Rozhovor ČRTA s předsedou VV KSČ-ČSSP  Ludvíkem Zifčákem

  Bylo vůbec nutné aby v České republice vznikla další komunistická strana a proč vlastně vznikla Komunistická strana Československa – Československá strana práce (KSČ-ČSSP?

Laik si jistě pomyslí, k čemu vlastně několik politických stran s názvem komunistická,  když by v podstatě stačila pouze jediná strana, která by zaštiťovala všechny komunisty a to nejen z České republiky, ale také ze Slovenska? Mnozí rovněž tvrdí, že existence několika komunistických stran pouze tříští levici a vůdcům těchto stran jde prý pouze o funkce a zviditelnění. Na jednotlivé otázky a podotázky je ovšem potřeba velmi hluboké analýzy. Předně proč jsou u nás, myslím v České republice, dvě komunistické strany. Tak zaprvé. KSČM, jak již vyplývá z jejího názvu, je pouze stranou Čechů a Moravanů. Naopak KSČ–ČSSP je stranou nejen Čechů, Moravanů, Slezanů, ale také bratrů Slováků. Jednotná komunistická strana, která nesla název Komunistická strana Československa zde působila do roku 1989. Listopadové události a vše co po nich následovalo rozbily jednotný stát Čechů a Slováků, rozprášily jednotnou komunistickou stranu a zničily vše, co se v Československu od vítězného Února 1948 vybudovalo. Na troskách KSČ začaly parazitovat různé osoby, které si velmi dobře uvědomily, že značka „komunistická“ jim v budoucnu může umožnit pohodlný život. To ovšem znamenalo se distancovat nejen od Marxe, Engelse, Lenina a  Stalina, vítězného Února 1948, znárodnění, procesů s kolaboranty a zrádci z padesátých let, od srpna roku 1968, ale rovněž od všech výdobytků, které předlistopadová Komunistická strana Československa do roku 1989 s československým lidem a pro československý lid vybojovala.  KSČM se na svém prvním sjezdu v roce 1990 „úspěšně“ všech těchto závazků a výdobytků  zbavila a veřejně také prohlásila, že nemá s předlistopadovou KSČ nic společného a že je naopak zcela novou „demokratickou“  komunistickou stranou. Bohužel, tehdejší vedení KSČM v čele s Adamcem, se pouze zbavilo minulosti, avšak se již nehodlalo zbavit miliardového majetku, které v té době stále patřil KSČ. „Soudruzi“ prostě  provedli velmi precizní vytunelování majetku předlistopadové strany směrem do vlastních kapes. Jakmile byla jejich konta plná, Adamec, Mohorita a další z politiky zmizeli. V nově vzniklé straně se postupně začali prosazovat další kariéristé, kteří na názvu komunistická začali parazitovat a budovali si na ní svoji příští existenci. Veřejně začali tvrdit, že KSČM je státotvornou stranou, distancovali se od činnosti předlistopadové KSČ a také začali vystupovat již ne jako komunisté, ale spíše jako pravicovější sociální demokraté. S tímto samozřejmě čestní komunisté nemohli a ani nechtěli souhlasit a proto nejdříve vznikla Unie národní a sociální záchrany, posléze Strana československých komunistů, která se později vrátila k původnímu názvu Komunistická strana Československa. Ale ani tento boj nebyl u konce. Do čela SČK a později  Komunistické strany Československa se postavil   předlistopadový člen předsednictva ÚV KSČ Miroslav Štěpán a začal se chovat způsobem nepříliš odlišných od  těch renegátů, kteří ohlodávali komunistickou stranu po roce 1989. Dokonce šel tak daleko, že si název strany nechal zaregistrovat ministerstvem vnitra, čímž si do budoucna zajistil jakousi neodvolatelnost. Štěpánova arogance šla tak daleko, že začal odmítat oprávněnou kritiku svých chyb a ty, kteří si jej dovolili kritizovat, nechal vylučoval ze strany,  aniž by to Stanovy strany vůbec připouštěly. Proto byl v roce 2000 svolán 2/3 všech organizací, mimořádný sjezd strany, který posléze rozhodl o tom, že Miroslav Štěpán byl zbaven funkce generálního tajemníka. Na sjezdu byla rovněž přijata některá nová opatření včetně změny názvu funkcí. Tak například funkce generálního tajemníka se přejmenovala na předsedu výkonného výboru. Na sjezdu taktéž došlo ke sloučení dvou politických stran a to Komunistické strany Československa a Československé strany práce a sjezd jednomyslně přijal nový název strany - Komunistická strana Československa – Československá strana práce. KSČ-ČSSP se hrdě přihlásila k nástupnictví po předlistopadové KSČ.

