Prinášame rozhovor mladého komunistu zo Slovenska s predsedom VV KSČ-ČSSP Ludvíkom Žifčákom, pre časopis Avantgarda.

Avantgarda : Rozhovor s Ludvíkom Žifčákom

Mohol by ste naším čitateľom povedať, koľko máte rokov, kde ste sa narodil, akú máte národnosť , kedy ste vstúpil do KSČ a kedy ste bol zvolený za predsedu KSČ-ČSSP?
 

Je mi 45let, narodil jsem se v Rýmařově na severní Moravě a do komunistické strany jsem vstoupil v roce 1980. Mám slovenskou národnost a vysokoškolské vzdělání. V současné době bydlím na severní Moravě, v okresním městě Bruntál. Předsedou výkonného výboru KSČ-ČSSP jsem byl zvolen na mimořádném XX. sjezdu KSČ, konaném dne 24. února 2001. Na tomto mimořádném sjezdu došlo k obnovení naší skutečné, autentické a revoluční komunistické strany pod názvem Komunistická strana Československa – Československá strana práce. Mimořádný sjezd zvolil nové vedení strany, statutární orgány a přijal změny stanov strany.
 

Bolo vôbec nutné, aby v ČR vznikla ďalšia komunistická strana a prčo vlastne vznikla KSČ-ČSSP?

Laik si jistě pomyslí, k čemu vlastně několik politických stran s názvem komunistická, když by v podstatě stačila pouze jediná strana, která by zaštiťovala všechny komunisty a to nejen z České republiky, ale také ze Slovenska? Mnozí rovněž tvrdí, že existence několika komunistických stran pouze tříští levici a vůdcům těchto stran jde prý pouze o funkce a zviditelnění. Na jednotlivé otázky a podotázky je ovšem potřeba velmi hluboké analýzy. Předně proč jsou u nás, myslím v České republice, dvě komunistické strany. Tak zaprvé. KSČM, jak již vyplývá z jejího názvu, je pouze stranou Čechů a Moravanů. Naopak KSČ–ČSSP je stranou nejen Čechů, Moravanů, Slezanů, ale také bratrů Slováků. Jednotná komunistická strana, která nesla název Komunistická strana Československa zde působila do roku 1989. Listopadové události a vše co po nich následovalo rozbily jednotný stát Čechů a Slováků, rozprášily jednotnou komunistickou stranu a zničily vše, co se v Československu od vítězného Února 1948 vybudovalo. Na troskách KSČ začaly parazitovat různé osoby, které si velmi dobře uvědomily, že značka „komunistická“ jim v budoucnu může umožnit pohodlný život. To ovšem znamenalo se distancovat nejen od Marxe, Engelse, Lenina a Stalina, vítězného Února 1948, znárodnění, procesů s kolaboranty a zrádci z padesátých let, od srpna roku 1968, ale rovněž od všech výdobytků, které předlistopadová Komunistická strana Československa do roku 1989 s československým lidem a pro československý lid vybojovala. KSČM se na svém prvním sjezdu v roce 1990 „úspěšně“ všech těchto závazků a výdobytků zbavila a veřejně také prohlásila, že nemá s předlistopadovou KSČ nic společného a že je naopak zcela novou „demokratickou“ komunistickou stranou. Bohužel, tehdejší vedení KSČM v čele s Adamcem, se pouze zbavilo minulosti, avšak se již nehodlalo zbavit miliardového majetku, které v té době stále patřil KSČ. „Soudruzi“ prostě provedli velmi precizní vytunelování majetku předlistopadové strany směrem do vlastních kapes. Jakmile byla jejich konta plná, Adamec, Mohorita a další z politiky zmizeli. V nově vzniklé straně se postupně začali prosazovat další kariéristé, kteří na názvu komunistická začali parazitovat a budovali si na ní svoji příští existenci. Veřejně začali tvrdit, že KSČM je státotvornou stranou, distancovali se od činnosti předlistopadové KSČ a také začali vystupovat již ne jako komunisté, ale spíše jako pravicovější sociální demokraté. S tímto samozřejmě čestní komunisté nemohli a ani nechtěli souhlasit a proto nejdříve vznikla Unie národní a sociální záchrany, posléze Strana československých komunistů, která se později vrátila k původnímu názvu Komunistická strana Československa. Ale ani tento boj nebyl u konce. Do čela SČK a později Komunistické strany Československa se postavil předlistopadový člen předsednictva ÚV KSČ Miroslav Štěpán a začal se chovat způsobem nepříliš odlišných od těch renegátů, kteří ohlodávali komunistickou stranu po roce 1989. Dokonce šel tak daleko, že si název strany nechal zaregistrovat ministerstvem vnitra, čímž si do budoucna zajistil jakousi neodvolatelnost. Štěpánova arogance šla tak daleko, že začal odmítat oprávněnou kritiku svých chyb a ty, kteří si jej dovolili kritizovat, nechal vylučoval ze strany,  aniž by to Stanovy strany vůbec připouštěly. Proto byl v roce 2000 svolán 2/3 všech organizací, mimořádný sjezd strany, který posléze rozhodl o tom, že Miroslav Štěpán byl zbaven funkce generálního tajemníka. Na sjezdu byla rovněž přijata některá nová opatření včetně změny názvu funkcí. Tak například funkce generálního tajemníka se přejmenovala na předsedu výkonného výboru. Na sjezdu taktéž došlo ke sloučení dvou politických stran a to Komunistické strany Československa a Československé strany práce a sjezd jednomyslně přijal nový název strany - Komunistická strana Československa – Československá strana práce. KSČ-ČSSP se hrdě přihlásila k nástupnictví po předlistopadové KSČ.

