Politická činnost T. G. Masaryka a její význam

Část1.

  T. G. Masaryk byl hluboce náboženský založený. Proto vycházel v mnohém z ruského spisovatele F. M. Dostojevského, kterého považoval „za prvního ruského filozofa“. Dostojevskij prodělal složitý vývoj od revolucionáře až po obhájce carské vlády. Na tomto vývoji se podílel Mikulášský (carský) režim, kdy trestanci nesměli do rukou dostat jinou knihu než Písmo svaté. Fyzické utrpení bylo tak velké, že Dostojevskij se obíral myšlenkou ukončit svá muka sebevraždou. To ovlivnilo jeho činnost. Dostojevskij ve vnitřní politice oslavoval carskou reakci, prohlašoval cara za osobní ztělesnění všech nadějí a tužeb ruského lidu. Vyzdvihoval světově náboženskou úlohu Ruska při potírání běsů revoluce (podtrženo mnou L. L.)  Masaryk hájil Dostojevského proti výtkám z politické reakčnosti. V roce 1892 měl k Dostojevskému velké sympatie. V „Otázce sociální“, napsané  roku 1898 tvrdí, že třídní boj neexistuje, že vlastním obsahem moderní otázky sociální není otázka změny ekonomických poměrů, ale moderní sebevražednosti, a při dokazování tvrdí, že táto otázka sociální je v podstatě otákou náboženskou. Dovolává se často Dostojevského. Nikdo nemůže tvrdit v názoru na neexistenci třídního boje, že jdou součastní vládci a obhájci buržoazních pořádků, proti Masarykovi. Taktéž součastní vládci a obhájci buržoazních pořádků nechtějí změnu ekonomických poměrů. Čili v podstatě navazují na Masaryka.

  Ideje Masarykovy byly vnitřně spřízněny s názory slavjanofilů a Dostojevského. V 80. a  90. letech předminulého století, tedy v době předrevoluční se projevuje především v odporu proti revolučním hnutím a revoluční ideologii, ve společném vyzdvihování náboženských snah, od nichž se očekává překonávání revolucismu, nihilismu. Ruský revoluční demokratismus pod pojmem nihilismu odsuzuje Masaryk naprosto. Činí tak paušálně. Masaryk po 1. ruské revoluci změnil názor na carismus s tím i na revoluci a poněkud použil novou formuli pojetí otázky revoluce, formuli, která je v nových podmínkách příhodnější.  Píše o „sociálně politické“, revoluci „reformní“ a „demokratismu“. Pojetí T. G. Masaryka bylo pojetím v podstatě liberálně reformistickým a protirevolučním, nikoli revolučně demokratickým. Později se Masaryk rozchází s Dostojevským a přiklání se k Tolstému, ale stále zůstává pod vlivem Dostojevského. V obou případech jde o vztah Dostojevského a Tolstého k náboženství. Dostojevskému vytýká, že nevidí, jak revoluci zapříčinil hlavně absolutismus a  pravoslavná církev svým odporem proti vůči jakýmkoliv reformám, čímž nihilismus jen povzbuzoval. Čili Masarykovi šlo jen o to, aby v carském Rusku nedošlo k revoluci. Masaryk nejen že byl idealistickým filosofem, ale stavěl vše náboženstvím. Údajně mu šlo o nové náboženství. Vynechává přitom linii revolučního demokratismu. V ruské literatuře se Masaryk orientoval jen na ty spisovatele, kteří vidí řešení ruské otázky v náboženství. Vynechává přitom linii revolučního demokratismu – linii Černiševského.  Vypuknutí a průběh I. světové války světodějné události s ní spojené měly vliv na dosavadní politickou činnost a další formování názorů Masaryka. Masaryk do té doby společně s českými liberály podporoval Rakousko-Uhersko. Masaryk ve !Světové revoluci“ o tom píše, že v souvislosti se změnou světové situace a vnitřních poměrů v Rakousko-Uhersku je nutno předejít od předválečné „státotvorné opozice k ilegální práci. Protože se zároveň obávali podněcovat národněosvobozenecké hnutí doma, přikláněli se spíše k organizování opoziční akce v zahraničí. Tuto okolnost je nutné zdůraznit. Masaryk nebyl v té době pro národněosvobozenecký boj. Veřejnou zahraniční opoziční akci proti Rakousko-Uhersku zahájil Masaryk 14. listopadu 1915. Po ustavení tzv. České národní rady v r. 1916 za předsednictví T. G. Masaryka, táto rada tlumočila program rozdělení rakouského soustátí, vytvoření českoslovanské monarchie pod dynastii neněmeckou. Jedna z nejpravděpodobnějších kombinací o kterých Masaryk uvažoval, byla dynastie ruská. V polské otázce zastával stanovisko znovusjednocení polských oblastí pod svrchovaností Ruska. V mnohém carské Rusko podporoval. Masaryk až do únorové revoluce (1917) zastával shodně s buržoazními stranami, stanovisko monarchistické a ve všech memorandech dohodovým státníkům stavěl vždy na první místo svých úvah o dynastii, dynastii carskou. Stejně soudí ještě několik málo dní před vypuknutím únorové revoluce v Rusku, kdy navíc uvažuje o možnosti personální unie budoucího českého státu s Polskem.

  Masaryk únorovou revolucí uvítal v domnění, že došlo k vystřídání carského Ruska Ruskem liberálním. 1. srpna 1917 promluvil n nádvoří kyjevské univerzity řeč v níž kromě jiného uvedl, že je na vůli dohodových státníků zda budoucí český stát bude části nějakého soustátí, zda se rozhodnou zřídit personální unii s Velkým Srbskem, federaci česko-polskou nebo jinak. Také k formě příštího státu se vyslovuje tak, že jde o náležitost dohodových vlád (personální unie se Srbskem znamená monarchii). Podotýká k tomu: „Já pro svou osobu si přeji, aby to byl stát republikánský“. To bylo jeho první vyjádření, - ovšem za jeho osobu, nikoliv jménem ČSNR – kdy se vyslovil pro stanovisko republikánské. Na tuto změnu jeho názoru mělo vliv svržení monarchie v Rusku, tlak lidových mas, českých a slovenských legií i doma, které byly jednoznačně republikánské. Podržet si monarchistické stanovisko muselo znamenat vlivu na masy. (podrženo autorem statě).

L. L

pokračování v příštím čísle RF