  Máme tomu rozumět tak, že KSČ – ČSSP se rovněž přihlásila k únoru 1948, znárodnění, k politickým procesům z padesátých let, k srpnu 1968 a k působení KSČ do roku 1989?

Ano. KSČ-ČSSP jednoznačně prohlásila, že je pokračovatelkou předlistopadové Komunistické strany Československa.

Proč tedy ministerstvo vnitra dosud odmítlo registrovat změnu názvu strany a statutární orgán strany?

Jak jsem již předeslal, Miroslav Štěpán nechal SČK a později KSČ u ministerstva vnitra zaregistrovat a to  v podstatě jako svoji soukromou stranu. Přestože mimořádný sjezd, kde byl Štěpán odvolán z funkce, proběhl plně podle Stanov strany a zákonů platných v ČR, směrnicím  ministerstva vnitra ČR, MV ČR pro mne z nepochopitelných důvodů, odmítlo provést změnu názvu tak, jak si to přál mimořádný sjezd. Dnes tedy   v České republice působí dvě komunistické strany i když ta druhá (Štěpánova) je stanou pouze  formální, tj. stranou papírovou.

Ale Štěpán je stále registrován jako generální tajemník KSČ a tvrdí, že on stojí včele KSČ ?

Jistě. S tím ale již nejsme schopni nic udělat. Ministerstvo vnitra nás několikráte vyzvalo abychom doplnili návrhy na změny v registraci strany, avšak nakonec vždy odmítlo tyto změny provést. Co a kdo za tím stojí, opravdu nevím, mohu se jen pouze domnívat. Miroslav Štěpán sice může nadále tvrdit, že on je generálním tajemníkem KSČ a že pouze on zastupuje tuto stranu,  ale opak je pravdou. Máme v ruce rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, které nám dává za pravdu a které nás dokonce opravňuje účasti ve volbách, což jsme také již dvakrát učinili. Podle tohoto rozhodnutí US ČR může naše strana oficiálně vystupovat pod názvem KSČ, účastnit se voleb atd. Takže lidé v tom mají trochu zmatek ale to je zřejmě cílem současných mocných.

Tedy, jste oficiální komunistická strana nebo ne?

Ano,  jsme oficiální komunistickou stranou. Ve styku s úřady a ve volební účasti musíme však vystupovat jako KSČ. Neoficiálně, tedy neúředně, zůstáváme u sjezdem přijatého dvojnázvu  KSČ-ČSSP. Zároveň podnikáme další kroky k tomu, aby nový název byl registrován ministerstvem vnitra. Na druhé straně si vůbec neděláme těžkou hlavu z toho, že by vnitro změnilo na nás svůj dosavadní názor. Odmítáme se totiž podřizovat jakémukoliv diktátu ze strany státu vůči nám (naší straně)  a rovněž tak nehodláme dělat vládní moci pražádné ústupky!