Mám tomu romumieť tak, že KSČ-ČSSP sa tiež prihlásila ku februáru 1948, znárodneniu, k politickým procesom z päťdesiatych rokov, ku augustu 1968 a ku pôsobeniu KSČ do roku 1989?
 

Ano. KSČ-ČSSP jednoznačně prohlásila, že je pokračovatelkou předlistopadové Komunistické strany Československa.
 

Prečo teda ministerstvo vnútra doteraz odmetalo zaregistrovať zmenu názvu strany a štatutárny orgán strany?
 

Jak jsem již předeslal, Miroslav Štěpán nechal SČK a později KSČ u ministerstva vnitra zaregistrovat a to v podstatě jako svoji soukromou stranu. Přestože mimořádný sjezd, kde byl Štěpán odvolán z funkce, proběhl plně podle Stanov strany a zákonů platných v ČR, směrnicím ministerstva vnitra ČR, MV ČR pro mne z nepochopitelných důvodů, odmítlo provést změnu názvu tak, jak si to přál mimořádný sjezd. Dnes tedy v České republice působí dvě komunistické strany i když ta druhá (Štěpánova) je stanou pouze formální, tj. stranou papírovou.
 

Vaša strana je stranou Československou. Máte teda priaznivcov aj na Slovensku?
 

Jak jsem již uvedl, naše strana se přihlásila k nástupnictví po předlistopadové Komunistické straně Československa. To znamená k nástupnictví se vším všudy co k tomu patří, tedy i k minulosti, která tolik leží mnohým pravičákům v očích. Jediné co se nám nepodařilo po předlistopadové KSČ zdědit, byl majetek tehdejší KSČ, který byl odhadován na 1 miliardu korun. Tento majetek bohužel, i přesto že se od předlistopadové KSČ distancovala, převzala Komunistická strana Čech a Moravy. Přestože tedy KSČM oficiálně vznikla 1. sjezdem v roce 1990, nebránilo ji nic v tom, aby se zmocnila veškerého majetku předlistopadové KSČ, od které se přitom na svém  1. sjezdu oficiálně distancovala. Po předlistopadové komunistické straně převzala KSČM veškeré finance a movitý a nemovitý majetek (okresní výbory strany, rekreační objekty KSČ atd.). Obnovení naší skutečné, autentické a revoluční komunistické strany pod názvem Komunistická strana Československa – Československá strana práce KSČ-ČSSP bylo na sjezdu přijato naprosto jednomyslně. Na víc naše strana nikdy neuznala rozdělení společného státu Čechů a Slováků a naším jasným cílem je opětovné sjednocení. Stejně tak je to i se členskou základnou KSČ-ČSSP. Členskou základnu naší strany netvoří  pouze Češi, Moravané a Slezané, ale také naši bratři Slováci. Na Slovensku také působí několik našich buněk  od Bratislavy až po Košice. Jednu malou buňku máme dokonce až ve Velkém Krtíši. Přesto ale nehodláme v nejbližším období představitele těchto naších organizací na Slovensku demaskovat. Důvodů proto máme celou řadu. Jedním z nich je například i to, že nechceme naše členy na Slovensku vystavit  kriminalizaci ze strany státu.  Dalším důkazem toho, že jsme opravdovou stranou Čechů a Slováků je například i to, že do čela naší strany byl zvolen Slovák. Jak jsem již uvedl, mám slovenskou národnost, na Slovensku se narodili moji rodiče, sourozenci a stále zde žijí mojí příbuzní a řada velmi dobrých přátel. Přestože tedy dnes žiji v Česku, ke Slovensku mám stejně vřelý vztah jako k České republice a neustále Slovensko považuji za svou rodnou vlast.

