… přátelství,
solidarita a mír,
to je naděje a šance pro lidstvo této planety.
Naplnění odkazu těch tří slov bylo věcí táborů,
tady pod Kunětickou horou;
táborů lidu, ať už to
bylo více jak před pěti sty osmdesáti lety
v době husitství
či v pětačtyřicátém,
kdy na těchto místech promluvil Klement Gottwald
či Zdeněk Nejedlý.
Na tyto pokrokové tradice navazujeme my,
svým třináctým setkáním.
Čest práci!
M.Semelová
… jak orchestr musí mít basy,
tak buržoazie opoziční hlasy;
pak je komplet, pak je skvělá,
pak má to co ona sama chtěla.
V.Votoček
Jako za předcházejících dvanáct let, tak i letos, v roce 2003, prvou sobotu měsíce září, pod Kuněticku horou, (podle HaNo - Pravidla českého pravopisu uvádějí Bílá Hora, Černá Hora; asi proto, že horami, na rozdíl od Kunětické hory nejsou, že v jejich případě jde jen o název), se konalo vždy blíže nespecifikované setkání; většinou na něm s hlavním referátem vystoupil doktor Miroslav Grebeníček. Bylo tomu tak i v sobotu 7.9.2003. A právě obsah jeho řeči stojí za hlubší zamyšlení, byla totiž zcela mimořádná. Dne 9.9.2003 jsem však propásl HaNo, ve kterých byl poprvé, jak se domnívám, uveřejněn plný text projevu hlavního řečníka a knihovna, přiléhající k mému bydlišti, právě s účinností od 1.září 2003 stáhla ze své nabídky HaNo. V tomto chodu nepřízně jsem zůstal odkázán na diktafon, který zachytil hlas M.Grebeníčka i úryvky jiných hlasů, které vytvářely atmosféru setkání; ze záznamu a i z jiných podkladů jsem potom sestavil následující úvahu; přímá řeč M.Grebeníčka je v ní označena ""dvojitými uvozovkami"", právě tak jak ukazuje tento příklad.
Ve znamení licoměrnosti
Licoměrnost, vlastnost některých lidí, v češtině spíš specifikovaná jako neupřímnost, pokrytectví, či lhářství, je odsouzeníhodná; často proniká do projevů a jednání některých politiků; snad proto, že se nezřídka dostávají do obtížných situací, ze kterých nevede přímá a snadná cesta na žádnou stranu, snad proto, že jsou zběhlejší v jednání s partnery, oponenty, opozičníky, snad proto, že v politice ani jinak obstát nelze; nevím(!).
Naštěstí mým záměrem není proniknout k podstatě příčin vzniku licoměrného jednání, jaksi z obecného, nekonkrétního důvodu; já jsem veden pohnutkou, jež by mně, snad i za vaší pomoci, dovedla k rozřešení otázek: nepraktikovala se náhodou licoměrnost 7.9.2003 i pod Kunětickou horou(?); a jestliže ano, tak tedy v kterém případě, v jakém rozsahu a s jakými cíli?; jdeme na to, bude to studie po čertech obtížná, ale řešitelná i když v naších poměrech jen teoreticky a to zatím ještě jenom z části.
Tak nejdříve: M.Semelová se asi mýlila; dost pádná indicie vyvolává mojí pochybnost tvrzením: Klement Gottwald v pětačtyřicátém pod Kunětickou horou nemluvil; v Pardubicích vystoupil až 21.února 1946; pramen, který mám k disposici, neříká kde k jeho projevu došlo; pod Kunětickou horou to však asi nebylo, v tu dobu tam určitě fičel vítr, je dost možné, že tam tehdy burácela vánice; jeho projev nese název: Dále usilovat o upevnění národní jednoty a jednoty dělnické třídy; a něco jako je jednota, to KSČM přece nepotřebuje, jak říkal pan Grebeníček; on a jeho chlapci ""budou i nadále v parlamentu důrazně nastavovat zrcadlo neschopným a všeho schopným, kteří na místo řešení vážných domácích problémů vnucují republice krvavé válečné hry""; a v takových silných, ale naprosto prázdných slovech je velký ""kus kruté nelidské vypočítavosti"", (smím-li použít slova pana Grebeníčka, vyslovená v té souvislosti), jež mají prostý lid uchlácholit a odvést do pasivity, ale současně a to je třeba zdůraznit, i získat u něho sympatie; a už tu máme důkaz licoměrnosti v praxi pana Grebeníčka.
