Naši umělci a Anticharta aneb Komu slouží neúplné životopisy?

  V těchto dnech si připomínáme výročí podpisu Charty 77 i svérázné odpověd i na ni - Anticharty. Mnozí její signatáři dodnes působí ve veřejném životě a jaksi zapomněli na to, že před 18 lety morálně selhali. To jim nicméně nevadilo, aby po listopadu 1989 ze sebe nezačali dělat div ne mučedníky komunistického režimu. Dnes využívají toho, co jim posttotalitní doba přináší. Opět jde o peníze. Stalo se po "Velké sametové listopadové revoluci" novou tradicí, že z oficiálních životopisů nových "svatých" se znovu začaly potichu vytrácet údaje, které by mohly být pro idylický obrázek něšich "transformačních úspěchů" nežádoucí. Co kdyby náhodou vzhly stín na prosluněnou současnost, v níž mílovými kroky spějem do zaslíbené Evropy?
Ne že bych si toho nevšiml již dříve, ale doslova mě to uhodilo do očí v posledních dnech, v souvislosti s připomínkou narozenin a úmrtí některých našich umělců. Nedávno totiž zemřel spisovatel Jiří Marek a před několika dny herec Josef Kemr.
Nedalo mi to a zalistoval jsem ve starších číslech Necenzurovaných novin.
Znovu jsem si pročetl seznam signatářů, tzv. Antichartu (NNč. 17/1992, str. 14-15). Našel jsem tam mnohá jména dnes toli oslavovaných a do nebe vynášených umělců. Jak jinak, bylo mezi nimi také jméno J. Marka a J. Kemra. Jejich životopisy, publikované bezprostředně po úmrtí, ze skromosti či zcela úmyslně, skutečnost, že oba byli signatářI Anticharty, zamlčely. Proč? Nato bychom se měli spíš zeptat signatářů Charty 77. Že by jim to pět let po listopadu 1989 už nevadilo? Zdá se, že ne!
Jen pro zajímavost připomenu, kdo ze známých a dnes tak prosazovaných herců a dalších umělců Antichartu podepsal. Byli to mimo jiné: Rudolf Hrušinský, Jan Hrušínský, Radovan Lukavský, Oldřich Nový, Josef Bek, Vlastimil Brodský, Marie Rosůlková, Vladimír Menšík, Vlastimil Harapes, Ljuba Hermannová, Miloslav Horníček, Miroslav Zounar, Vítězslav Jandák, Otakar Vávra, Jan Werich, Karel Höger, Ladislav Pešek, Bohumil Bezouška, Viktor Preiss, Hana Maciuchová, Josef Vinklář, Josef Somr, Stella Zázvorková, Josef Zíma, Miloš Kopecký, Eva Trajtnarová-Hudečková, František Filipovský, Luděk Kopřiva, Iva Janžurová, Petr Haničinec, Zdeněk Řehoř, Vladimír Brabec, Jiří Vala, Jan Tříska, František Němec, Jiří Štěpnička, Václav Postránecký (pronesl smuteční řeš na rozloučení s J. Kemrem), Svatopluk Beneš, František Laurin, Věra Galatíková, Radoslav Brzobohatý, Jiřina Bohdalová, Ljuba Skořepová, Jiří Adamec, Luděk Munzar, Jana Hlaváčová, Jaromír Hanzlík, Jana Štěpánková, Otakar Brousek, Lubomír Lipský, Pavlína Filipovská, Boris Rösner, Helena Růžičková, Miroslav Moravec, Ladislav Frej, Ladislav Chudík, Zdena Hadrbolcová, Jiří Bartoška, Karel Heřmánek, Rudolf Pellar, Bronislav Poloczek, Jiří Lábus, Zdeněk Svěrák, Jan Přeučil, Karel Augusta, Jan Kanyza, Oldřich Vlach, Jana Brejchová, Jiřina Jirásková, Magda Vašáryová, Milan Kňažko, Pavel Soukup, Daniela Kolářová, Dagmar Veškrnová, Josef Karlík, Ota Sklenčka, Jiří Adamíra, Jaroslav Drbohlav, Ladislav Potměšil, Zdeněk Podskalský, Tomáš Töpfer, Luděk Sobota, Miloslav Šiek, Marta Vančurová, Libuše Šafránková, Petr Nárožný, Ladislav Rychman, Václav Vorlíček, František Vláčil, Jaros
lav Satoranský, Zdeněk Mahler, Jiří Hubač, Milan Lasica, Július Satinský, Stanislav Zindulka, Jan Skopeček, Raoul Schránil, Jan Faltýnek aj.
Mezi signatáři Anticharty čteme také jména stále úspěšných zpěváků a zpěvaček i hudebníků, jako jsou: Josef Laufer, Hana Hegerová, František Ringo Čech, Karel Gott, Yveta Simonová, Marie Rottrová, Jiří Korn, Petr Janda, Karel Vágner, Felix Slováček, Ladislav Štaidl, Václav Neckář, Waldemar Matuška, Olga Blechová, Helena Vondráčková, Jiří Suchý, Jitka Molavcová, Eva Pilarová, Karel Černoch, Jaroslav Uhlíř, Petr Eben, Jan Klusák a další. Také by vás zajímalo, co říkají dnes tito, všem režimům sloužící umělci (někteří od dob Protektorátu Čechy a Moravy až dodnes) svému tehdejšímu morální selhání (nebo spíše permanentnímu selhávání)? Neměli by v ústranní raději zpytovat svědomí? Namísto toho se nám téměř denně, s drzostí sobě vlastní, předvádějí na televizní obrazovce! Někteří z nich jsou dokonce zasloužilými spolupracovníky StB! Jak dlouho si to ještě necháme líbit ?!