Povedali ste, že nebudete predstaviteľov vašich organizácií na Slovensku demaskovať, lebo ich nechcete vystaviť kriminalizácii zo strany štátu. Máte s tým už nejaké skúsenosti?

Samozřejmě. Komunistická strana Československa - Československá strana práce je považována za radikální levicovou stranu. V skoro každé výroční zprávě české tajné služby BIS či podobné zprávě ministerstva vnitra je naše strana označena za jedno z největších nebezpečí pro postupující „demokratizaci“ v České republice. Když v České republice zasedal Mezinárodní měnový fond, vláda odsouhlasila BIS mimořádná opatření vůči naší straně. Představitelé nejužšího vedení, včetně mé osoby, byli pod přísným bezpečnostním dohledem. Jak jsme s odstupem času zjistili, v době zasedání MMF v Praze připravovala česká tajná služba několik teroristických akcí v ulicích Prahy, které měly provokační charakter vůči naší straně. Bylo připraveno několik bombových útoků a jejich organizace měla padnout na naši hlavu. Na základě toho byl také připraven scénář k zatčení nejužšího vedení strany. Ale, to není vše. Řada našich soudruhů čelila různým nesmyslným obviněním ze strany krajní pravice. Před soudem například stanul jeden z čelních představitelů KSČ-ČSSP, Komunistické mládeže Československa a šéfredaktor stranického listu Pochodeň David Pěcha. Ve vykonstruovaném monstrprocesu, který probíhal pod velkým tlakem českých médií a především české krajní pravice, byl nakonec tento mladý soudruh odsouzen k podmínečnému trestu vězení. Další případ, šéfredaktor regionálního týdeníku Nové Bruntálsko František Zámečník, byl za články, které se s odstupem času ukázaly jako pravdivé, odsouzen ke dvěma letům vězení. A tak bych mohl pokračovat dále. Proto výkonný výbor KSČ-ČSSP rozhodl, že jediným kdo bude za KSČ-ČSSP veřejně vystupovat bude předseda strany, tajemník strany a tiskový mluvčí. Ostatní členové krajských a místních organizací zůstanou, z bezpečnostních a především konspirativních důvodů, v anonymitě. Tento postup ale není přece ničím novým, obdobně již totiž postupovali i bolševici v Rusku.
 

Ako si vysvetľujete, že v Českej republike prebehli zatiaľ politické procesy iba s členmi vašej strany?

Přestože vládní moc označila naši stranu za extrémně levicovou organizaci, my se za extrémní stranu vůbec nepokládáme. Naopak děláme pouze to, co má správný marxista v rámci kapitalismu a hlavně proti kapitalismu dělat. Jsme marxleninskou stranou a takovou zůstaneme ať se to komu líbí či nelíbí. Chceme spravedlivou společnost pro všechny, ne pouze pro vyvolené a chceme aby o své zemi rozhodoval lid země a ne mafiáni, kolaboranti, politické prostitutky a bůhví jací darmožrouti a podvodníci. Pakliže jsme v tomto směru označování za tzv. „levicové extrémisty“, jsme na to hrdí a nemíníme to nikomu vyvracet. Otázka ale zřejmě zněla, proč právě KSČ-ČSSP a ne třeba KSČM. Víte, na tuto otázku je velmi snadná odpověď. Politika KSČM, a teď bych chtěl, abyste to chápal jako politiku vedení KSČM, nemá s levicovou marxleninskou politikou nic společného. KSČM sama o sobě tvrdí, že je státotvornou stranou a proto není důvod kohokoliv v kapitalismu za státotvornost stíhat. Vedení KSČM je podle našeho názoru kolaborantské a jak víme z historie, kolaborantům se vždy dobře žilo ovšem jen po určitou dobu, dokud jejich kolaborace vyhovovala vládnoucímu režimu. KSČM je na českém politickém kolbišti nejbohatší politickou stranou. V pořadí za ni je dokonce i ODS, strana podvodníků a mafiánů, která stála u zrodu tunelování a rozkradení státního majetku pod záštitou malé a velké privatizace. Naše strana je naopak velmi chudá, nemůže si dovolit platit své předsedy okresních výborů tak jak to činí KSČM, nemůže si dovolit hradit kanceláře tak jak je to u KSČM, či vydávat po vzoru KSČM prodělečné stranické Haló noviny a dokonce si nemůže dovolit platit ani svého nejvyššího stranického představitele. Členové nejužšího vedení KSČ-ČSSP, ale ani řadoví členové strany nedělají svou politickou činnost pro peníze a kariéru, tak jak tomu je u KSČM, ale především proto, že věří v ideu komunismu a že chtějí, aby budoucnost našich obou republik, ale i světa byla bez válek, vykořisťování, chudoby a především, aby se většině lidem žilo na světě mnohem lépe než se žije dnes. A proto jsme ochotni obětovat mnohé.
 

