Komunistická strana Československa - Československá strana práce

Krnovská 37,792 01 Bruntál, tel., fax.: 554 71 50 62

Stanovisko KSČ-ČSSP K SRPNU 1968

21. srpna letošního roku uplyne 37 let od vstupu vojsk Varšavské smlouvy na území ČSSR .

  V novodobých dějinách našeho národa není snad jiné události, která by byla více obrácena na ruby a zneužívána pravicovými pomlouvači a jejich dobře placenými spojenci. Válečnými - „pronatovskými" veledemokraty počínaje - a konče státo­tvornými, „moderními" prospěcháři z vedení KSČM, těmito lokaji „demokra­cie".

Ani letos se to bez velkého humbuku kolem tzv. „sovětské okupace" nebo snad dokonce „so­větské agrese" prostě nemůže obejít. Každá his­torická událost je vždy nakonec vykládána bud' z pohledu vykořisťovatelů, kteří nám dnes vlád­nou, nebo z pohledu jejich skutečných odpůrců. Proto nesmíme věřit ani slovo tomu pohledu, kte­rý je dnes vládnoucí, „jedině správný" a jenž nám bude stokrát či tisíckrát vnucován, podle známé­ho hesla o stokrát opakované lži. A to tím více, čím mohutněji poroste nenávist národa proti jeho utlačovatelům. Připomeňme si tedy, o co v srpnu v roce 1968 u nás šlo.

Pravice často roní krokodýlí slzy nad všelija­kými „oběťmi" tehdejších událostí. Skutečně, v letech 1968 - 69 u nás v důsledku politických událostí zemřelo asi 80 lidí. O čem se však ale nemluví, je to, že za jejich smrt nese odpovědnost řádění a hysterie nejrůznějších pravicových fana­tiků. Popřípadě jejich pozdější protitankové, po­domácku vyrobené, zápalné lahve. Tito fanatici již od ledna 1968 způsobovali četné provokace, za­strašování, teror proti čestným občanům a rozdmýchávání různých násilných vášní. Pamětníci hodně pamatují a my mladí se musíme učit z dějin, mít oči otevřené a ne slepě věřit tomu, co „se nosí".

Množily se útoky proti poctivým členům KSČ, kteří byli veřejně pomlouváni a špiněni. Mnohým pro jejich přesvědčení bylo vyhrožo­váno, jejich děti často trpěli ve školách a kres­lení šibenic na dveře domů bylo běžnou věcí. Poctiví a upřímní komunisté, kteří celý život pra­covali pro blaho lidu, byli protidemokraticky vy­štváváni z vedoucích míst ve straně, z odborů, apod. a pro svou věrnost ke komunistické myš­lence pronásledováni. Někteří z nich dokonce do­hnáni až k sebevraždám.

Případ oběšeného Dr. Brešťanského je jen jeden z mnoha dokladů, jak pravicové síly pos­tupně obsazovaly jednu společenskou pozici za druhou. Je rovněž znám případ z jednoho většího města (a sice z Košic), kde rozvášněný dav oněch „demokratů" přepadl na ulici manželku tamějšího funk­cionáře, strhal z ní, před zraky jejího asi šestiletého dítěte, všechno oblečení a poté ji zcela nahou hnal i s dítětem přes celé náměstí. Žena z toho zešílela a později zemřela v psy­chiatrické léčebně.

A tyto pravičácké síly, aby jim lidé věřili, se neštítily své zlo­činné záměry maskovat líbivými hesly o„socialismu s lidskou tvá­ří". Tehdejší pravicové vedení KSČ, v čele s Dubčekem, tomu všemu nečinné přihlíželo! Socia­lismus byl v té době prostě v oh­rožení.

Chybou poctivých komunistů bylo, že nebyli schopni postavit tyto extrémní síly do izolace, zbavit je vlivu a zabránit tomu, aby dále škodily. Po roce 1956 došlo totiž postupně (a to nejen v naší zemi), vlivem zrádného, stupidního a vylhaného Chruščovova „antistali­nismu", k naprostému úpadku bdělosti komunistů vůči všelijakým podvodníkům a zrádcům, kteří se snažili dostat na vedoucí místa a rafinovaně, taj­ně a někdy nepozorovaně škodit společnosti a re­publice. Tito podvodníci prohlašovali, že jim jde o vylepšení socialismu (totéž říkal ještě v r. 1989 i V. Havel). Ukázalo se však, a dnes to otevřeně přiznávají, že už tenkrát jim šlo o „listopad 89". Říkali si Pražské jaro a měli plnou podporu nejpravicovějších kruhů Západu.

Tato podpora a vměšování rostly a pravičáci u nás se cítili silní. NATO zahájilo vojenské ma­névry u západních hranic ČSSR pod názvem „Černý lev" a americký generál Parker vydal rozkaz k umístění atomových bomb do letadel. Velitelé eskader dostali zalepené obálky a v nich pokyny. Obálky měli otevřít jen na zvlášt­ní rozkaz, neboť v nich byly cíle, které měly být napadeny.

U nás došlo k rozpoutání vlny kriminálního teroru, tzv. operace Parthenón. Extrémisté z Klubu angažovaných nestraníků tehdy vypra­covali plán koncentračních táborů pro nepohodlné komunisty a seznamy těchto tzv. „ne­napravitelných stalinistů". Dnes už je rovněž známo, že o těchto dokumentech tenkrát vě­děli i Dubček i tehdejší ministr vnitra Pavel. Pod podobné dokumenty připojili dokonce své podpisy. Situace se u nás vyostřovala a skutečně spěla k občanské válce.

Za těchto okolností došlo 21 .srpna1968 ke vstupu vojsk jako jedinému prostředku, který mohl za­bránit občanské válce, zastrašit pravici a obnovit stabilitu naší vlasti. Nemohl to být akt vměšování, protože vlivu výše zmíněného skutečného vmě­šování právě zabránil. Nebyl to ani akt agrese, protože se jednalo o pokojný vstup vojsk, nedošlo zde k žádné válce a naopak bylo občanské válce zabráněno. Výše uvedená fakta mluví jasně, ať se to dnes našim vládnoucím líbí či ne. Proto tato fakta zamlčují.

Ke skutečným agresím v roce 1968 však docházelo jinde. Například ve Francii de Gaul­le krvavě potlačoval tzv. „rudý květen 68", v Řecku NATO v roce 1967 nastolilo fašistický režim, v africké Nigérii imperialisté nechali po­vraždit asi milion lidí a hlavně ve Vietnamu, kde byla v plném proudu největší agrese po­válečných dějin! Kromě toho americká vojska a základny, dosud roztažené po celém světě, našim mocným rovněž nevadí. Srpen "68 zřejmě ano.

„Listopadu 89" už o 23 let dříve bylo tedy za­bráněno a pravicoví podvodníci byli vyloučeni z mnoha vedoucích pozic. To se však z jistých důvodů, souvisejících právě s politikou antistalin­ského revizionizmu jako takového, jenž ve své podstatě přetrvával v politice KSČ i později, ne­podařilo provést důsledně a mnoho těchto zrádců zůstávalo i po roce 1970, což byla také jedna z příčin dočasné porážky socialismu v r. 1989.

VV KSČ-ČSSP, srpen 2005