Stručné poznámky z konference o zločinech kapitalismu,

konané 21.dubna 2007 v Praze, v zasedacím sále budovy ÚV KSČM od 9 do 15 hodin

Úvodní referát přednesl s. Degťar, který mimo jiné uvedl:

- bankovní krizi v ČR - kolem roku 1995 stát banky sanoval částkou kolem 600 miliard Kč

- v reálném socialismu existovaly sociální jistoty nesrovnatelné s tím, co se s lidmi u nás děje nyní, po listodu 1989

- ve světě nyní existuje asi 793 dolarových miliardářů

- v České republice vlastní největší majetek miliardář Kellner - v hodnotě asi 112 miliard Kč, Tykač vlastní majetek asi 25 miliard Kč

- počátkem roku 2007 Spojené státy konstatovaly dosažení jaderné převahy nad Ruskem a Čínou, což jim umožňuje provést zničující první úder, který zničením asi 90% tamního území prakticky znemožní účinnou odvetu těchto zemí, za těchto okolností jsou USA názoru, že jim po takovém zničujícím úderu postačí i jejich poměrně slabý protiraketový štít, který mají

- kapitál jde vždy za dosažením reálných výsledků pro dosažení svých dalších cílů

Harpal Braar:

- 80% bohatství Velké Británie je z otroctví a koloniálního panství nad ostatními národy a zeměmi

- Velká Britanie je věrným spojencem USA a Izraele, pomáhá ve všech okupačních aktech, kterými světový kapitál realizuje své světovládné snahy

- kapitalismus napáchal mnoho strašných zločinů ve všech státech, kde mu šlo o dosažení nerostného bohatství, kde vykořisťoval dělnickou třídu a pracující rolnictvo

- proč se necháváme jako komunisté zatlačit do ofenzívy a aktivně neukazujeme na jeho skutečné a nevymyšlené zločiny, které jsou objektivně podchyceny a zadokumentovány, naše nebránění se lžím je projevem revizionismu a zrady zájmů dělnického hnutí

- ve jménu čeho se lžím a útokům nebrání komunistické strany v bývalých evropských socialistických státech?

Skála - koreferát :

- TAP při ÚV KSČM straně škodí, „když tvrdí, že před listopadem 1989 u nás došlo  k systémové chybě socialismu, s tím (podle Skály) přece 95% členů této strany ,  nemůže souhlasit“ – pozn. JŽ.: ostatní zvěrstva plozená autory tohoto podivného spolku vydržovaného nejvyšším vedením KSČM jakoby ani neexistovala, o nich  nepadlo ani slovo!!!  V průběhu své delší řeči Skála mluvil o letech 1953 až 1989 jako v podstatě o letech komunistického bezchybného ráje pod vedením takových, jako je i on sám. Ani jedno slovo o skutečných příčinách listopadu 1989,  žádná sebekritika, žádná pokora před lidmi, které vedení KSČ sprostě zradilo, ani slovo o pokračování  KSČM v politice zrady a revizionismu. Jsou, ti všichni  jemu podobní dál rozesmátí, vyrovnaní a spokojení sami se sebou. Více účastníků konference se o přestávkách divilo, odkud právě tito „optimisté“ berou ten svůj  optimismus a zářivé úsměvy. Stát se řítí do propasti, pracující lidé řeší stále větší  problémy  a oni, jako by se jich samých to vůbec netýkalo a jako by něco takové vůbec nevnímali. V celém hlavním referátě ani koreferátě nepadlo slovo marxismus-leninismus, o Leninovi, Stalinovi, ani Gottwaldovi ani zmínka. Doklad toho, kam až klesli renegáti a revizionisté z dnešní KSČM, která nenavázala na pokrokové tradice skutečně komunistického vedení strany, ale na revizionistické a zrádcovské kroky pogotwaldovského vedení KSČ. Proto ty jejich falešné „thymolinové“ úsměvy a kontakty jen mezi sebou a mezi „sobě“ rovnými, dobře o sobě vědí. Znají se již léta a jsou stále úspěšní. To jen ti, které oni do listopadu 1989 vedli, žijí hůře a hůře. Nemají tak hroší kůži jako oni…

Svoboda – hovořil o politice Kuby:

- Kuba považuje Českou republiku za hlavního přisluhovače Spojených států v podvratné činnosti proti ní. Aktivně vystupuje zejména organizace „Člověk  v tísni“, vedená  listopadovým aktivistou Šimonem Pánkem, dále Bubeník, Pilip,  Topolánek, Havel, Schwarzenberk. „Člověk v tísni“ je koordinátorem akcí proti Kubě i  v mezinárodním měřítku. Česká republika je vedle těchto aktivit i trojským koněm USA  proti Evropské unii! Uvědomujeme si to ve všech souvislostech, kam až jsme jako lokajové USA klesli?