Sú členovia KSČ-ČSSP na Slovensku členmi Slovenských komunistických strán?
 

Víme, že institut dvojího členství, zákony České a Slovenské republiky nepovolují. Naše organizace na Slovensku i v Čechách členství svých členů v jiné straně nezkoumají. Na druhé straně se mi zdá dosti nelogické, aby se do řad KSČ-ČSSP hrnuli lidé z KSČ a z Komunistické strany Slovenska, kteří navíc podporují současnou politiku svých stran. Osobně totiž považuji KSS za stranu stejného typu jakou je KSČM v Česku. Na druhé straně se nebráníme vstupu řadových členů z řad KSS, kteří nesouhlasí s politikou své strany. Pakliže vstupují na Slovensku do naši strany například i členové jiných komunistických stran či hnutí, tak otevřeně říkám, že mě osobně v tomto případě dvojí členství vůbec nevadí a dokonce ho vítám. Ale ještě jednou opakuji, že členství svých členů v jiných stranách zásadně nezkoumáme a neprověřujeme.

Čo si myslíte o komunistickom hnutí na Slovensku, hlavne po udalostiach tohoto roku? (Vznik marxisticko-leninskej platformy „Komunisti v KSS, Komunistickej strany Úsvit na čele s Ivanom Hoptom a vznik marx-leninských klubov po celom Slovensku)
 

Politická situace na Slovensku je velmi složitá a řekl bych, že je možná mnohem složitější než v České republice. Stejně tak životní podmínky a sociální jistoty Slováků jsou asi mnohem horší než Čechů. Proto je zákonitostí, že komunistické hnutí na Slovensku stále více sílí i když se stejně tak jako u nás se zákonitě tříští. Jsem ale pevně přesvědčen o tom, že marx-leninský proud musí zvítězit a to nejen na Slovensku, ale také v České republice. Já osobně vítám jak vznik platformy Komunisti v KSS tak i vznik marx-leninských klubů po celém Slovensku. Vítám také vznik Komunistické strany Úsvit. Víte, pro mne osobně není ani tak důležité za každou cenu vstoupit do kapitalistického parlamentu. Mnohem důležitější je spíše vytvoření jednotné fronty složené ze všech marx-leninských stran, hnutí či klubů v boji proti kapitalismu. Protože jedině tak můžeme docílit porážky kapitalismu. V každém případě ale existence Komunistické strany Úsvit, marxistickoleninské platformy „Komunisti v KSS, vznik marx-leninských klubů po celém Slovensku a existence KSČ-ČSSP v České a Slovenské republice je velkým úspěchem a věřte, že již vládnoucí kapitalisté jak u nás tak u vás nebudou mít klidné spaní.

Sú na Slovensku podmienky na vznik a existenciu komunistickej strany, podľa vzoru VKSB (Nina Andrejevna), Belgickej strany práce, či vašej KSČ-ČSSP a či je takou stranou dnešná KSS, Úsvit či prípadne musí vzniknúť nová strana?

Žádný z uvedených příkladů nemůžu vyloučit. Jak jsem již řekl, životní a sociální podmínky na Slovensku jsou dnes životaschopným podhoubím nejen pro vznik, ale i úspěšnou existenci komunistické strany vámi zmíněného typu. Důležité je, aby se slovenští komunisté chovali jako opravdoví komunisté a komunisty zůstali i po té, co se dostanou do parlamentu. Marx-leninská idea nesmí být pouze výtahem do vyšších pater luxusní restaurace zvané parlament. Tato idea se musí stát pro komunisty životním posláním a věřím, že stejně tak je tomu i v případě marx-leninistů na Slovensku. Z informací, které mám o Komunistické straně Úsvit, nabývám dojmu, že předpoklady tato strana má. U současné KSS si myslím, že není přiliž pravděpodobné, že by se tato strana vydala cestou VKSB, cestou bolševickou. Schází zde totiž to nejdůležitější a to oddanost věci komunismu. Je ovšem otázkou, jaký vývoj by v KSS proběhl, kdyby se křídlu „Komunisti v KSS“ podařilo vypořádat se z pravičáky uvnitř strany? Osobně si ale myslím, že je to běh na dlouhé trati a proto bylo také bezpodmínečně nutné, aby na Slovensku vznikla marx-leninská strana. Obdobný zákonitý proces totiž proběhl i u nás a probíhá i v jiných evropských zemích a tím nemyslím jen země bývalého tzv. sovětského bloku. Výsledkem tohoto procesu bylo v ČR založení marx-leninské KSČ-ČSSP. A nemyslím si, že by Slovensko bylo nějakou vyjímkou.
 