K otázce úlohy mas: té se pan Grebeníček ani nedotkl, a pasoval se na supermana, který se zrcadlem v ruce zamezí v ""republice krvavé válečné hry."" To Kl.Gottwald na připomínaném vystoupení v Pardubicích, měl o úloze lidu přece jen jiný názor, když uvedl:
"Především je zde očividný fakt, který nikdo nepopře, že v poválečné republice byla odstraněna klika udávající před válkou tón v politice. To je první a základní fakt, který určuje všechno další a všechno ostatní. To znamená, že reakcionářská, agrárnická, kapitalistická klika, která měla na svědomí Mnichov a okupaci, zmizela. Této základní změny jsme, soudruzi a soudružky, dosáhli jednak nahoře ve vládě, ale také dole v obcích, v okresech a zemích, kde pomocí systému lidem organizované veřejné správy, tj. pomocí národních výborů jsme odstranili starý, byrokratický systém veřejné správy…"
Ještě se obrátím ke Kl.Gottwaldovi; jistě jste si všimli, že i v průběhu řeči hledal kontakt s prostým lidem, když říkal: "základní změny jsme dosáhli, soudruzi a soudružky, jednak nahoře ve vládě, ale také dole v obcích…"; snad si myslíte, že chci zdůraznit nutnost změny i dole, v obcích; nepopírám její rozhodující význam, ale zde upozorním na to jak Kl.Gottwald hledal kontakt, jak zdůrazňoval, že i on je soudruhem, prostým člověkem, jedním z těch dole; to pan Grebeníček zase ne(!); to on neosloví shromáždění prostého lidu, který dává záruku budoucnosti národa, českého státu, to on: bez oslovení, jakoby ledabyle, jak je tomu při náhodném potkaní za tlačenice na přeplněném chodníku, jen jaksi ""srdečně pozdraví"" neurčité návštěvníky… neboť je rád, že je může ""oslovit"", ale soudruzi, tak jim neřekne, ale prohodí a tím i upřesnění svůj záměr: že má společně s nimi ""vůli k dialogu"", jen vůli, ale ke slovu je nepozve, k němu se nedostanou, ale odpovědnost za osud země ve které žijeme, jim rád přisoudí; bez dialogu bez účasti na řízení a správy země, bez účasti na správě strany, se kterou sympatizují, za což se jim dostane často pohrdání, kdyby jen to…; takže: licoměrnost, zase licoměrnost! Nebo snad je tomu v případě oslovení auditoria jinak(?).
Nestydí se pan Grebeníček, který o sobě tvrdí: ""Jsem hrdý na to, že v dobách pro český a slovenský národ nejtěžších to byla Komunistická strana Československa, která jako jediná z parlamentních stran důsledně hájila republiku a přinesla největší oběti v boji za její svobodu"", za komunistické oslovení soudruhu, soudružko(?); protože takovému oslovení se vyhne vždy, dalo by se říct ze zásady, před každým shromážděním komunistů, vtírá se mně do podvědomí, že pan Grebeníček se štítí oslovení soudruhu, soudružko, že mu takové oslovení je krajně nepřátelské, že tvrzení o jeho hrdosti na Komunistickou stranu Československa, ""která jako jediná z parlamentních stran důsledně hájila republiku a přinesla největší oběti v boji za… svobodu"" je prázdnou a licoměrnou frází.
M.Semelová úvodem k projevu pana Grebeníčka krásně znějícím hlasem, se zaujetím, s vírou v sílu a pravdivost svých slov, volala: "… přátelství, solidarita a mír, to je naděje a šance pro lidstvo této planety…"; naděje(?), to snad, ale bláhová naděje(!); byla to slova, která byla shromáždění vtisknuta jako jeho hlavní motiv, jako jeho poslání; s malým rozdílem se jich dovolával i pan Grebeníček v úvodu svého vystoupení, když řekl: ""… po třinácté dáváme najevo svůj vztah k hodnotám lidské solidarity, přátelství a spolupráce; jen mír zaměnil za spolupráci.