Účastnice z Německa:

- levicové a komunistické síly ve světě potřebují plán a někoho, kdo jej v zájmu nás všech a socialismu bude realizovat, jako komunisté bychom to měli vědět

- byli jsme těžce a hluboce poraženi – musíme si to přiznat a vyvodit z toho poučení

- musíme rekonstruovat skutečně komunistické hnutí těžce zasažené zradou a revizionizmem, v Německu vedle toho opět „ožívají“ i trockisté

- musíme začít budovat to, co smrtí Stalina zaniklo, naším největším nepřítelem je revizionismus

Účastník z Polska:

- strana „Právo a spravedlnost“ bratří Kaczynských a „Strana za rodinu“ jsou ve své podstatě pokračováním kryptofašistické politiky předválečného Polska. Do II. světové války byl v Polsku v podstatě fašistický režim Pilsudského a dalších vůdců, třebaže oficiálně bylo Polsko buržoasní demokracií. Lustrační šílenství hrozí, že asi 750 000 lidí přijde o zaměstnání. V Polsku byla založena nová strana komunistického typu, na levici nepanuje zrovna jednota, a dochází tak k tříštění sil.

Účastník z Itálie:

- i když jsou italští komunisté ve vládě, tato vláda se účastní okupační války v Afghánistánu, před pár roky se tato vláda zúčastnila na bombardování sousední Jugoslávie. V Itálii se přes účast komunistů ve vládě budují americké vojenské základny pro „věčnou“ válku Spojených států s pokrokem, zahájenou 11. září 2001.

- nebojujeme-li s oportunismem a revizionizmem, koho jako komunisté chceme  přesvědčovat o naší pravdě, když si neumíme udělat pořádek ve svých vlastních řadách?

- 11. září 2001 byl ve své podstatě státním převratem ve Spojených státech, který jim tak vlastně umožnil  vedení nekonečné imperialistické války vedené k dosažení nadvlády nad celým světem, proč o tom levice a zejména komunistické strany takto nehovoří?

- válka v Jugoslávii (na Balkáně), a na Blízkém východě (Irán, Afghánistán) je pokračováním již 11. září 2001 zahájené (věčné) války USA za pokoření celého světa. Rusko a Čína jsou pro svou ekonomickou a surovinovou kapacitu zcela zákonitě dalším cílem této války!

- musíme se jako komunisté skutečně spojit navzájem, v tom je naše síla o které kapitál velmi dobře ví již od dob Stalina, v koho zájmu jsme na to zapomněli a kdo nám k tomu dal právo?

Závěr:

Z vystoupení domácích a zahraničních účastníků konference bylo naprosto zřejmé rozdílné pojetí událostí let 1953 až 1989. Zatímco domácí vrcholová politická scéna prezentovaná vystupujícími,  i většinou domácích účastníků byla oficiálního názoru, že „reálný socialismus zašel sám od sebe“, bez aktivního podílu vedení KSČ, v tomto názoru přítomní funkcionáři oficiálně setrvávají bez ohledu na reálná a dostupná i historická fakta. Přesně v duchu revizionistické politiky je zneužíváno i faktu, že „za reálného socialismu se lidem u nás žilo lépe“.

Neříká se již ale díky komu a proč tomu bylo!  Řada bývalých vysokých funkcionářů KSČ i KSČM se chová jako lidé, kteří by se „jen chtěli vrátit“ ke svým postům a do křesel, která museli po listopadu 1989 opustit. Vůbec nepřemýšlí o tom, proč k listopadu 1989 opravdu došlo, studená válka i aktivní role mnoha z nich je pro ně tabu. Pragocentrismus a jejich posty jsou pro ně vším, je to patrné z jejich chování a projevovaných názorů. O jiné názory než ty jejich nemají až demonstrativně a přezíravě zájem. K marxismu mají tito lidé hodně daleko, o Stalinovi a Gottwaldovi od těchto KSČM delegovaných lidí nebylo slyšet ani slovo, oni moc dobře vědí sami, proč tak činí a důsledně právě o nich nemluví!