Pred nedávnom bol v Českej republike predložený návrh zákona na zákaz propagácie komunizmu a fašizmu (návrh senátora Mejstříka a Štětiny, schválený Senátom ČR). Je šanca, že tento zákon po možnom schválení Parlamentom ČR a podpísaní prezidentom ČR vstúpi v platnosť?

Vše je v tomto období restaurace kapitalismu možné. Vždyť zde a nejen u nás tím myslím v České a Slovenské republice, ale i ve státech EU probíhá zcela zřejmá fašizace. Osobně si myslím, že současný parlament tento zákon neschválí, ale může přijmout různé „právní“ formy, které umožní persekuci skutečných komunistů. Také se může se ovšem stát, že v případě, že tento zákon parlament ČR neschválí, tak se stejná situace bude opakovat příští rok po volbách, kdy hrozí, že poslanecká sněmovna bude ještě z větší části orientovaná doprava.

Aké opatrenia podniknete a ako to zmení vašu prácu, keby predsa len tento zákon nadobudol platnosť?
 

Naše strana již opatření přijala a veřejně je také deklarovala. Já je znovu zopakuji. V případě, že bude v České republice přijat zákon zakazující činnost komunistické strany a propagace myšlenek komunismu, KSČ-ČSSP tento zákon nebude respektovat, stranu nepřejmenuje a převede veškeré své organizace a členy do ilegality. Přijetím zákona si naše strana rovněž osvojuje právo bránit se všemi dostupnými prostředky. Rozhodně nečekejte, že se zachováme stejně, jak se pravděpodobně připravuje zachovat KSČM. Na druhé straně naše strana již má s perzekucí ze strany státu nemalé zkušenosti. Jak jsem již uvedl řada našich členů v minulosti stanula za své politické přesvědčení před soudem a to zatím žádný obhajitelný ústavní zákon, zakazují propagaci komunismu. V této souvislosti mohu hovořit z vlastních zkušeností. Kapitalistický režim mě vzal osmnáct měsíců svobody, kapitalistický režim, i když v něm vládne strana, která si říká sociálnědemokratická, mě s pravidelností obviňuje ze spáchání různých politických činů. Má rodina je, díky mým politickým aktivitám, společensky diskriminována a pravičáci mi denně hrozí, prostřednictvím dopisů, internetem a telefonicky, fyzickou likvidaci. Skuteční komunisté se ale přece nemohou nějakého harašení zbraní zaleknout. Příkladem nám vždy musí být komunisté za druhé světové války, kteří za svobodu pokládali to nejcennější co měli, lidské životy. A proto kapitalistům vzkazujeme, zakazujte nás, kriminalizujte, zavírejte a třeba i vražděte, ale naši pokoru stejně nezískáte.

Máte informácie o tom, že KSČM chystala zmenu názvu strany?
 

Špičky v KSČM již několik let připravují změnu názvu strany. Členské základny toto zatím vždy odmítly, avšak pakliže by zákon přijat byl, KSČM jistě změní název. Copak si myslíte, že „komunisté“, kteří partaj dnes ovládají by riskovali, že by se napříště například nemuseli objevit v parlamentě. Nebuďte bláhoví. Tito „komunisté“ si za patnáct let od převratu, a říkejme raději přesněji - od kontrarevoluce, zvykli na velmi vysokou životní úroveň a tuto nechtějí ztratit ani v budoucnu.

Čo si myslíte o nedávnej rezignácii predsedu KSČM Miroslava Grebeníčka a aké dôvody ho k tomuto nečekanému kroku, podľa Vás viedli?