Převzato z internetových stránek Necenzurované Noviny ročník 5, výtisk 9, autor Jiří Volný
 

Text Anticharty

Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru

V jubilejním roce 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou náš lid, svědomitý hospodář své země, vážil velkolepé dílo výstavby socialismu ve své vlasti. XV. sjezd Komunistické strany Československa vysoko ocenil výsledky úsilí, iniciativy a tvůrčí práce dělníků, rolníků a inteligence a stanovil nové programové cíle. Statisícový aktiv poslanců zastupitelských sborů všech stupňů v závěru volebního období vydal počet z úspěšné činnosti našich občanů a vtělil další náročné úkoly do nových volebních programů. Výsledky, jichž jsme dosáhli a jejichž plodem bylo i podstatné zvýšení životní úrovně, životních podmínek i jistot našich pracujících, naplňují nás všechny hrdostí a sebevědomím občanů země, jejíž socialistický rozvoj uskutečňuje humanistický program uspokojování bytostných potřeb a zájmů našeho lidu.

Také my, představitelé umělecké fronty, připravujeme bilanci své tvůrčí práce. Na letošní jarní měsíce svoláváme sjezdy svých svazů českých a slovenských spisovatelů, výtvarných umělců, dramatických umělců, skladatelů a koncertních umělců, aby zvážily hodnoty vytvořené v uplynulém období a zabývaly se otázkami dalšího rozkvětu socialistického umění. Pociťujeme radost nad tím, že v součtu těchto hodnot jsou mnohá mimořádná díla a výkony, které jsou trvalým obohacením duchovního života našeho lidu a dosáhly zaslouženého uznání doma i ve světě. Tyto hodnoty, blízké lidu, nevznikaly ve vzduchoprázdnu. Vznikaly v sepětí s každodenním dílem všeho našeho lidu, který naše komunistická strana vyvedla z let rozvratu, vznikaly jako součást společného úsilí o bohatý, socialistický rozvoj života v naší zemi, vznikaly v příznivém ovzduší péče, porozumění a optimálních podmínek, jež naše společnost pro umění a kulturu vytváří.

Proto jsou naplněny vzrušivou, inspirující atmosférou těchto let, životem a étosem naší společnosti. Zvláště radostné je, že k vrcholným dílům se pojí mnohé další úctyhodné výsledky živé, stále náročnější tvůrčí aktivity široké fronty umělců všech generací, od nejstarších až po početnou generaci umělců nejmladších, jejichž růst je rytmován tepem současného života a vyznačuje se stále hlubším chápáním poslání umělce v naší socialistické společnosti. Naše země, v tisíci svých podob tak líbezná a každému z nás tak drahá, nám byla dána jako kolébka i jako domov. Její podobu a také její dějiny utvářely sny, tužby, revoluční zápasy, každodenní dílo mnoha pokolení dělníků rukou i ducha. Všechny nejlepší síly, utajené v lidu a jeho schopnostech, v jeho společenských snahách i v celé národní kultuře, směřovaly vždy k jednomu cíli - učinit tuto zemi šťastným domovem člověka, domovem života stále bohatšího a radostnějšího.