Pakliže stát nehodlá vzít na vědomí rozhodnutí mimořádného sjezdu naší strany, budeme samozřejmě ve své  politice pokračovat třeba i  podle současných mocných jako „nelegální“, a samozřejmě  protivládní KSČ-ČSSP. A tak jako se Klement Gottwald učil a čerpal ze zkušenosti ruských (sovětských) bolševiků i naše strana, komunistická strana XXI. století, musí  čerpat ze zkušeností VKSB – (Niny Andrejevové), vždyť táto strana vůbec neuznala protiprávní a protiústavní  rozpad SSSR a  nedala se nikdy z tohoto důvodu vůbec registrovat a šla dokonce tak daleko, že své sjezdy počítá až od XIX. sjezdu KSSS, když „XX. sjezd KSSS“, který Chruščev  a jeho klika zneužila k útokům na soudruha Stalina označila za první pokus o kontrarevoluční převrat ve straně a v sovětské společnosti vůbec.

Vaše strana několikrát proklamovala, že cesta k moci není možná prostřednictvím současné parlamentní demokracie.

Uvědomte si soudruhu, že parlamentní demokracie (chápete-li demokracii jako vládu lidu) zde byla jen  do roku 1989. Po tomto období se vše zvrtlo v jakýsi parlamentní bordel a ten my samozřejmě, oproti parlamentní KSČM, odmítáme podporovat. Tento chaos ovšem nezavedli občané – voliči, ale naopak tehdejší a současní poslanci a později i senátoři. Samozřejmě že nejsme proti Sněmovně, kde budou zastoupeny všechny vrstvy obyvatelstva, ale Sněmovna nesmí konat proti vůli většiny lidu. O tom, jak se bude žít v naši zemi, přece nemůže rozhodovat skupina zbohatlíků a jejich přisluhovačů, ale lid který zde žije. Proto jsme toho názoru, že za situace, kdy si v zemi uzurpovaly moc v podstatě čtyři politické strany, nelze politické změny v současné době provést parlamentní cestou.

A proč nejdete do voleb?

Podmínky tzv. „demokratických voleb“ jsou nastaveny tak, že kromě těch politických stran, které jsou v současném Parlamentě, se nikdo jiný nemá možnost do Parlamentu dostat. Současné volby jsou především o penězích a již proto to nemá s  tzv. „demokratickou soutěží“ nic společného. Jakým právem si někdo vytvoří podmínky pro vstup do parlamentu tím, že stanoví jakýsi povinný cenový limit na jednotlivé kraje. Opět to vysvětlím. Chce-li politická strana kandidovat do poslanecké sněmovny musí v každém kraji složit dvou set tisícovou kauci, která se vám buď vrátí nebo naopak propadne ve prospěch státu. To znamená, chcete-li dosáhnout volebního úspěchu, musíte kandidovat ve všech krajích republiky. Volební kauce vás tedy vyjde na  dva miliony korun. Tyto volební kauce se vám ovšem vrátí v případě, že překonáte alespoň 3% volební hranici. K takovému úspěchu nutně musíte opět investovat minimálně tři sta tisíc a navíc musíte mít stejný prostor v médiích jaký mají politické strany, které dnes okupují český  (i slovenský parlament). Ukažte mi tedy v České a Slovenské republice jedinou poctivou politickou stranu, která je schopna, cestou politické soutěže, tyto podmínky splnit. Já alespoň o žádné takové nevím. Samozřejmě, že můžete namítnout, že se například v České republice objevily nové politické subjekty jako například Evropští demokraté, nebo strana bývalého šéfa televize NOVA pana europoslance (mimochodem doporučeného ke zvolení i vedením KSČM) pana Železného. Pro vysvětlení je ovšem potřebné i nezbytné se podívat na to, kdo stojí včele těchto subjektů. Jsou to lidé, kteří stáli u zrodu tunelování Československé republiky. Pan Železný například do dnešní doby dluží občanům České republiky (samozřejmě i Slovenské republiky) 10 miliard korun za prohrané arbitráže ve sporu o vlastnictví  v  televizi NOVA. A tak bychom mohli pokračovat i u ostatních vzniklých a neustále vznikajících subjektů.. Je nepsaným pravidlem, že  se vždycky před volbami objeví nějaký nový politický subjekt. Dříve či později se  provalí skutečnosti, kdo za vznikem  těchto subjektů stál. Vzpomeňte jenom na iniciativu „Děkujeme, odejděte“, a další podobné iniciativy,  které sice dostaly do ulic tisíce zmanipulovaných lidí, ale  nakonec vždy vyšlo najevo,  že za iniciativou stáli pohrobci tehdejšího prezidenta Havla a že vše bylo iniciováno  z Hradu a později z Hrádečku. Tyto mafiánské postupy napovídají o mnohém, rozhodně ale rozhodně nic nic "o lásce, která vítězí nad lží a nenávistí„. Mimochodem i tuto líbivou větičku si pan Havel „vypůjčil“ od jiného autora, byl to Mohándás Kramčad Gándhí (Mahátma Gándí), který tato slova dávno před panem Havlem vyřkl.