Já rozhodně nechci a nebudu spekulovat o tom co bylo příčinou Grebeníčkovy rezignace na post předsedy KSČM a je mi také docela jedno zda odešle dobrovolně nebo pod nátlakem. Rozhodně chci říci, že KSČM pod vedením Grebeníčka se dostala tam, kde dnes je. KSČM sice až do nedávná získávala hlasy voličů, je zastoupená v parlamentě a donedávna byla ve třech zastoupena i v senátu, ale to rozhodně není zásluhou Miroslava Grebeníčka, Vojtěcha Filipa, Václava Exnera a dalších, kteří dnes tuto sociálnědemokratickou stranu řídí. Je to dáno spíše sociálními problémy, které zmítají naši zemi. Lidé si stále častěji připomínají jak poměrně dobrý a spokojený život byl v socialistickém Československu. Těchto lidí – potencionálních voličů – dnes a denně přibývá a nejsou to pouze starší občané, ale i mladí lidé, kteří dnes a denně zakládají nové rodiny. Bohužel KSČM je politickou stranou, která se od KSČ veřejně distancovala, která se veřejně již v roce 1990 distancovala od historie KSČ a která taktéž několikrát veřejně prohlásila, že nemá nic společného s učením Marxe, Engelse, Lenina, Stalina a chcete-li i Mao–ce-tunga. A právě tím, že si lidé stále připomínají staré, lepší časy před listopadem 1989, tak se stále častěji vracejí i ke KSČ. Obyčejný občan, který se nezabývá politikou, v tom má ale dosti velký zmatek. On vůbec neví, že KSČM není předlistopadová KSČ, a již vůbec ne Gottwaldova KSČ a zároveň má také nedostatek informací o naší straně, která se hrdě považuje za nástupkyni KSČ. Bohužel díky mediálnímu embargu a veřejnou diskriminaci naší strany se o nás neví tolik jako o KSČM, jejíž představitelé jsou v českých médiích častěji než například pravicová ODS. A přestože jsou v médiích velmi často, politický vzestup KSČM není vůbec spontánní jak by se podle sociálních problémů očekávalo. Jednoduše řečeno, občané KSČM nevěří stejně tak, jako nevěří ODS, ČSSD, KDU-ČSL a ÚS. Toto své tvrzení mohu samozřejmě doložit například stále nižší volební účasti v České republice. Občané jsou tedy vládnutím pěti politických stran již unaveni a bohužel média, včetně veřejnoprávní televize, jiné politické strany do politického boje nepřipustí. Ale vraťme se ke Grebeníčkovi a spol. Tito lidé, kteří se nestydí nazývat komunisty, už dnes žádnými komunisty ani nejsou a jde jim pouze o zachování si svých koryt. Oproti ostatním, ovšem Grebeníček pochopil, že zachování koryt znamená, zachování názvu strany. Jeho oponenti by už totiž dávno název strany změnili. Naopak oponenti Grebeníčka pochopili, že do příští vlády s ČSSD by se mohli dostat pouze tehdy zbaví-li se Grebeníčka. A upřímně řečeno to nebylo ani tak těžké. Grebeníček je totiž nejen pro pravici, ale i pro pseudolevicovou ČSSD nepřijatelným lídrem politické strany. Jednak je zde nejasná minulost Grebeníčkova otce, kterého se ani vlastní syn nedokázal pořádně zastat a také, že Grebeníček stál včele KSČM dost dlouho. A samozřejmě vstup do příští vlády by pro pseudokomunisty KSČM znamenal zase  vyšší zisky. Mimochodem, nemyslete si, že Grebeníček na svou funkci rezignoval jenom tak. Jeho odstoupení přišlo KSČM na nemalé finanční prostředky, ale tento tah se těm, kteří tahají ve straně za nitě, v budoucnu určitě vyplatí. Miroslav Grebeníček dnes bude tvrdit, že odstoupil neboť se už nechtěl neustále účastnit boje o vedení ve straně a že je unaven. Nevěřte mu. Miroslav Grebeníček nevypadl z velké politiky nahý a boss jak tomu bylo v případě předlistopadového generálního tajemníka KSČ Milouše Jakeše. Grebeníček je dnes, díky tomu, že stál včele pseudokomunistické strany, velmi bohatý člověk. Vždyť jeho měsíční příjem se pohyboval kolem jednoho sta tisíc korun. Oficiální české sdělovací prostředky před více než rokem uvedly, že Grebeníček, stejně tak jako celá řada „politiků“ zasedajících v českém parlamentě, je multimilionář. A jestliže byl nedávný předseda KSČM multimilionářem již před více než jedním rokem tak věřte, že po svém dobrovolném odchodu z velké politiky se jeho finanční konto ještě více ztučnilo.Tito lidé totiž nikdy neodcházejí pro nic za nic a když už, tak si nechají za to dobře zaplatit.
 