Plamenný výtrysk Velké říjnové socialistické revoluce ukázal možnost naplnění tohoto cíle. Velký Říjen zahájil velkolepé údobí převratných společenských dějů, kdy z revolučního úsilí, práce a bojů vyrostl v Sovětském svazu nový společenský řád, který osvobodil pracujícího člověka a pronikavě ovlivňuje dějiny celého světa. Velký Říjen již po šest desetiletí, jak si právě letos připomínáme, ozařuje pracujícímu lidu a revolučním silám celého světa cestu pokroku, cestu šťastné budoucnosti. To, co bylo snem dlouhých generací, stalo se i u nás po osvobození naší vlasti Sovětskou armádou reálnou možností, postupně naplňovanou uskutečňováním programu výstavby socialismu.

A právě tak, jako pochopili dělníci rukou, pochopili i dělníci ducha, že nastala nová epocha lidských dějin, dějin materiálních i duchovních, pochopili potřebu společné lidské aktivity k dalšímu pokroku života a dějin vlastní země i celého světa.

V tom je zdroj našich jistot, našeho hrdého sebevědomí, našeho optimismu nezaslepeného úspěchy, neotřeseného žádnými těžkostmi a třeba i dočasnými neúspěchy, v tom je zdroj naší cílevědomé, usilovné a radostné aktivity, neboť s uspokojením měříme své sny a programy dosaženými výsledky, neboť vidíme, jak se za pouhá tři desetiletí změnila tvář naší země a život našeho člověka, jak každodenní, zdánlivě i všední práce vydává divukrásné plody, jak se proměnila podoba světa a poměr sil v něm, neboť cítíme tu nádhernou, nezadržitelnou energii, s níž se jako výsledek společného úsilí valí kupředu dějiny naší země i dějiny světa. A odtud i ten zákonitý fakt, že od dvacátých let dodnes drtivá většina mistrů naší kultury šla a jde ve svém úsilí věrně s dělnickou třídou, s komunistickou stranou ve znamení Velkého Října.

Celý svět je v pohybu. Náš socialistický svět sílí a rozhojňuje materiální i duchovní hodnoty určené blahu člověka. Svět imperialismu je zmítán svými vnitřními rozpory a krizemi a jeho útoční jestřábi z nich hledají východisko v tom, že se pokoušejí položit stín na naše slunečné dílo i na vztahy mezi zeměmi a národy. My však nedopustíme, aby v atomové vichřici, tisíckrát hroznější všech minulých válečných katastrof, shořelo naše dílo, to, co jsme za desetiletí usilovné práce ve svých socialistických zemích vytvořili a dále tvoříme. Náš socialistický svět, jemuž stojí v čele Sovětský svaz, svým úchvatným příkladem budování komunistické společnosti, tvůrčím využitím všech objevů vědy a techniky i svou neúnavnou mírovou iniciativou má dosti sil, aby ubránil výsledky své práce. Přitom vytrvale jde a půjde cestou úsilí o mír a přátelské mezinárodní vztahy bez válek a řinčení zbraní, o porozumění a spolupráci mezi národy, jak je to v zájmu a jak je to i přáním lidu všech zemí.

Jsme si vědomi toho, že trvalá postupující proměna světa ve svět stále lepší vyžaduje i naši účast. Umělec není vyvolený nadčlověk, představitel jakési nadřazené elity, ale je součástí širokého dělného kolektivu s významným nezastupitelným posláním, jež spočívá v tom, aby svým dílem obohacoval člověka novými myšlenkami, novou krásou, pěstoval v něm vyspělé společenské vědomí a dělnickou solidaritu, povznášel ho morálně i citově, tříbil jeho vnímavost, zušlechťoval ho v jeho lidských vztazích, přinášel mu potěšení a radost, pocit životní plnosti, aby šířil myšlenky bratrství a mírové spolupráce mezi národy. V tom navazujeme na vyšším dějinném stupni na nejlepší odkaz naší umělecké a kulturní tradice, na odkaz největších jejích tvůrců, pro něž služba lidu byla vždy ctí a cílem nejvyšším.

A právě tak, jako se před lety stalo sémě Bezručova hněvného protipanského protestu v duších horníků revoluční silou a dnes je převtěleno v hrdost těch, kteří jsou prozíravými hospodáři svých dolů a pány svého vlastního osudu, právě tak jako Smetanova Má vlast, která do sebe pojala krásu a jímavost rodných obzorů, v nás vyvolává a znásobuje lásku k rodné zemi, tak jako z Alšových obrazů, napojených srdečnou a úsměvnou lidovostí i vytříbeným smyslem pro dějinnou velikost vlastního národa stále čerpáme životní radost a sebevědomou hrdost na naše dějiny, právě tak chceme, aby i naše současné umění, živené z tisíce dnešních pramenů této země a života jejího lidu, se stalo stejně povznášející zušlechťující a inspirující silou života dnešní doby, doby osvobozeného člověka a osvobozené práce.

