Světové síly milující mír a solidaritu musí být maximálně ostražité v
souvislosti s prováděním převratného fašistického plánu ve Venezuele. Materiál z
Caracasu s tak závažnými slovy nám poskytlo venezuelské velvyslanectví v Praze.
Série akcí, k nimž dochází v těchto chvílích ve Venezuele, prokazuje zahájení
realizace plánu na převrat, který má za cíl svrhnout vládu Bolívarské republiky
Venezuely a prezidenta Huga Cháveze Fríase, zničit bolívarský revoluční proces a
nastolit moc fašistické vlády napojené na imperialismus.Uvádíme nejzávažnější události tohoto plánu, prováděného v těchto chvílích.
1. Vláda amerického prezidenta George Bushe uvádí v činnost odsuzující rezoluci severoamerického Senátu proti bolívarské vládě v souvislosti s jejím legitimním rozhodnutím zrušit koncesi k využívání vlnového prostoru jednomu z hlavních komunikačních prostředků venezuelské protiimperialistické buržoazie, Radiu Caracas Television (RCTV).
2. Jmenovaná vláda prezidenta Bushe nařizuje zároveň svým pravicovým spojencům z Evropské lidové strany a ostatním pravicovým skupinám učinit naléhavé odsouzení podobného znění v Evropském parlamentu.
3. Masové sdělovací prostředky, napojené na imperialismus, rozvíjejí širokou dezinformační kampaň, v níž představují bolívarskou vládu jako znásilňovatele svobody projevu a informování a zamlčují účast RCTV na státním fašistickém převratu v roce 2002, na ropné stávce v roce 2003 a velkém množství ilegálních činností (daňové podvody, pobuřující zprávy, tajné zveřejňování pornografie, nerespektování národních produkčních kvót, vyzývání k násilnostem, válečná propaganda) mezi dalšími nepřípustnými činnostmi. Zamlčuje se také, že kanál RCTV nebyl uzavřen, nýbrž že stát jednoduše cestou svrchovaného aktu neobnovil používání vlnového prostoru, který využíval kanál RCTV. Tato kampaň se snaží mezinárodně izolovat bolívarskou revoluci a vytvořit vhodné podmínky pro imperialistickou agresi formou sankcí, státního převratu, nebo dokonce vojenskou intervencí. Historicky v Latinské Americe a karibské oblasti je jako předcházející fáze přípravy imperialistické agrese známo to, že vedoucí představitelé země, která má být předmětem agresí, jsou vystavováni intenzivní kampani mezinárodní diskriminace, jejímž cílem byla oprávněnost násilné akce imperialistické vlády.
4. S pomocí severoamerického imperialismu, ekonomicky silných skupin a sdělovacích prostředků globálního dosahu zahájily opoziční síly pouliční ofenzivu proti vládě, ofenzivu, která postupně přichází od uplatňování pokojných prostředků ke stále agresivnějším a teroristickým způsobům. Dosud nejvážnější situace vznikla letos v neděli 26. května, když teroristické elementy zahájily střelbu z řad opozičního shromáždění před sídlem organizace CONATEL (veřejnoprávní organizace pro řízení telekomunikací) proti pořádkovým silám, zatímco jiní buřiči na ně házeli kameny a lahve. Městská policie měla 11 zraněných, čtyři z nich se střelnými ranami, z nich dva velmi těžce. Tento kriminální akt měl vyprovokovat pořádkové síly k tomu, aby reagovaly s využitím svého práva sebeobrany a způsobily mrtvé mezi opozičními silami. Tímto způsobem by mohl imperialismus obvinit prezidenta Cháveze, že je vrahem obránců svobody tisku. Pořádkové síly tím, že reagovaly opatrně a umírněně, způsobily, že tento cíl nebyl průchodný.