Aké rozdieli vidíte mezi Grebeníčkom a Filipom?
 

Já myslím, že těch rozdílů mezi oběma příliš mnoho není. Pro nás je nejdůležitější to, že ani Filip ani Grebeníček nejsou marxisty a oba také několikrát veřejně prohlásili, že z předlistopadovou KSČ nemají nic společného. Filip se dokonce několikrát veřejně omluvil za padesátá léta.

Začínajú sa objavovať špekulácie o povolebnej spolupráci KSČM a ČSSD. Je to reálne?
 

Jsme přesvědčeni o tom, že je to více než reálné a bohužel občanům v České republice by takové spojení rozhodně nic nepřineslo. Sociální demokracie u nás vládne již dvě volební období a politická a sociální situace se nejenže nelepší ba naopak se ještě více zhoršila. A co by občanům mělo přinést spojení s „komunistů“ kteří již stejně žádnými komunisty nejsou se soc. demokraty, kteří vlastně soc. demokraty také nejsou? ? Jak by takové společenství kariéristů a velkohubých rétoriků, chtělo přinést do státní pokladny více peněz, když o znárodnění nechtějí ani slyšet? Jistěže KSČM udělá vše pro to, aby byla v příští vládě a to třeba i za cenu změny názvu strany. Naše strana si osobně přeje, aby KSČM v příští vládě seděla a budeme jí také držet palce aby jí to vyšlo. Tím se totiž KSČM v očích veřejnosti znevěrohodní a úplně se demaskuje pracujícím.

Ako zareagujú voliči KSČM, keby ich strana vstúpila so sociálnou demokraciou do vlády a tým vlastne zradila aj posledné znaky komunistickém strany?
 

Já myslím, že voliči už dávno zareagovali. Například i tím, že jich k volbám chodí čím dál méně. Nelze ani opomenout, že KSČM totálně prošvihla i nedávné senátorské volby a nezískala ani jednoho nového senátora, ba další dva ztratila. Už to znamená, že voliči se ke KSČM pomalu staví zády. Víte KSČM se již delší dobu neustále chlubí stoupajícími preferencemi, ale není to pravda. V poslední volební průzkumy již signalizují značný propad volebních preferencí. Preference, které KSČM stoupaly je díky doposavad velmi stabilní a poslušné voličské základně, jsou již dne jen historii. Když vezmeme v úvahu nepopulární kroky např. poslanců KSČM – tím myslím aktivní spolupráci při schvalování navržených zákonů a opatření pravicové vlády populisty Paroubka a vezmeme v úvahu, že k volbám chodí stále méně občanů, tak voličská základna KSČM nejenže nenarůstá, ale naopak se citelně snižuje. Vstoupí-li KSČM do zcela zjevné koalice se sociální demokracii, s tou sociální demokracii, která před několika lety na svém sjezdu přijala stanovisko o zákazu spolupráce s komunisty, voličů KSČM ještě více ubude. Nemyslím si ovšem, že by vstup do koalice s ČSSD byl pro KSČM záhubou, bude to pouze další hřebíček do víka jejich rakve. Uvědomte si, že řada členů KSČM nezmění stranickou příslušnost ani v případě, že by vedení strany například prohlásilo předlistopadovou KSČ za zločineckou organizaci. Řadoví členové, jak je znám by jistě řekli, že takový postup je naprosto správný, a že soudruzi nahoře zřejmě dobře vědí co dělají. V tomto směru velmi dobře vím co říkám. Myslím si, že dobře znám názor základních organizací KSČM a také vím, jak uvažují řadoví členové této strany neboť jsme s nimi v častém kontaktu. Oni nám sice ve všem dávají za pravdu, ale přitom tvrdí, že stranu rozbíjet nikdy nebudou. Přitom si vůbec neuvědomují, že Komunistickou stranu Československa jsme nerozbili my, ale naopak oni sami. Stranu totiž už dávno rozbili tím, že přijali členství v KSČM, která, a znovu se budu opakovat, veřejně uznala, že s předlistopadovou KSČ, tedy s tou stranou, do které tito staří komunisté vstupovali, nemají nic společného. Mám-li to tedy shrnout myslím si, že si zradu komunistického hnutí vůbec neuvědomují.

Aký je vzťah KSČ-ČSSP ku mladým ľuďom, teda hlavne mladým komunistom? Majú Vaši priaznivci vlastnú mládežnícku organizáciu, alebo podporujú Komunistický svaz mládeže /KSM/?
 