Spolu s básníkem, který viděl, jak se ve světě rozpadají kolesa starých soustav a jak celá naše země zní pilnou prací lidu, si dnes může říci každý, kdo poctivě přispívá ke společnému dílu, každý pracující člověk naší země, a tedy i umělec: ˝To já ostruním budoucnost, už teď hraji na tu obrovskou lyru, to já osvětlím všechny kouty planety jarní zelení míru.˝ Hrdě se hlásíme k bratrské sounáležitosti našich národů, kterou s takovou vroucností již v minulosti opěvovali mnozí naši básníci v čele s Hviezdoslavem a jejíž živoucnost se projevila v letech revolučních zápasů pokrokových sil, vedených KSČ, za sociální a národní osvobození pracujícího člověka, zejména pak v období Slovenského národního povstání. Když v letech fašistického temna zaznělo z banskobystrického rozhlasu zvolání básníka Sama Chalupky ˝Mor ho˝, byl to současně i signál k novým časům v životě naší země, jež ve svém důsledku vyústily v socialistické přeměny - v největší historickou hodnotu v životě českého a slovenského národa.

Jsme šťastni, že veškerým svým úsilím se včleňujeme do širší, internacionální rodiny. Jsme šťastni, že v tomto úsilí jdeme bok po boku s umělci Sovětského svazu a ostatních socialistických zemí, s nimiž máme společný cíl rozvoje socialistického života. Nacházíme dobré přátele mezi umělci a pokrokovými lidmi různých kontinentů, s nimiž nás spojují myšlenky skutečného humanismu, schopného zajistit práci, svobodu a životní jistoty, materiální i duchovní potřeby ne vyvolené hrstce, ale milionům lidí. Proto si - ve shodě se Závěrečným aktem helsinské konference podáváme ruce přes hranice zemí a kontinentů, vědomi si toho, že skutečné umění, skutečná kultura má pomáhat kupředu jednotlivým národům i lidstvu, má vytvářet porozumění mezi lidmi různých zemí, získávat je pro humanistickou perspektivu míru a vzájemné spolupráce v zájmu šťastného lidského života.

Proto však také pohrdáme těmi, kdo v nezkrotné pýše ješitné nadřazenosti, sobeckém zájmu nebo dokonce za mrzký peníz se kdekoli na světě - a také u nás se našla skupinka takových odpadlíků a zrádců - odtrhnou a izolují od vlastního lidu, jeho života a skutečných zájmů a s neúprosnou logikou se stávají nástrojem antihumanistických sil imperialismu a v jejich službě hlasateli rozvratu a nesvárů mezi národy. Vývoj nás přesvědčuje, že duch míru a spolupráce ve světě sílí, že právě skutečná kultura je jedním z nejúčinnějších prostředků dorozumění mezi lidmi a že každé umělecké dílo spjaté se životem a světlou budoucností člověka je holubicí humanistického poselství klidu všech kontinentů.

Nad těmito otázkami se chceme zamýšlet i na svých sjezdech. Budeme na nich hodnotit svou práci uplynulých let z hlediska významného, krásného a zavazujícího poslání, které má umění v socialistické společnosti. Zahledíme se i do budoucích roků, neboť chceme držet krok s ostatními pracujícími naší země, s její vzrušující dynamikou, chceme plodně využívat plné tvůrčí svobody, kterou nám naše společnost v rozmachu své výstavby poskytuje, chceme, aby naše nová díla v široké paletě námětů i uměleckého projevu co nejlépe naplňovala rostoucí a široce diferencované kulturní potřeby a zájem našich současníků. Jsme přesvědčeni, že takto chápané poslání umělce v naší socialistické společnosti, na které jsme hrdi a jemuž chceme dát nejlepší své síly i programové cíle, které pro svou další práci vytyčí sjezdy uměleckých svazů, bude inspirující silou nejen pro členy svazů, ale pro všechny naše umělce, pro všechny tvůrčí síly naší kultury. Jsme přesvědčeni, že slova sjezdových programů se promění v umělecké činy, v nové romány a básně, v nové symfonie, v nové písně a komorní skladby, v nové obrazy a sochy, v nová dramatická a filmová díla, v nové umělecké výkony.

Jsme přesvědčeni, že příští léta budou naplněna novými tvůrčími činy spjatými se zájmy našich pracujících, s humanistickými cíli naší socialistické společnosti a s politikou její vedoucí síly - Komunistické strany Československa.