Co je přátelství(?): široký pojem, vyjadřující mimo jiné: vztah uvnitř společenství lidí, mezi milenci v období začínajícího vztahu, mezi kamarády, či mezi fanoušky fotbalového mužstva; můžeme se pamatovat na dnes stále výrazně slábnoucí případy přátelské pomoci mezi sousedy, mezi spolupracovníky i na Měsíc československo-sovětského přátelství i když neexistuje ani Československo, ani Sovětský svaz; a přátelství v politice(?), jak nám ukazuje život, tak se zdá, že tam určitě tato "zásada" nepatří a zdůrazňuje-li jí někdo, pak jen z licoměrnosti(!).
Co je solidarita(?): solidární, ten je jsoucí s někým ve shodě, vedený vědomím příslušnosti k určitému celku, solidární jsou alespoň dva vzájemně se podporující; to je můj názor, mé přesvědčení, převzaté ze stanoviska Slovníku spisovné češtiny, sice vydaného v roce 1978, ale asi stále platného, aspoň nevím, že by byl překonán kolektivem akademické úrovně; ze specifikace slova solidarita přímo čpí neurčitost a to je přirozené; mám-li být solidární, tak tedy s někým(!) a toho někoho, nespecifikovala ani M.Semelová, ani pan Grebeníček, když se solidarity dovolávali(!), tedy praktikovali licoměr-nost(?); samozřejmě, praktikovali(!).
Vedle licoměrnosti působí KSČM na své okolí i neurčitostí, která je patrná i z projevů pana Grebeníčka i toho, který přednesl na Kunětické hoře; tam neurčitost zvlášť okatě vystrkuje své růžky; a to zde volá po kratičkém rozboru neurčitosti.
Ze života dobře víme, že dost často nastává situace, ve které nemohu svůj dlouhodobější záměr zveřejnit, potom se uchyluji k neurčitosti, to znamená, že se, pokud je to možné, v řeči svému záměru vyhýbám, nebo se o něm sice zmíním, ale zastřeně; tak je tomu velmi často i v politice; vidíme to na příkladu pana Grebeníčka; oslovení soudruhu je mu nemilé, proto místo oslovení, na úvodu používá širokou a košatou náhradu, například pod Kunětickou Horou uvedl: ""Chci vás nejdříve především srdečně pozdravit. Jsem rád, že mohu oslovit vás, kdož…"" Má to úroveň, vznešenost a tou se pan Grebeníček vyhnul výrazu: soudruzi a soudružky(!); v řeči politika, (komunista by měl být žulovou výjimkou), je neurčitost prostředkem k získání podpory důvěřivých a pocti-vých k dosažení nečestného cíle; a zase licoměrnost(!).
Co je mír(?); stav mezi válkami(!); války mají velmi rozmanitý charakter; nebudu se dovolávat světoznámého výroku Karl von Clausewitze; i podle V.I.Lenina tomu nemůže být zatím jinak; tisícileté dějiny lidstva to dokazují; jen v prvobytně pospolné společnosti lidé mezi sebou neválčili; dokud se nevrátí do společnosti stejné podstaty, bude války i nadále; v té souvislosti je nutno zdůraznit: Chruščovova leninská mírová politika byla podvodem – licoměrností(!); není třeba ji opakovat pod Kunětickou horou ani tak šaramantní soudružkou, jakou je M.Semelová; k panu Grebeníčkovi, jak jsem již dokázal na několika místech, licoměrnost patří.
Pod Kunětickou horou pan Grebeníček hřímal: ""Svou přítomnosti zde demonstrujeme odhodlání nemlčet k neúnosným poměrům, které dnes v ČR vládnou. Jsme tu, abychom společně sdíleli tíhu i drobné radosti života, abychom si vyměnili zkušenosti a hledali společnou řeč v tom co nás znepokojuje. V každodenních starostech i obavách o budoucnost by nikdo neměl zůstávat sám. Pokoušejí se nás rozdělit, zahnat do bezduchého konzumu. Vymývají nám mozky reklamou, která hloupostí a ignorantstvím uráží lidskou důstojnost.""
Pane, tady pan Grebeníček odložil neurčitost a zcela konkrétně specifikoval fakta, s jakými se potkáváme na denním pořádku, které však nikdo z nás zatím neuměl pojmenovat tak jadrně, tak přesvědčivě jako právě pan Grebeníček, by mohl říct snad každý posluchač tohoto projevu; většina to také tak řekla; a měla pravdu(?); prozkoumáme tuto otázku.