I my komunisté  citujeme rádi a  s patřičnou hrdostí naše klasiky, ale vždy uvádíme od koho svá „moudra“ čerpáme a to bez ohledu na stávající existující zákon, ať autorský či jakýkoliv jiný. Pro dokreslení  cituji další slova pana Havla, která ho plně usvědčují ze lži:

"Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, ze chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků.„.

A další slavný výrok pana Havla:

„Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce.“

A další:

V budoucnu se podle mého mínění musí prezidentský úřad vymezit. Prezident nemůže mít tak velké pravomoci, jaké má dnes. Pro mě není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem. Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám:“ Sním o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí. Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí byt výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují“í

Soudruhu redaktore nemyslete si, že jsem si, že jsem si výroky pana Havla a jemu podobných sám schovával a vystřihoval. Na to nemám čas.  Tyto výroky a tisíce jiných mi posílají prostí lidé, nedávno jsem dostal do poštovní schránky dokonce balík, kde byly tři svazky pečlivě  označených a vedených knih ve formátu A4, plné nepravdivých nebo časem nepotvrzených výroků a prohlášení  dnešních tzv. celebrit, které buď záměrně, nebo nepředložené,  snad pod vlivem návykových látek, anebo v  jakési euforii  předkládali masmediím k zveřejnění. 

Myslíte si že, by se vaše strana mohla postavit do čela nespokojených lidí?

A kdo jiný by to měl být,  než komunisté? Ale ne ti  „komunisté“,  co dnes v parlamentě prohlašují, že jsou státotvorní, ne ti komunisté, kteří dnes v obou  poslaneckých sněmovnách prohlašují, že jsou pro zavedení placeného školství a ne ti komunisté, kteří své poslání poslanců berou jako velmi dobrou výdělečnou živnost. Od těch se distancujeme a vyzýváme je, vzdejte se komunistického názvu neboť mu děláte ostudu a nemáte k jeho užívání žádné morální  právo!

Nyní bych byl rád, aby moje kritická slova nepadla na hlavy těch, kterých se to opravdu příliš netýká, tedy těch poctivých členů KSČM takříkajíc  zdola. Ty já nekritizuji, pouze jim vytýkám jejich loajalitu a pasivitu vůči vedení jejich strany, které je podle nás (KSČ-ČSSP) vede do záhuby. Jsme totiž skálopevně přesvědčeni o tom, že chce-li se někdo v českém a slovenském buržoazním  parlamentě chovat jako komunistická „státotvorná“ strana,  tak taková strana nemá právo nést název komunistická, když se komunistických idejí již dávno svými skutečnými činy zřekla.

A proč by nemohla být komunistická strana státotvorná?

V tom případě radím všem těm, kteří se myšlenkami komunismu alespoň trochu zabývají, aby si přečetli myšlenky tvůrců komunistické ideologie Marxe, Engelse, Lenina, Stalin a třeba i Mao-ce- tunga. Je přece nemyslitelné, aby se skutečná komunistická strana podílela na tvorbě a schvalování kapitalistických, protilidových zákonů. Je přece nemyslitelné, aby se komunistický poslanec choval jako sprostý kapitalista.

Myslíte si tedy, že by poslanec neměl být za svou práci placen?

