Stručný přehled o Komunistické straně Československa-Československé straně práce (KSČ-ČSSP)

  Komunistická strana Československa-Československá strana práce (KSČ-ČSSP) se formálně ustavila do své dnešní podoby na XX.mimořádném sjezdu Komunistické strany Československa (KSČ), k němuž došlo v Bruntále dne 24.února 2001. Na tomto sjezdu se komunistická strana distancovala od neprincipiálních, kariéristických, byrokratických a v mnohém i oportunistických metod, zásad a způsobů předchozího stranického vedení Miroslava Štěpána a jeho skupiny. Tato skupina v čele s M. Štěpánem byla na zmíněném sjezdu ze strany vyloučena, došlo ke zvolení nového vedení strany a ke sloučení s jinou, marxisticko-leninskou skupinou, do té doby vystupující pod názvem Československá strana práce (ČSSP). Strana poté přijala nový, výše zmíněný název (KSČ-ČSS.

Tato politická organizace je součástí světového, důsledně revolučního proudu soudobého komunistického hnutí a navazuje na všechny autentické, pokrokové a bojovné tradice dřívější Komunistické strany Československa (KSČ), ustavené roku 1921, opíraje se zejména o velkolepé dějinné zkušenosti a příklad této strany v období od jejího V.sjezdu roku 1929 do nástupu chruščovovského revizionizmu v roce 1956. Světovým názorem, pilířem a základní ideologickou i prakticko-politickou orientací KSČ-ČSSP je živé, vědecké a dialektickou tvůrčí metodou stále rozvíjené učení Marxe, Engelse, Lenina a Stalina, jakož i nezlomitelný dějinný příklad činnosti těchto předních teoretiků i praktiků mezinárodního revolučního hnutí, bez ohledu na všechny pomluvy a lži, rozšiřované moderní buržoazní propagandou.

V současnosti je KSČ-ČSSP jedinou opravdovou a důsledně komunistickou politickou stranou v ČR, i když ještě zatím rovněž i mimo tuto stranu u nás dosud existuje celá řada nejrůznějších marxisticko-leninských skupin, sil i tendencí, ať bezpartijních nebo existujících v rámci jiných organizací. Sjednocení, semknutí a stmelení všech marxisticko-leninských sil v nejbližší budoucnosti, je právě jedním z nejdůležitějších úkolů a cílů naší strany v následujícím období.

Na rozdíl zejména od státotvorné, tzv. "moderní levicové" a "demokraticko-socialistické" "Komunistické strany Čech a Moravy" (KSČM), která v rozporu se svým neoprávněně používaným názvem však doopravdy zradila a zrazuje všechny revoluční, marxistické zásady důsledného boje proti soudobému buržoaznímu režimu a jeho státu, stává se KSČ-ČSSP objektem stále rostoucích perzekucí a nelítostného pronásledování ze strany tohoto státu. Vládnoucí kapitalistická státní moc skandálně odmítla - z důvodu ideologické orientace KSČ-ČSSP - zaregistrovat a legitimně tak vzít na vědomí nejen nový název naší strany, ale i ostatní změny, k nimž na XX.mimořádném sjezdu 2001 došlo. Přední představitelé této strany byli nebo jsou vážně perzekuováni nejen ekonomicky či po stránce zaměstnání, nýbrž i nejrůznějšími nehoráznými způsoby společenského a politického útlaku. Například současný předseda KSČ-ČSSP, soudruh Ludvík Zifčák, byl v polovině 90.let - po jeho nespravedlivém, vykonstruovaném odsouzení v souvislosti s politickými událostmi roku 1989 - jedním z hlavních politických vězňů polistopadového kontrarevolučního režimu od roku 1989. V roce 2000 se stal dokonce obětí extrémně pravicového teroristického útoku, kdy došlo k výbuchu, následnému požáru a zničení automobilu, patřícího jeho rodině.

Jeden z čelních představitelů strany a bývalý šéfredaktor radikálního levicového časopisu Pochodeň! (který je vedle Rudé fronty tiskovým orgánem KSČ-ČSSP), soudruh David Pěcha, nejenže v roce 1999 z politických důvodů nemohl nastoupit ke studiu historie a filozofie na vysoké škole, nýbrž v současnosti čelí trestnímu obvinění a soudní obžalobě pro tzv. propagaci komunismu (v ČR je to první soudní případ kvůli pouhé propagaci komunistického světového názoru!!) za články ze zmíněného časopisu Pochodeň! V nejbližší době se očekává soudní proces, v němž s.Pěchovi hrozí až osm let vězení.

