Únor 1948
Vítězství pracujícího lidu nad reakcí v
únoru 1948 patří k těm událostem v dějinách našich národů, které trvale
ovlivnily jejich další vývoj. V únorových dnech vyvrcholil dlouholetý neúprosný
zápas mezi dělnickou třídou vedenou komunistickou stranou a mezi buržoazií o
politickou moc. Byl završen proces přerůstání národní a demokratické revoluce v
revoluci socialistickou. Vyřešením vládní krize pokojnou a demokratickou cestou
převzala plně do svých rukou moc v Československu dělnická třída, a to v souladu
se zájmy milionových mas pracujících.
A nyní, jak to vlastně všechno bylo:
Již od 21.
února vznikaly pod vedením komunistů v závodech a úřadech první akční výbory
jako revoluční orgány obrozené Národní fronty. Jejich bezprostředním úkolem se
stalo provedení očisty závodů a úřadů od reakčních živlů, obroda politických
stran a masových organizací. V pondělí 23.
února se v Obecním domě sešel k první poradě
přípravný výbor ústředního akčního výboru Národní fronty za účasti 300
představitelů pokrokových sil z politických stran, masových organizací, armády a
kulturních institucí. Téhož dne vznikl krajský akční výbor Národní fronty v
Praze.
Rozhodnost dělnické třídy strhávala na stranu komunistů i značnou část ještě
nerozhodné a kolísavé inteligence, úředníků a drobných živnostníků. Jen část
svedených pravicových studentů se pokusila 23.února o demonstraci na podporu
reakčních sil a prezidenta Beneše.
Toho dne část příslušníků Lidových milicí byla podle pokynů krajského
stranického výboru vyslána do pražských ulic, aby hlídkovala na všech důležitých
místech a zejména v centru města. Z brněnské Zbrojovky byly toho dne přivezeny
pro lidové milice zbraně, které byly zatím uloženy v hlavním skladu SNB.
V
úterý 24.
února v poledne proběhla hodinová generální stávka. V pražských závodech,
úřadech a institucích se jí účastnilo přes 200 tisíc pracujících. Stávkující
plně podpořili požadavky sjezdu závodních rad a trvali na okamžitém přijetí
demise reakčních ministrů.Pokusy reakčních sil zabránit stávce aspoň v některých
úřadech a podnicích zcela zkrachovaly. Stávka proběhla i na ministerstvech,
jejichž ministři podali demisi.
Během odpoledne se reakce pokusila zorganizovat vystoupení části studentů. Kolem
15.hodiny se jich několik stovek vyrojilo na Václavském náměstí. Krajský výbor
KSČ požádal závody, aby dělníci přišli do centra Prahy a ukázali skutečné
smýšlení pražského obyvatelstva. Zanedlouho se začaly pražské ulice zaplňovat
pracujícími a v jejich lavině se hloučky reakčních studentů zcela ztratily.
Mohutný průvod pracujících prošel za zpěvu revolučních písní a provolávání hesel
na podporu KSČ přes Václavské náměstí.
Příprava poslední fáze rozhodujícího střetnutí probíhala v noci z 24.
na 25.
února. Uskutečnila se jednání s představiteli
levicových sil v nekomunistických stranách o složení Ústředního akčního výboru
Národní fronty a o doplnění vlády za odstoupivší ministry. V průběhu jednání
došel předsednictvu ÚV KSČ dopis prezidenta Beneše, který navrhoval
znovuzapojení rezignujících ministrů do vlády. Předsednictvo strany Benešův
návrh odmítlo a požadovalo doplnění vlády lidmi oddanými lidově demokratickému
zřízení. V noci předsednictvo rovněž rozhodlo uspořádat ve středu 25.února v
Praze na Václavském náměstí velkou manifestaci pracujících, jejíž účastníci
- nebude-li demise odstoupivších ministrů
přijata - odejdou demonstrovat přímo na hrad.
Pro nebezpečí, že eventuální odmítnutí demise prezidentem by mohlo být signálem
k ozbrojenému vystoupení reakčních sil, měly být podle rozhodnutí předsednictva
strany 25.února vydány jednotkám Lidových milicí zbraně.
Ve dvě hodiny v noci na 25.
února se konala porada vedoucích pracovníků krajského výboru,
okresních výborů a zástupců stranických organizací velkých pražských závodů.
Účastníci porady byli informováni o jednání předsednictva ÚV KSČ a dostali
pokyny k zajištění demonstrace pražského lidu na Václavském náměstí, jejíž
počátek byl stanoven na 15 hodin odpoledne.Všem bylo jasné, že ještě 25.