Nejdříve dám na pořad naší přítomnost; ta, jako každý jiný jev, je ve vývoji; a ten nám ukázal, že návštěvnost co do počtu pod Kunětickou horou snad neslábne, ale mění se složení a zájem návštěvníků; jistě na to má výrazný vliv stále postupující stáří; a mladí nepřicházejí; nyní již není možno na setkání potkat zaníceného, když ne k boji, tak aspoň k práci odhodlaného komunistu; hlavní strukturu návštěvníků tvoří starší nostalgici; ti si při potkání vyměňují komplimenty, dotýkající se jejich mladistvého vzhledu; jejich manželky zase se informují o možnosti nákupu různého zboží ve stáncích; toho je tam dostatek, ale co do množství a sortimentu, trhu Vietnamců nedosahuje ani zdaleka; byly doby, že pod Kunětickou horou se prodávala, nadneseně řeknu: komunistická literatura, to dnes již není pravda; jen nakladatelství Orego, které ve starší minulosti pod Kunětickiou horou nenabízelo své knihy, tam mělo stánek a v něm sotva dvacet titulů, z nich nejméně tři byly básníka D.Strože; myslím však, že jich prodalo jen málo, jen velmi málo; nikdo již nerozdával své texty, myslím, že ani nebylo komu; Dialog se tam kolportovat nesmí, to si pan Grebeníček již před několika roky zakázal; ani trockisté neprodávali své brožury, ani jejich skupiny neagitovaly, jak je to obvyklé při prvomájové manifestaci KSČM v Praze na Letenské pláni; ani žádná provokace buržoazních zájmů se tam již po několik let neodehrála; prostě řečeno: bylo by tam, nebýt projevu pana Grebeníčka a řídké odezvy na něho, politicky zcela mrtvo, společensky pusto.
Za projevu pana Grebeníčka jsem slyšel jen dvakrát hlas z auditoria; ten prvý vyslovil souhlas s panem Grebeníčkem výkřikem: "nemají na to!"; ten druhý lítost při křtu knih D.Strože a kubánského velvyslance Davida Pauloviche Escalony nad rozlitým rumem; jinak lidé potleskem nešetřili.
Setkání, jen tak, jako neurčité setkání bylo shromáždění oficiálně oznámeno na pozvánkách, rozhodně není možno ho považovat za demonstraci; ani tíha života na návštěvnících vidět nebyla; ti co úpí pod tíhou života tam nebyli, tam nechodí, ti nemají na cestu, ani na vstupné bez slitování; konečně, ani KSČM za nimi nikdy nepřišla, asi o ně nemá zájem(!), proč taky, vždyť nechodí k volbám(!).
Pod Kunětickou horou pan Grebeníček bouřil: ""My ale dobře víme, jakou cenu má v dravém a nelítostném kapitalismu družná lidská pospolitost. Už čtrnáct let tvrdí, že se má každý starat sám o sebe. Ještě nedávno lhali o tom, že všechny lidské bolesti dnešního světa vyřeší trh. Dneska udržují půl milionovou armádu nezaměstnaných, škrtají veřejné výdaje a vyhrožují, že nebude na důchody. Nás nezastraší. Za sliby mizerných drobků ze stolů spekulantů, burzovních hráčů a bankéřů se koupit nedáme. (potlesk) Nejsme naivní abychom věřili, že hodnoty vytvářejí Kožení, Salcmanové, Schwarzenbergové a jím podobní. Pravice, ani sociální demokracie nemají právo ožebračovat skutečné tvůrce hodnot, nemají právo dělat si rukojmí svého sobectví… z většiny národa. Přicházíme každoročně pod Kunětickou horu abychom odmítli hrubé sobectví a vnucovanou vlčí morálku horních deseti tisíc. Odmítáme jejich podlé cynické kšefty na účet většiny občanů. Protestujeme proti pošlapávání dějinného odkazu minulých generací. Vyslovujeme odpor vládě diletantů a lhářů. Těm politikům, pro které je moc peněz, často pochybně získaných, nadevše."" (potlesk)
Těžká pasáž; snad zde bych měl svinou šapitó, ustat ve své snaze po objektivním hodnocení stanovisek pana Grebeníčka a jít se mu po kolenou omluvit; rád, velmi rád bych to udělal, ale jen tehdy, kdyby předcházející činnost pana Grebeníčka aktivizovala KSČM, kdyby její politika alespoň z minima hledala a uvolnila sílu dělnické třídy do boje se stavem, který pan Grebeníček zde vyspecifikoval; a protože tomu tak nebylo, ani nebude, stává se zcela zřejmým, že představitel KSČM je si plně vědom situace ve společnosti a přesto proti ní ve své funkci nic konkrétního nepodniká; že takovou řečí si jen upevňuje, utvrzuje postavení opozičního činitele a že jeho jediným záměrem je: z takto vydobyté pozice získávat hlasy ve volbách.