Bývalý šéfredaktor nezávislého a právě naší straně velmi blízkého, regionálního listu Nové Bruntálsko, pan František Zámečník, v současnosti navíc vážně nemocný člověk, byl v hanebných politických procesech na konci 90.let již dvakrát odsouzen k podmíněnému trestu i k zákazu vydavatelské a novinářské činnosti. Avšak před několika dny se proti tomuto levicovému novináři konal další, tentokrát nejobludnější politický proces, v němž byl pro pokojné šíření kritických a "nepohodlných" názorů odsouzen dokonce k šestnácti měsícům nepodmíněného trestu do vězení s ostrahou! (Poprvé v ČR se jedná o odsouzení za novinářskou činnost "natvrdo"!!) Takový rozsudek pro vyčerpaného a vážně nemocného člověka, by navíc fakticky mohl znamenat i trest smrti. Přitom dokonce i významné nevládní zahraniční instituce, například Mezinárodní tiskový institut ve Vídní (IPI) nebo Světová asociace novin (WAN) a další organizace, vyjádřily rozhořčené a co nejrozhodnější protesty proti pronásledování a kriminalizaci nezávislých či revolučně levicových novinářů v ČR. A tak bychom mohli dlouho pokračovat dále…

Současné poměry v České republice se vyznačují sílícím a výraznějším růstem politické fašizace státní moci i jejích nejrůznějších, nelítostných a bezohledných represí proti všem silám opravdové, jak radikální, tak i důsledně revoluční levice. Upevňuje se nevyhnutelné sepětí a sociálně-politické pouto mezi represivním charakterem potlačovacích orgánů státní mašinérie a sílícími neofašistickými tendencemi i ultrapravicovým hnutím, zákonitě vyrůstajícím z podhoubí soudobého monopolního kapitalismu. KSČ-ČSSP je zároveň pevnou a neoddělitelnou součástí všeobecného i čím dál více rostoucího světového antiglobalizačního i antiimperialistického hnutí, plně a důsledně obhajující a podporující jeho sociální zápas a třídní boj.

V současnosti se v ČR vyskytují tři politické strany s názvem komunistická (mimo jiné i v souvislosti s tím, že výše zmíněná skupina okolo M. Štěpána v rozporu se skutečností neuznala výsledky legitimního XX.mimořádného sjezdu KSČ). Podrobnějšímu vysvětlení i objasnění této problematiky se zabýval již příspěvkový materiál, který naše strana vypracovala a odeslala do Bruselu na jaře 2001, u příležitosti tamního konání Mezinárodního komunistického semináře v květnu t.r., věnovanému tématu aktuálnosti světové socialistické revoluce v epoše imperialistické globalizace. (Viz příspěvek KSČ-ČSSP pod názvem Komunisté v současné České republice...) Jak bylo zdůrazněno také v tomto příspěvku, naše strana se jednoznačně orientuje svojí politikou, charakterem i programovým profilem na Pchjongjangskou výzvu 1992, dále zvláště na slavnou Bruselskou deklaraci z roku 1995 a na všechny antiglobalizační, antiimperialistické, proletářské, zejména však na marxisticko-leninské a důsledně revoluční skupiny, směry, strany a proudy, odmítající jak v teorii, tak i v praxi jakékoli projevy "pokojného", "demokratického" smířlivectví, renegátské bezzásadovosti, buržoazní státotvornosti nebo jakékoliv formy revizionizmu, "antistalinismu" či trockismu.

Je nutno zdůraznit, a rovněž i na domácím příkladě zejména (nikoli však pouze) zmíněné KSČM je možno jasně a čím dál více pozorovat, že smířlivecké oportunní zrádcovství a opouštění revolučních zásad v oblasti teorie, jde ruku v ruce se zbabělým, prospěchářským, renegátským, protilidovým a kolaborantsky režimním postojem v oblasti praxe, a to jak po stránce politické činnosti, odporující zásadám skutečně důsledné komunistické politiky, tak i po stránce "nerušeného" osobního pohodlí, soukromého finančního prospěchářství, privilegovaného odtržení od prostého a potlačovaného lidu, po stránce nejnestoudnějšího kariérismu, byrokratismu a takových životních podmínek i celkových poměrů, nemajících nic společného s bojovým, sebeobětavým a skutečně revolučním duchem komunistické morálky.

Na rozdíl od všech těchto špinavých, úpadkových, hnusných a ve své skutečné podstatě antikomunistických tendencí, vlastních všem reformistickým, "všelidovým", "demokratickým" - a pro úzký, podvodný, hanebný buržoazní parlamentarismus donekonečna a demagogicky tolik horujícím - stranám, ať už se jmenují jakkoliv, naše KSČ-ČSSP v kontrastu s tím co nejrozhodněji prohlašuje: Naším jednoznačným, trvalým i neochvějným vzorem - vedle slavné, velkolepé a dosud hrdinsky vítězící kubánské revoluce a KS Kuby - jsou a budou takové revoluční strany a organizace, jako je například současná Belgická strana práce (PTB) s. Ludo Martense, dále Všesvazová komunistická strana bolševiků (VKPB) s. Niny Andrejevové a ostatní podobné bojující avantgardy antiimperialistické a proletářské revoluce na celém světě, především pak v zemích Latinské Ameriky, Asie a Afriky. Jim také nakonec bude patřit vítězství. Bude patřit těmito avantgardami vedeným, bojujícím a všem dnes ožebračovaným, ponižovaným i kapitálem zotročeným masám, které pouze vlastním třídním bojem, dříve či později mohou dosáhnout a - na troskách soukromovlastnické třídní společnosti - také dosáhnou jediné, skutečné společenské svobody.

Ať žije a vítězí světová socialistická revoluce, jež sice smí prohrát bitvu, avšak nikdy nemůže být poražena!

Smrt prokletému kapitalismu i jeho zločinné globalizaci!!

Ať žije marxismus-leninismus, nejmocnější, nepřemožitelné, důsledné a jediné východisko z bídy, útlaku i bezpráví zdrcující většiny lidstva!!!

Výkonný výbor KSČ-ČSSP
listopad 2001