února musí padnout konečné rozhodnutí.
Klid, který v Praze zavládl v dopoledních hodinách 25.
února, byl jen vnější - pod povrchem to
však vřelo. Tiskařští dělníci odmítli tisknout noviny, které přinášely štvavé
protikomunistické články. Po poledni vyšli pracující ze závodů do ulic a jejich
průvody směřovaly na Václavské náměstí. Náměstí se zaplnilo asi 250 tisíci
pracujících, k nimž promluvili z improvizované tribuny, z plošiny nákladního
auta na Můstku, soudruzi J.
Krosnář, Z.Nejedlý a po nich V.Kopecký. Čekalo se na příjezd
delegace vedené Klementem Gottwaldem, která odjela na Hrad k E.Benešovi žádat
konečné rozhodnutí ve věci demise a doplnění vlády. V této době poznal i
prezident Beneš, že nemůže déle krizi protahovat a že pracující lid, který
komunisté uvedli do pohybu, již nemůže být zastaven a že je odhodlán přijetí
demise prosadit.
Po 16. hodině
přijela delegace od prezidenta na Václavské náměstí a Klement Gottwald
shromážděným oznámil, že prezident demisi reakčních ministrů přijal a jmenoval
nové ministry podle jeho návrhů. Po tomto oznámení se na Václavském náměstí
rozpoutala bouře radosti a nadšení. Po dnech bojů a nejistoty znamenalo přijetí
demise nejen řešení vládní krize, ale především rozhodující vítězství dělnické
třídy a jejích spojenců, dovršení boje za likvidaci podílu buržoazie na vládě a
otevření cesty k socialistické přestavbě společnosti.
Historické chvíle, které Praha 25.února prožívala, dovršilo vystoupení Lidových
milicí. Jejich slavnostní pochod Prahou byl nadšeně pozdravován. Jednotky
Lidových milicí prošly Václavským náměstím a přes Příkopy na Staroměstské
náměstí, kde jim byl přečten rozkaz hlavního štábu. Rozkaz obsahoval poděkování
strany za pohotové a vzorné splnění všech úkolů.
Únorové události uzavřel celostátní sjezd rolnických komisí ve dnech 28. a
29.února. Plně se postavil za požadavky sjezdu závodních rad a za uskutečňování
nové pozemkové reformy. Sjezd, který byl připravován jako sjezd bojový, stal se
zásluhou vítězství nad reakcí manifestací jednoty pracujících.
Historického vítězství nad buržoazií v únoru 1948 bylo dosaženo především proto,
že v čele pracujícího lidu byla revoluční dělnická třída, vedená politicky
vyspělou a organizačně pevnou komunistickou stranou. Dělnická třída pod vedením
strany semkla kolem sebe pracující, kteří se na vlastních zkušenostech
přesvědčili, že politika komunistů je vyjádřením jejich vlastních zájmů. KSČ pro
svou politiku získala většinu národa, včas odhalila pravou tvář buržoazie a
izolovala ji od lidu. Plně se osvědčilo spojenectví se Sovětským svazem, neboť
zabránilo západním imperialistům zasáhnout ve prospěch buržoazie.
Při únorových událostech hleděla k Praze celá republika, všichni pracující.
Především v Praze se rozhodovalo o směru dalšího vývoje.Pracující Prahy a
zejména dělnictvo pražských závodů sehráli v únorových událostech vynikající
úlohu a vysoký podíl na únorovém vítězství měla pražská organizace KSČ, která
byla spolehlivým pomocníkem vedení strany a organizovala všechny masové akce.
Tuto úlohu pražské stranické organizace a všech pražských komunistů ocenil
soudruh Klement Gottwald ve vystoupení na 4.
krajské konferenci KSČ 28.
března 1948, kde pravil: „Naše pražská
organizace, pražští komunisté a komunistky měli v uplynulých pohnutých dnech
obzvláště odpovědné poslání a obzvláště velké povinnosti. A já mohu říci, že
naše pražská organizace, její členky a členové těmto svým velkým a odpovědným
povinnostem učinili v posledních historických dnech plně zadost. A je proto více
než spravedlivé, že jim zde jménem ústředního výboru tlumočím veliký dík celé
naší strany.“
Vasilij
člen redakce Zítřku
www.zitrek.ic.cz
Viac fotiek v galérii
http://www.galeria.komunisti.sk/udalosti.html