Kdyby KSČM byla stranou alespoň z části komunistickou, musela by všechny své síly věnovat organizaci dělnické třídy a vést ji do každodenního, byť drobného, ale soustavného zápasu o zlepšení hmotného i společenské postavení drobného lidu; to po více jak desetileté zkušenosti od pana Grebeníčka a jeho strany nemůžeme očekávat; proto tato bombastická slova jsme nuceni považovat za politicky zcela neškodné spílání nelítostnému kapitalismu – za licoměrnost!
Potom, v obsáhlé pasáži se pan Grebeníček věnoval české otázce a Československu jako státu; zde pro toto téma není místo, to by tato studie přerostla nad rámec svého určení; zde uvedu jen jeden odstavec z projevu pana Grebeníčka, který opatřím krátkými poznámkami; nyní pan Grebeníček:
""Odmítáme sudetoněmecké vidění našich národních dějin. Ve jménu padlých, umučených, všech kteří přežili a vštěpují svým potomkům lásku k této zemi, ve jménu osvoboditelů v uniformách sovětské, americké, československé, polské, rumunské, či jiné spojenecké armády… Pohrdání pokrokovou minulostí a falšování naších národních dějin odmítáme a varujeme před jeho důsledky. Ztráta historické paměti a úcty k odkazu předků… nese strašlivé plody. Současný stav české politiky a kultury je toho jasným důkazem. Společnost ve které žijeme je vážně nemocná. Politická korupce a výprodej zájmu českého státu se staly oficiální vládní politikou. Jako rakovina se šíří mezi tzv. elitami obdivování Bruselu a Washingtonu, podlézání Mezinárodnímu měnovému fondu. Nesmíme být pasivními pozorovateli toho co se děje. Ano, nám je cizí lhostejnost a nezájem. Nejsme ochotni přes oponu přihlížet jak poměry v republice…, v životě spodních deseti milionů jdou od deseti k pěti.""
Nic nevím o tom, že tento vážný stav by byl předmětem soustavné kritiky, vedené ze strany KSČM; jsem přesvědčen, že jen a jen neurčitost je "zásadním" postojem KSČM; přímo demonstrativně se tato "zásada" projevila před referendem o vstupu ČR do EU, ale i po něm; vedení KSČM, tak jako i v jiných otázkách, bylo programově, zásadově, koncepčně nejednotné; svou, do očí bijící neurčitosti těžce mate prostý lid, výrazně tak napomáhá zběsilému kapitalismu prosazovat jeho záměry; neurčitost dělá z KSČM spojence kapitalismu.
"Mimo to, pan Grebeníček v projevu udělal z fašistického Rumunska našeho osvoboditele; je přece notoricky známé, že Sovětský svaz napadlo Německo, Itálie, Finsko, Maďarsko, Rumunsko a Slovensko; J.V.Stalin se o rumunském vojsku zmínil 6.11.1944 v referátu k 27. výročí VŘSR, když uvedl:
"Sedmý úder byl zasazen v srpnu (1944) v obvodu Kišiněv-Jassy, kdy naše vojska na hlavu porazila německá a rumunská vojska a korunovala svůj úder obklíčením 22 německých divizí u Kišiněva, nepočítaje v to rumunské divize. V důsledku tohoto úderu… byl vyřazen z boje spojenec Německa – Rumunsko…"
Pane Grebeníčku(!), pozor na dějiny, ty nemůžete deformovat hrubě, ale jen tak, jak deformujete jiné zásadní otázky, zastřeně – neurčitě; vždyť neurčitost je vaší zásadní metodou.