Mezi ty, kdož hovořili jinak než česky mluvící hlavní řečníci patřil s. Svoboda. Jeho slova o realitě na Kubě a kolem Kuby byla jednoznačně z marxistického pohledu, nemlžila a byla přínosem pro účastníky konference. Jeho vystoupení bylo rozhodně odlišné od s. Jumra, který se jako bývalý kariérní diplomat zabýval na listopadové konferenci taktéž zahraničně politickou problematikou. Oba řečníci tak možná nechtěně předvedli účastníkům obou konferencí, že i před listopadem 1989 nebyla služba dělnické třídě a skutečně komunistickým myšlenkám tím hlavním, co řídilo myšlení a činy pracovníků ministerstva zahraničí.

Odlišné pojetí historie i současnosti vyplynulo zcela jasně z vystoupení většiny zahraničních účastníků, slova soudruhů Harpala Braara a zástupců z Německa, Itálie i dalších byla slova komunistů, pokračovatelů marxistického pojetí levicově orientované politiky dneška. Opakovaně bylo názorně vidět, že tam kde dlouhodobě působili revizionisté a zrádci ve vedení evropských komunistických stran v socialisticky orientovaných státech, jsou lidé (ne bývalí funkcionáři!), jejich zradou dlouhodobě poznamenáni.

Jasně to bylo vidět i na vystoupení polského delegáta, který si tuto skutečnost uvědomoval, a ve vystoupení delegátky z Maďarska, tentokrát s absencí marxistického pohledu na domácí situaci, podobné té u nás. Zástupkyně Dánska prezentovala tamní pojetí a práci nemarxistické levice v podstatě sociálně-demokratického typu. Z jejího vystoupení bylo i patrné, že tamní, obecně  vyšší životní úroveň pracujících skandinávských zemí výrazně ovlivňuje i revolučnost širokých skupin obyvatelstva, revoluční tendence jsou proto patrné zejména u studentů.

Kapitálu se pomocí zrádců a revizionistů podařilo cíleně rozložit a pokořit evropské socialistické státy. Studená válka se však odehrála před očima světové levice, i té nezasažené zradou tak, jako socialistické státy po roce 1956 vedené v podstatě a až na výjimky již jen zrádci a revizionisty. Klasici marxismu-leninismu a zejména J. V. Stalin a jím vedený Sovětský svaz však vytvořili přes několik desetiletí svého trvání takovou nesmazatelnou stopu v dějinách světa a lidstva, že kapitál by ono lidstvo musel zničit a vyhubit, aby na to „zapomnělo“. Blíží se čas, kdy objektivní historici budou pro kapitál skoro stejným nebezpečím, jako poctiví komunisté.

Kapitál ale bez těch, které může dlouhodobě a beztrestně okrádat, nic neznamená. On to moc dobře ví a proto darebáci v čele torz oficiálně „komunisticky“ orientovaných, nebo „levicových“ stran jím povoleného typu jsou pro něj zárukou pokračování sociálně demokratického mlžení, které jen potlačuje revolučnost lidového hnutí a zároveň dál umožňuje trvalou vládu kapitálu.

Pro to i ta „jistota a klid“ a profesionální úsměvy na tvářích většiny přítomných pořadatelů a domácích, zejména pražských aktérů i účastníků konference. Její účastníci slyšeli podnětná slova marxistů a opravdových komunistů dnešní doby, až na vzácné výjimky to ale bohužel nebyli ti domácí. Ti domácí jen dál hořekují nad léty, kdy se lidem žilo lépe; jen neříkají, že to byli ti v čele KSČ, kdo národ sprostě zradili a pomohli tak kapitálu k obnovení pozic. Oni chtějí, podle toho co farizejsky říkají, aby se reálný socialismus vrátil, pochopitelně zase s nimi v čele, jako by se vlastně nic nestalo. Kde berou onu, tu „jejich“ jistotu, co je to vlastně za lidi, to „vedení“ KSČM! Jak mohou z peněz řadových a třeba dosud ještě přes všechno lidsky i politicky poctivých řadových členů dlouhodobě platit revizionisty v TAPu? Stalin by s nimi dávno rázně zatočil, proto se všichni bojí byť jen vyslovit jeho jméno.

Ostatně - proč Husákovské vedení asi platilo svůj bájný Prognostický ústav, líheň kontrarevolucionářů první třídy ( Komárek, Klaus, Dlouhý, Zeman, Ransdorf, atd.)? Proč asi Andropov jako šéf KGB „studoval“ možnosti rozložení a zničení socialistického státu? Aby jej lépe chránil?

To jen dokládá, že ty, co řídili Husáka, dál pokorně poslouchají i Grebeníček a Filip, nic víc a nic méně. Autoři studené války sahají rádi po tom, co se jim již osvědčilo. 