Klidně ať za svou práci pobírá peníze, ale za odvedenou práci, stejně jako dělník v továrně, zemědělec na poli nebo horník v dole, myslím tím poctivou  a prospěšnou práci. A plat ať pobírá ve výši průměrného dělnického platu. Poslání voleného zástupce občanů se přece nesmí stát nástrojem k vykořisťování země nebo svých spoluobčanů. Vždyť se stačí podívat na zákony, které dnešní poslanci přijímají. Tyto zákony ve většině nejsou přijímány ve prospěch lidí, ale naopak proti lidu. Není výjimkou, ale spíš pravidlem, když poslanci zneužívají svého postavení k ještě většímu obohacení. A v tomto směru, bohužel, nejsou poslanci KSČM žádnou výjimkou. Vzpomeňme jenom na zprostředkování vývozu lokomotiv do Vietnamu, na kterém se podíleli komunističtí poslanci Ransdorf a Filip. Mnohamilionovou provizi, za zprostředkování prodeje lokomotiv,  sami považovali za odvedenou práci. Bohužel si již neuvědomili, že jako poslanci mají jiné poslání než zprostředkovávat prodeje lokomotiv. Na to ať si založí živnost a místo ve Sněmovně uvolní těm, co chtějí něco pro lid učinit.

Před listopadem 1989 byli přece poslanci také placeni.

To jste na velkém omylu. Poslanci tehdejšího federálního shromáždění měli svá občanská povolání a ta nebyla fiktivní, jak by mohlo někoho napadnout, ale skutečná. Zvolení poslanci v průběhu svého poslaneckého mandátu normálně pracovali a do parlamentu tehdy podle potřeby pouze dojížděli. Bylo tedy naprosto běžné, že poslanec federálního shromáždění ve středu hlasoval o přijetí určitého zákona a ve čtvrtek již stál v ČKD u svého stroje.  Za svou poslaneckou činnost poslanci nepobírali žádné statisícové částky, ale naopak měli stálý plat  ve svých továrnách. Stát jim pouze proplácel cestovné a stravu. Ze svých funkcí poslanců tedy neměli žádné výhody a v poslaneckých lavicích například seděl vedle ředitele národního podniku či náměstka ministra třeba obyčejný traktorista nebo dojička krav. Když se také podíváte jaké zákony byly před rokem 1989 schvalovány zjistíte, že ty byly zákony opravdu potřebné pro většinu lidí tehdejšího Československa a ne pouze pro vyvolenou smetánku jak je tomu dnes.

Jak se díváte na současnou nezaměstnanost?

KSČ-ČSSP chápe nezaměstnanost jako velký sociální problém současnosti. Je nám jasné, že určité procento našich spoluobčanů (míň jak 2 procenta) prostě pracovat nechce. Na druhé straně je zde převážná většina těch, co práci najít nemohou. Nelze ani opomenout fakt, že současné údaje o nezaměstnanosti například v České republice jsou stále úmyslně zkreslovány a to podle pokynů z Bruselu. A když to nestačí tak Úřady práce  umě evidují pouze ty uchazeče, kteří se na ÚP sami  zaregistrují. V České republice je ovšem, podle mínění KSČ-ČSSP, minimálně dvě až tři procenta lidí, kteří jsou bez oficiálního zaměstnání avšak na ÚP se z různých důvodů neregistrují anebo nejsou ÚP z jakýchkoliv důvodů zaregistrováni. Zde mám například na mysli ty občany, kteří se za svou nezaměstnanost stydí a raději, než se postavit do zástupu nezaměstnaných, vezmou zavděk jakoukoli pracovní příležitost, třeba práci i „načerno".

Naše strana je přesvědčena o tom, že s nezaměstnaností lze účinně bojovat. V možnostech státu je vytvářet nová pracovní místa pro ty, kteří pracovat chtějí. Ale tato možnost téměř plné zaměstnanosti odpadá třídním státě  kapitalismu. V každém případě,  bude naše strana prosazovat, aby ten kdo chce pracovat práci získal a to bez rozdílu, zda mu je 20 nebo 60 let. Víme však, že problém s nezaměstnaností může vyřešit jen socialistický stát, který je našim cílem! Vše je obsaženo v heslu Československo, práce, socialismus!

