Proti imperialismu, sionismu, globalizaci a imperialistické okupaci

V indické Kalkatě se ve dnech 27.29. října 2007 konala Mezinárodní konference na téma „Proti imperialismu, sionismu, globalizaci a imperialistické okupaci" za účasti zástupců Ruska, USA, Kanady, Německa, Francie, Palestiny, Libanonu, Sýrie, Iráku, Iránu, Nepálu, Bangladéše, Bahrajnu, Turecka a ví- ce než 1500 delegátů z Indie. Pořadatelem konference bylo Všeindické antiimperialistické fórum.

Generální tajemnice ÚV Všesvazové komunistické strany bolševiků (VKSB) N. A. Andrejevová přednesla na konferenci dva projevy na společné téma „Sionismus – státní ideologie vládnoucí třídy imperialistických USA". První projev měl název „Blízký východ – aréna odporu vůči imperialismu a národně osvobozenecké hnutí", druhý „Kdo dnes vládne v Americe?".

Uveřejňujeme ve zkráceném znění první projev.

„Imperialismus je trvale rostoucí útlak národů světa ze strany hrstky velmocí, epocha válek mezi nimi, epocha podvodů lidových mas pomocí falešného sociálpatriotismu ze strany velmocí, které pod záminkou »svoboda národů«, »právo národů na sebeurčení a »obrana vlasti« zdůvodňují útlak většiny národů světa." Tak charakterizoval imperialismus na začátku XX. století vůdce světového proletariátu V. I. Lenin.

Tato Leninova definice je aktuální dodnes, kdy světový imperialismus vstoupil do fáze systémové civilizační krize a krize světové ekonomiky, doprovázené globální politickou krizí s prohlubující se nestabilitou společnosti a oslabování mezinárodních politických struktur (např. OSN), krize ekologické v důsledku dravého využívání přírodních zdrojů, krize osobnosti, krize duchovní a krize svědomí. To vše způsobuje degeneraci člověka jako osobnosti a základů přírody.

Podle vyjádření jednoho z předních ekonomických stratégů na Západě světová ekonomika imperialismu – ekonomika USA může být nyní přirovnávána k egyptské pyramidě otočené o 180 stupňů, svou základnou směrem nahoru. Tato velmi nestabilní konstrukce je udržována v relativní rovnováze díky velkému množství různých dočasných opor, které mohou odpadnout od pyramidy v kterémkoliv okamžiku. Jednu z těchto opor tvoří velká část rezerv konvertované valuty všech zemí, která spočívá na „papírových" dolarech méně než 10 procenty amerických úpisů. Proto je většina imperialistických států nucena podporovat dolar. Navíc většina obchodů probíhá na světových burzách v dolarech. Avšak jedna z opor americké ekonomické pyramidy již praskla: jde o íránskou burzu, jednu z pěti největších naftových burz (New York, Londýn, Singapur a Tokio), která od května 2006 obchoduje jen v eurech.

USA mají v současné době největší státní dluh na světě: několik set miliard eur (v roce 2006 činil teto dluh 200 mld.). USA však nejsou 5 to tento dluh zlikvidovat, protože základ krize ekonomického systému USA spočívá nejen v parazitární, ale také v narkozávislé existenci ekonomiky a společnosti jako jediné formě přežití.

Imperialismus hledá svoji záchranu ve válkách na Blízkém východě. Blízký východ s bohatými nalezišti ropy (první místo na světě zaujímá Saúdská Arábie s 35 miliardami tun, po ní následuje Irák se 17 mld. tun a Irán) byl vždy stře dem pozornosti hlavních imperialistických zemí. Po druhé světové válce se tento region stal místem četných sporů, arénou odporu proti imperialismu a národněosvobozeneckého hnutí v arabském světě.

V boji proti národněosvobozeneckému hnutí imperialismus aktivně využívá státu Izrael (vytvořeného v roce 1948), který v rozporu s porušováním a ignorováním Rezoluce Valného shromáždění OSN zahájil okupaci Palestiny. V důsledku izraelsko-arabské války (1948-1949) okupoval Tel Aviv velkou část palestinského území, určeného k vytvoření arabského státu, a západního Jeruzaléma, které se mělo na základě rozhodnutí Valného shromáždě-ní OSN stát mezinárodním pásmem. Palestinský problém je do dnešního dne nevyřešenou otázkou regulace na Blízkém východě. K tomu velmi přispívají USA, které vidí hlavní cíl ve vytvoření regionálního společenství, jehož forma jim vyhovuje.

Realizace amerického plánu „Blízký východ 2003", podle něhož se předpokládala změna politického režimu v Iráku, vedla k ozbrojené agresi USA vůči Iráku v březnu 2003, k jeho likvidaci a obrovskému počtu uprchlíků do sousedních zemi – více než čtyř milionů (počet obyvatel Iráku činil před napadením ze strany USA 22 milionů). Válka proti Iráku ukázala, že USA vyhlásily svoje nároky na jednostranné vedení, kvůli němuž je Amerika s to podniknout jakékoliv dobrodružství a rizika. Zaznělo to v projevu G. Bushe v Kongresu USA 2L ledna 2004. Bush tehdy prohlásil, že USA nebudou váhat a ptát se na povolení a podporu ostatních zemí, půjde-li o národní zájmy Spojených států. Amerika je připravena jednat samostatně bez ohledu na kohokoliv. Toto stanovisko má státní význam a prezident nehodlá od něj ustoupit.