5. Kontrarevoluce podněcuje k nespokojenosti pomocí reakčních studentů některých
soukromých a veřejných univerzit, dětí zámožných rodičů, podporovaných starostou
Chacaa a jemu podřízené policie, a stranami extrémní pravice s cílem vytvořit
klima strachu a násilí. Pořádkové síly odnášejí nejhorší následky v těchto
střetnutích. Dne 29. května bylo zraněno 25 policistů v akcích narušujících
veřejný pořádek ve městě San Cristóbal. Sídlo ministerstva infrastruktury v
Caracasu bylo napadeno skupinou kontrarevolucionářů.6. Tento plán zahrnuje také aktivizaci polovojenských teroristických skupin, které sídlí na kolumbijsko-venezuelské hranici pod ochranou kolumbijské oligarchie a severoamerických špionážních služeb. Kolumbijský režim vyhostil z kolumbijského území několik venezuelských politiků, což se zdá být součástí aktivizace na této frontě agrese proti bolívarské revoluci.
7. Plán také zahrnuje pravděpodobnou činnost odstřelovačů proti studentům soukromých univerzit s cílem učinit za to zodpovědnou bolívarskou vládu a ospravedlnit tak sílící tlak, který by vedl přinejmenším k uplatnění mezinárodních sankcí proti Venezuele, a pokud je to možné, k násilnému svržení ústavního pořádku.
8. Plán může být doprovázen pokusem o zavraždění prezidenta Cháveze a dalších vůdců bolívarské revoluce, nebo dokonce vedoucích opozice, se zřejmým úmyslem nahradit bolívarskou vládu loutkovým režimem imperialismu.
Tento plán se dává do pohybu jako odplata za rozhodnutí prezidenta Cháveze vyjmout Venezuelu z moci orgánů ekonomického kolonialismu, jako jsou Mezinárodní měnový fond a Světová banka, jakož i jako odplata za další revoluční akce, jakými jsou například nacionalizace klíčových podniků sektoru komunikací, postavení energetických zdrojů pod venezuelskou kontrolu, zaručení práva na vzdělání a zdravotní péči pro dříve vyloučené většiny, regulace soukromého sektoru zdravotnictví a vzdělání, vytváření podniků založených na bázi společné produkce, družstev a společností smíšeného podnikání s cílem podporovat pracující, snížení telefonních tarifů, zvýšení minimální mzdy pracujících, nedávání ropné renty neschopné národní buržoazii, vytvoření nového televizního kanálu veřejných služeb, skoncování s diskriminačním přístupem k univerzitnímu vzdělání, které ponechávalo mimo posluchárny syny a dcery dělnické třídy a venezuelského rolnictva a upřednostňovalo děti oligarchie, a jiné akce směřující k vytvoření modelu socialistického rozvoje, který by uspokojoval materiální a duševní potřeby všech Venezuelců. Tyto akce, odpovídající lidovým a národním zájmům, upevňují nezávislý a pokrokový směr, který je absolutně nepřijatelný pro imperialismus a jeho agenty ve venezuelské oligarchii.
Venezuelský lid si nenechá beztrestně vyrvat své právo na skutečnou nezávislost, nezávislý rozvoj, na nastoupení cesty řešení sociálních problémů zděděných v průběhu staletí, na ochranu přírodních zdrojů a skutečnou demokracii.
Nyní lid Venezuely a bolívarská revoluce, která ztělesňuje tužby nejširších lidových mas, vyžadují aktivní a rozhodnou mobilizaci hnutí a sociálních organizací, jakož i pokrokového mezinárodního mínění k odhalení realizace fašistických plánů, které usilují udělat z Venezuely kolonii impéria.
Tato mobilizace bude doprovázet nejširší mobilizaci lidových venezuelských mas při podpoře svého vůdce prezidenta Huga Cháveze Fríase a procesu demokratických a revolučních transformací, které mají za cíl vybudovat bolívarský socialismus, který by zajistil co největší množství spokojenosti pro každého občana republiky.
Aktivní činnost demokratických politických stran, členů parlamentů a lidových představitelů, odborových organizací, výborů a sítí solidarity, náboženských a společenských skupin všech typů, intelektuálů a akademiků celého světa je nezbytným článkem k zadržení imperialistických plánů prováděných proti lidu Venezuely.