Myslíte si, že v České republice a  v  Slovenské republice existuje jednotná levice?

Levice, jak u nás tak i na Slovensku, je prozatím značně roztříštěna, což kapitalismu v našich zemích rozhodně prospívá. Postupem času, a mám takový dojem, že to nebude již dlouho trvat, se autentická levice začne stále více sbližovat. Hodně tomu nahrává nestabilní politická situace v obou zemích a jednak stále vyšší nezaměstnanost. Řečem o klesající nezaměstnanosti   nevěří dnes ani sami dobře placeni autoři těchto lží. Lidé na víc mají rok co rok hlouběji do kapes a v jednotlivých regionech vznikají neudržitelné výbušné sociální situace. Nejednotná však není pouze levice, ale nejednotné jsou i odbory. Ty jsou zatím bohužel ovládané sociální demokracii, tedy slouží  paradoxně státostraně  a nezastupují zaměstnance, ale paradoxně  mnohdy spíše zaměstnavatele. Pakliže by u nás existovala bojová  jednota odborářů, tak   by  již nespokojení zaměstnanci protestovali dávno v ulicích naších měst.

A bývalé Henešovy odbory? Sám Heneš  se musí obracet v hrobě, kam to po jeho předčasné smrti dotáhli jeho nástupci z KSČM! Jejich vliv je iluzorní. Vždyť  buržoaznímu státu se  zatím s úspěchem  daří oddalovat hrozící odborářské bouře. Vyřešit  opravdové problémy  pracujících  a  nemůže, žádná vláda pravice ani vláda koaliční s vedoucí úlohou ČSSD, tato současná vláda je  bezesporu vládou pravicovou. Tolerance KSČM k této vládě je další potvrzenou  zradou této strany, zradou neodpustitelnou.

A sjednocení levice?

V obou zemích existuje řada levicových subjektů, které se tváří, že právě ony jsou těmi, které mohou změnit něco k lepšímu. Opak je pravdou neboť pouze v jednotném postupu autentické levice je síla. Naše strana již několikrát iniciovala setkání levicových seskupení a navrhovala společné kroky ke sjednocení. Bohužel proces sjednocení postupuje velmi pomalu, ale jsem pevně přesvědčen, že k určitému sjednocení musí zákonitě, dříve či později dojít

Myslíte si, že ke sjednocení levice může přispět i vznik Československé revoluční tiskové agentury (ČRTA)?

Projekt ČRTA může v tomto směru bezpochyby sehrát velmi významnou úlohu. Už jenom to, že se dnes na internetových stránkách ČRTA objevují vedle sebe názory, které bychom donedávna jenom ztěží   vedle sebe viděli,  je nesporně obrovským úspěchem. ČRTA, a to zvláště oceňuji, v době,  kdy   téměř všechny masmédia a tedy i všechny tiskové agentury v našich zemích, jsou manipulovány a jsou v rukou zahraniční i domácí reakce, se   ČRTA  může stát a již se vlastně stává zdrojem  i tribunou nejen komunistických novinářů, ale  levicově smýšlejících občanů vůbec. Vždyť s ČRTA spolupracují Češi i Slováci, Romové i dokonce i občané jiných národností žijících na území našich bratrských zemí. Jak jsem byl informován soudruhy z ČRTA navazuji spolupráci i se zahraničními pokrokovými tiskovými agenturami i s jednotlivými zahraničními novináři.  Velikou devizou je, že v ČRTA již dnes spolupracují mladí lidé, z různých levicových politických stran.  A to je rozhodně dobře.

Soudruhu Zifčáku, děkuji  za poskytnutý rozhovor.

Rozhovor s Ludvíkem Zifčákem,  27.  11.  2005 vedl Jiří Novák, dopisovatel  ČRTA