co to v konečné fázi znamená, radikálně změnit Evropu? Od Strany Evropské levice jsme zaslechli několik pár klíčových závěrů, i několik cílů tohoto hnutí např. týkajících se alternativní bezpečnostní politiky pro Evropu, založených na odzbrojení, odmilitarizování, respektování mezinárodních právních norem a jasné opozici vůči atomovým zbraním, týkajících se dále jiného ekonomického modelu Evropy, ve smyslu "sociální Evropy" namísto tržního radikalismu a neoliberální politiky, nebo týkajících se též cíle radikální a participační demokracie...
Tyto cíle jsou čestné, ale také obtížné úkoly. Chtěli bychom se zeptat: Který druh militarismu má být zastaven, aniž by byl přitom překonán imperialismus jakožto světový systém? Jak má být pozměněna neoliberální politika, která reprezentuje zájmy mezinárodního monopolního kapitalismu, aniž by byla přitom společně poražena moc monopolů? Jak má být změněna současná parlamentní "demokracie", představující nejvyšší formu kapitalistické třídní diktatury buržoazie, aniž by byla přitom uchopena moc proti vůli a odporu vládnoucích tříd? K tomuto Strana Evropské levice našla sotva konkrétní odpovědi Přesto se snaží ubírat uvedenými směry. My takovéto koncepty popisujeme jako idealistické. Idealismus v politické filozofii a idealistické koncepty se vyznačují především tou skutečností, že mají jen velice málo společného s materiálními okolnostmi skutečného dění a proto nemohou být ani zrealizovány.
Pány Bertinottim, Biskym a jinými je organizována Strana Evropské levice, převážně pro idealisty. Je evidentní, že představy vedení Strany Evropské levice jsou neslučitelné s vědeckým socialismem a s marxismem-leninismem vůbec. Socialismus se nemůže stát výsledkem možných sociálních a demokratických reforem Evropské unie. Socialismus je přesným opakem Evropské unie, znamená zrealizování skutečné demokracie, stále trvajícího mír a opravdově sociálně spravedlivé společnosti pro většinu lidstva. Pokud přijmeme koncept Strany Evropské levice, pak bude zjevně nutné postavit socialismus na hlavu.
Nechť problematické představy Strany Evropské levice ilustrují dvě věci:
Na jedné straně chce Strana Evropské levice, jak se zdá, nalézt opět novou "třetí cestu" mezi kapitalismem a socialismem, stojícím na bázi revolučního třídního boje. Pan Baier z tzv. Komunistické strany Rakouska zapomněl zjevně na historickou skutečnost, na jednu opravdu velmi trpkou pravdu, že právě v Rakousku se již projevila nedostatečnost sociálně-demokratického "austromarxismu", tedy jiné tzv. "třetí cesty", která vedla k ojedinělé porážce rakouského dělnického hnutí a ke krvavé fašistické diktatuře. Sám otec „austromarxismu“ Otto Bauer nakonec k této tezi přistupoval sebekritickým způsobem, avšak Baier tuto kritiku nehodlá přijmout.
Jiný příklad. Italští komunisté z Rifondazione stejně jako komunisté z francouzské strany by měli mít velmi dobré zkušenosti, týkající se definitivního ztroskotání tzv. "eurokomunismu", dalšího konceptu údajné "třetí cesty". Být úspěšní v parlamentních volbách a účastnit se vlády, prostě jen tak trochu upravovat kapitalismus společně s nepřáteli socialismu, nic od základů a trvale nezmění. Výsledkem těchto falešných konceptů jsou jen nové agrese a represe dnešního imperialismu. Všechny tyto "třetí cesty" nenapomáhají cestě k socialismu, nýbrž pouze jen udržují kapitalismus při životě.
Na druhé straně tzv. Strana Evropské levice akceptovala již strukturálně Evropskou unii. EU je ale jen imperialistický svazek, nic jiného. Není žádným nástrojem úspěšného proletářského a socialistického internacionalismu, v žádném případě není výsledkem mezinárodní spolupráce komunistů a komunistek. Není koneckonců ani žádným nástrojem mezinárodní mírové politiky. A neexistuje možnost EU v takovýto nástroj socialistického a komunistického hnutí proměnit, neboť my přeci na žádné čáry nevěříme. Socialismu nebude dosaženo touto nebo onou transformací kapitalismu a imperialismu, nýbrž revolucemi.
Chceme li ubránit vědecký socialismus vůči všem utopistickým, idealistickým a surrealistickým deformacím, pak to znamená bránit Marxe, Engelse a Lenina proti Bertinottimu, Biskymu a jejich přátelům. Znamená to, bránit revoluční internacionalistický komunismus proti Straně Evropské levice.
Lenin řekl, že Spojené státy evropské mohou být za kapitalistických podmínek buď reakční či nemožné. Všechny prokapitalistické strany, jak konzervativní a liberální, tak i sociálně-demokratické podporují tuto reakční evropskou ideu a současnou evropskou realitu.
Strana Evropské levice se rozhodla pro nemožnou cestu. My se musíme oproti tomu zasadit za socialistickou budoucnost nikoliv jen Evropy, nýbrž všech zemí této planety a za to společně bojovat. Marxismus-leninismus je jediným nástrojem, jak tento úkol úspěšně vyřešit.