Velmi obsáhlou, velmi kritickou stať věnoval pan Grebeníček sociálním otázkám, české vládě; také v ní uvedl:
""Umějí nadávat na minulost, tu vlastní ale pro jistotu zatajují. Normálně uvažující člověk by nutně si položil otázku: jak je možné, že po celá desetiletí na důchody, na nemocnice, školy stát peníze měl? Jak je možné, že všechny vlády posledních deseti let, pravicovými počínaje a vládou nynější pravo-levé koalice konče, nedokázaly alespoň to co jejich vysmívaní předchůdci. (Nemají na to - výkřik z davu) Přebírali moc nezadlužené republiky, teď se dobrali dluhů, které budou splácet celé generace. K čemu je vůbec vláda, která neumní hospodařit. Zhoršuje postavení rodin s dětmi, lidí nemocných a straší, že důchody budou poloviční. K čemu je premiér, který nehledá východiska z krizové situace a spoluobčanům vzkazuje, že si mají na nezaměstnanost a život bez právních a sociálních jistot zvyknout. S plnou odpovědností říká: neuvěřitelně vysoká nezaměstnanost, permanentní utahování opasků a likvidace slušného sociálního standardu nejsou a nikdy nebyly nevyhnutelnou nutností. Patří ale k charakteristickým rysům kapitalistického režimu. To je jejich ostuda, to je jejich hanba. (potlesk) … jak nám namlouvají, (problémy jsou) důsledkem lenosti a neschopnosti českých občanů. Je množství důkazů o tom, že nedostatek strojů v ČR, neuvěřitelné počty lidí bez práce, stejně jako beztrestnost těch kdo promrhali, vytunelovali nebo přímo rozkradli stamiliardy, jsou důsledky konkrétního způsobu vládnutí. Bohužel, ukazuje se a to je pro mne nejtrpčí zkušenost, že od doby čistě pravicových koalic se nic zásadního nezměnilo. Není velký rozdíl mezi tím, jestli se státem, s národním majetkem a s občany zacházely pravicové vlády a jak s nimi nakládá sociální demokracie. Kdyby Vladimír Špidla přestoupil do Unie svobody, nebo do Občanské demokratické strany, nemusel by dělat nic jiného než to co dělá teď. Taková je pravda. Totální výprodej národního majetku, neschopnost spravovat stát, omezování veřejných výdajů, podbízení se Bruselu a Spojeným státům, to je program společný všem českým parlamentním stranám, s výjimkou, hádejte koho(?): KSČM(!)."" (potlesk)
Dobře mluvil pan Grebeníček; všechnu zdrcující skutečnost, zdrcující výhledy do krátké i delší budoucnosti připsal k tíži osob stojících na vedoucích místech v českých kapitalistických vládních garniturách; při tom ze skutečnosti, jak ji známe, jak ji zná i pan Grebeníček, vždyť u něho, v ulici Politických vězňů, naprosto konkrétní lidé z několika zemí Evropy občas hovoří o tom, že po zhroucení reálného socialismu je takový vývoj tvrdě řízeným procesem nadnárodních organizací a probíhá v každé zemi Evropy, že jednotlivé, osamocené země jsou slabé a proto zcela neschopné se tomuto trendu bránit; je to hmat buržoazie, komunisté ho znají od dob K.Marxe a vždy bojovali proti němu, zde jen připomenu zápas, který o tuto otázku vedli s Ed.Bernsteinem; je snadné, ale nesprávné, připsat za tento vývoj odpovědnost jen na vrub lidí, kteří v příštích volbách budou soky pana Grebeníčka, který praktikuje správnou, ale nic neřešící opoziční demokratickou politiku, zahánějící společnost od škarpy ke škarpě, ale vždy s novými lidmi, prověřenými v demokratických volbách.
Na ledasco z projevu pana Grebeníčka bych měl ještě upozornit, leč místo v této listovce již není, proto uvedu závěrečnou poznámku:
Projev pana Gerebeníčka byl zcela mimořádný.
Byl to rozhodný krok dobře opoziční KSČM,
směle směřující na nejvyšší příčku
českého vládního systému.
Těžké jsou důsledky zrady revizionizmu!