Pozorný posluchač si mohl nejen na této konferenci, ale i na těch předešlých, jakož i na vystoupeních řady představitelů za KSČM, Štěpánovu KSČ, na článcích Dialogu, Slovanské vzájemnosti, Halo novin, Práva a mnoha dalších tiskovin uvědomit, kam až zašla zrada a odklon od politiky skutečně komunistické strany. Je příliš evidentní, kam až došla zrada a opuštění politiky Lenina a Stalina. Za vůdce oné zrady se svými činy pasovali představitelé a vůdčí činitelé KSČ, ve zradě zájmů dělnické třídy aktivně pokračuje prakticky celé vedení KSČM, včetně části okresních výborů této strany. Ještě stále jsou poctiví komunisté, na konferenci bylo vidět, že existují a že jsou v menšině, těch s „thymolinovými“ úsměvy je nějak stále více. Zrada a faleš zachvátily stranické řady. Torzo poctivých komunistů je stále více osamoceno ve svém poctivém přístupu ke stranické práci v původním stylu. Konference jednoznačně ukázala, že s rostoucím ohrožením našeho státu, ke kterému přispívají všechny polistopadové vlády, vyvstává před opravdovými komunisty zásadní úkol – očistit svou stranu, komunistickou stranu sjednocující všechny pokrokové a poctivé lidi ve společnosti, od zrádců a revizionistů, stojících zatím pevně v čele. Jen tak mohou pokračovat v díle a odkazu Lenina a Stalina.  Přezírání a pohrdání, jehož se těmto dvěma velikánům komunistického hnutí dostává od vedení KSČM, na konferenci zastoupeného poslancem Exnerem, je tak neskutečné, že v porovnání s vystoupeními zahraničních delegátů si ho nebylo možné nevšimnout. Vedení KSČM je tak shnilé a zrádné, že je nejvyšší čas jej vyhnat na smetiště dějin. Jsou ostudou skutečně komunistického hnutí, neštěstím pro pracující lid této země. Jejich slova i činy svědčí jednoznačně o jejich zradě a revizionismu konaném v zájmu kapitálu a světové reakce. Oni nechtějí socialismus pro pracující občany, oni po boku sociální demokracie ze všech sil usilují o restauraci kapitalismu. Jen naoko příštipkaří se sociální problematikou, tím však ve skutečnosti, jako ledoborec rozrážející led před lodí, usnadňují kapitálu jeho boj o světovládu. Kdo to na konferenci neviděl a nespal, jako jeden s představitelů Dialogu, pak tam jako skutečný komunista neměl co dělat. Čeští komunisté se tak díky svému vedení zařadili  mezi spolehlivé rozbíječe komunistického hnutí, v porovnání se svými jinojazyčnými protějšky byli na konferenci, až na výjimky (s. Svoboda) názorným předvedení zrady a totálního opuštění marxisticko-leninského způsobu práce komunistické strany. Způsob práce KSČM jednoznačně potvrzuje opuštění komunistických principů, jde o pseudokomunistickou stranu stále otevřeněji stojící na straně kapitálu a jeho představitelů. Slova představitelů KSČM jsou zrádná a falešná, jen klamou občany.

Domácí politická scéna je tak i díky bezprincipiálnosti a revizionismu vrcholového vedení KSČM nadále silně antikomunistická. Po Grebeníčkovi převzal „žezlo“ Filip, po Jelcinovi Putin, za Putinem byl zpočátku i sionista a miliardář Berezovský, který je nyní „proti němu“. Komunisté se dále vůbec nebrání lživým a cíleně vedeným útokům, které lze objektivní argumentací vedenou z marxisticko-leninských pozic poměrně snadno a účinně odrážet a ukazovat tak na skutečné záměry restaurátorů kapitalismu. Zatím to vypadá tak, že z dříve socialistických států budou Spojené státy vést zničující válku proti bývalému Sovětskému svazu, který tyto státy osvobodil od fašistických okupantů, bojujících ve jménu kapitálu. Pracující západních kapitalistických států stávkují mnohem více, než čeští dělníci, kteří pracují oproti nim za menší výdělky. To je také dědictví zrady a revizionistů! Vedení KSČM je nadále těžce zasaženo revizionisticky bohulibým a samolibým přehlížením dnešní reality světa i domácích pracujících, to vše ve jménu jejich slušných „koryt“…  

ve zkratce zapsal J. Ž., dne 23.4.2007