Ze všeho nejdříve musím říci, že KSČ-ČSSP je především stranou mladých lidí. Věkový průměr členské základny je 47let. Když naše strana šla poprvé do komunálních voleb kde jsme mimochodem získali 3,3% voličů okresech, který jsme sondážně obsadili, tak naše kandidátky měly v průměru neuvěřitelných 45let. Koneckonců za starého člověka se v pětačtyřiceti letech nemohu považovat ani já sám. Takže je vidět, že myšlenky naši strany jsou pro mladé lidi velmi zajímavé. Velmi kladný vztah ovšem nemáme pouze k mladým lidem ale také ke střední věkové skupině samozřejmě také k našim starším spoluobčanům. Vážíme si všech komunistů, kteří chtějí něco udělat proti bezpráví, sociálnímu útisku, nezaměstnanosti, vykořisťování, nezaměstnanosti atd. a to bez ohledu na věk. Nemyslíme si totiž, že je jasně dáno, že mladý člověk je vždy mnohem aktivnější než například důchodce. V naší straně nemáme generační problém. KSČ-ČSSP má svou mládežnickou sekci Komunistickou mládež Československa (KMČ) již řadu let. Tuto ovšem nedotujeme finančně neboť jsme chudou stranou. Pouze jí poskytujeme morální a politickou pomoc. Členové této organizace byli od samého svého vzniku za své politické aktivity policejně pronásledováni a dokonce i souzeni. Tehdejší místopředseda KMČ soudruh Pěcha stanul, jako první komunista po roce 1989, za šíření komunistických myšlenek před soudem a nakonec byl za svou politickou aktivitu odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce 18 měsíců. Po tomto hanebném politickém monstrprocesu s mladým komunistou dospělo vedení KMČ k názoru, že na příště budou jeho politické aktivity plně ilegální. KMČ má však své zástupce, ale i příznivce i v Komunistickém svazu mládeže (KSM), který je, ať se to komu líbí či nelíbí, pod značným vlivem oportunistické pseudokomunistické KSČM. Velmi často, někteří čelní funkcionáři KSM publikují hlouposti typu, že předseda KSČ-ČSSP je agentem té či oné rozvědky. A někdy jdou tak daleko, že za agendy západních mocností nepovažují pouze mne, ale dokonce celou naši stranu. Víte, já si myslím, že to není z jejich hlavy. Ti kluci a děvčata jsou stále v politickém vývoji a mnohdy jim unikají různé souvislosti. Uniká jim například i to, že to nejsou oni kdo jsou souzeni a nebo zavírání do kriminálů, ale naopak právě komunisté z naší strany, z Komunistické mládeže Československa, kteří jsou policejně pronásledováni a souzeni. Samozřejmě nic těmto mladým lidem nevytýkám, koneckonců i jejich názory se stále vyvíjejí a já věřím, že jednoho dne to budou právě mnozí z těch dnešních mladých komunistů, kteří sjednotí komunistické hnutí v Československu. Na druhé straně musím ale zdůraznit, že už dnes jsou i v KSM opravdu čestní a stateční mladí soudruzi, kteří s námi skrytě a někdy i veřejně sympatizují. Těch si obzvláště vážím. Chci ale říci, že si velmi vážím i těch, kteří nás zatím příliš v lásce nemají a kladně nás nevnímají, a to již z toho důvodu, že se nebojí postavit za levicové názory. Víte, ono to totiž, v této těžké době, není vůbec jednoduché prosazovat komunistické a levicové názory a věřte, že vím o čem hovořím a proto také těmto mladým soudruhům, jejich občasné výpady vůči mé osobě a naší straně nevyčítám.
 

Chcete na záver niečo odkázať slovenským komunistom?
 

Chtěl bych všem slovenským komunistům, kteří se nebojácně vracejí k zakládání marx-leninských stran, všem komunistům z Komunistické strany Úsvit, křídlu nazvanému Komunisti v KSS, všem komunistům z marx-leninských klubů, ale koneckonců i všem poctivým komunistům v KSS, kteří se sice nijak zatím uvnitř strany neprojevili a přesto zůstávají komunisty, aby vytrvali. Kapitalismus se sice jeví velmi silný, ale pomalu a jistě mu dochází dech a my musíme být připraveni. Pevně věřím, že jakmile se opravdová levice v Československu sjednotí, budeme blíže k cíli – socialismu.
 

Ďakujem za rozhovor
Česť práci!
Zhováral sa – Vladimír Jágrik ml.