Po porážce Iráku ze strany USA je surově napadána Islámská republika Irán, která zaujímá velmi výhodnou strategickou polohu na hranici Blízkého východu, centrální a Jižní Asie, které USA rovněž vyhlásily za pásmo svých životně důležitých národních zájmů. To jim umožňuje aktivně ovlivňovat zmíněné regiony. Uchvácení íránské ropy umožní USA řešit problém vlastní energetické bezpečnosti. Jednou ze záminek zahájení války proti Iránu je to, že z hlediska USA Irán před- stavuje reálné nebezpečí pro Izrael (jemuž jsou USA zavázány v oblasti bezpečnosti) a také to, že se Irán údajně zabývá výrobou jaderných zbraní.

Islámská republika Irán stojí v současné době v čele se svým prezidentem Ahmedinežasem, vůdcem národněosvobozeneckého boje, proti americkému imperialismu a staví se na odpor otevřené vojenské, ekonomické a kulturní agresi západního imperialismu s jeho tržní (v podstatě lichvářskou) ekonomikou. Připomeňme si, že islámská doktrína považuje lichvářskou ekonomikou. Připomeňme si, že islámská doktrína považuje lichvářství za jeden z největších zločinů před Alláhem. Náboženské religiózní hodnoty představují dnes v islámském světě také politickou sílu která vytváří jistý způsob života, kulturu a světový názor.

Irán jednoznačně odsuzuje západní liberálně demokratické hod noty, které USA vnucují celému světu, a tržní hospodářství odmítá jako hru, která nenalézá místo islámské společnosti.

Konzervativní proamerickou pozici zastává Jordánsko v čele s mladým králem Abdallem ben Husejnem, který nehodlá měnit politický kurs podle poslední vůle svého otce. Na základě jeho prohlášení to znamená „velmi úzkou spolupráci s Washingtonem ve všech sférách".

Absolutistická monarchie v Saúdské Arábii se mění v konstituční monarchii. Tento stát, kdysi oficiálně odmítl použití síly proti Iráku bez sankcí VS OSN, a proto nepovažuje za nutné hodnotit stav americko-saúdského vojenského partnerství.

Evropské společenství jaderných velmocí spolu s USA podnikají titánské úsilí o rozpoutání války proti Iránu pod vymyšlenou záminkou „nepřipustit nekontrolované šíření jaderných zbraní" a obviňují Irán z toho, že vyrábí jaderné zbraně. Ve skutečnosti se však Irán zabývá pouze vědeckým výzkumem zaměřeným na získání jaderného paliva pro své atomové elektrárny. Podle Fidela Castra „Nikdo nemá právo zakazovat jinému vyrábět jaderné zbraně. Tím spíš, jde-li o privilegované právo imperialismu, který využívá své hegemonistické nadvlády a osobuje si právo na přírod-ní zdroje a suroviny zemí třetího světa. Budeme všemi prostředky bránit v celém světě právo národů na výrobu jaderného paliva."

Amerika exportuje ropu, jíž má velký nedostatek, a to je příčinou zvyšování cen nafty na světových burzách. Cena nafty se dnes ne- podřizuje zákonu poptávky a nabídky. Podřizuje se jiným faktorům – vzhledem k jejímu nedostatku, mimořádně velké spotřeby bohatých zemí. Tato cena nemá nic společného s kterýmkoliv ekonomickým zákonem. Poptávka po ropě vzroste na víc než 84 milionů barelů ročně. Samotné USA spotřebují 8,6 milionů barel§ denně(!).

Cílem politiky USA na Blízkém východě v posledních letech je především zlikvidovat islámskou (národněosvobozeneckou) revoluci, zničit stát ajatol a získat ropu. Tato otázka byla již dávno na pořadu dne politiky USA, dlouho předtím, než vznikla neblaze proslulá „možnost výroby atomové bomby v Iránu".

V době vládnutí Páhlavího napomáhal Irán americkému upevnění jeho pozice na Blízkém východě, byl nejbližším partnerem Izraele, vždy zaujímal nepřátelský postoj vůči arabským státům v Zálivu, které se ještě tehdy přidržovaly orientace na Londýn.

Islámská revoluce zavedla teokratický režim v Íránu a obnovila mezielitní kontakty s britským establishmentem. V té době zahájily USA velmi tvrdý kurs na konfrontaci s Iránem.

USA, které jsou v současné době ve velmi hluboké systémové krizi, potřebují světový vojenský konflikt včetně třetí světové války, nevyjímaje ani použití jaderných zbraní (pochopitelně jen z jejich strany). Cílem USA je vyvolat maximální chaos na území Starého světa, vyprovokovat podle předešlých scénářů válku proti všem, v níž by za ujaly úlohu rozhodčího, který by se podílel na závěrečné etapě dělení „kořisti".

Dialog 237/leden 2008

(Pokračování příště