V buržoazní společnosti vládne kapitál

  V souvislosti s 2. kolem veleb do Senátu ČR, byl publikován v HaNo (12. 11. 2004) rozhovor s předsedou poslaneckého klubu KSČM Pavlem Kováčikem, s názvem „Musíme zabránit vládě jedné strany ODS“. Tento rozhovor hodně napovídá o politickém myšlení P. Kováčika. Pokud se podíváme do nedávné minulosti, tj. do doby po 17. listopadu 1989, jaké to byly vlády, tak musíme konstatovat, že tyto vlády se od sebe nelišily a to nezávisle na tom zda se jednalo o jednobarevnou anebo vládu koaliční. Všechny vlády dělaly vše proto, aby se co nejrychleji restauroval a upevnil u nás kapitalismus. V tom se od sebe tyto vlády nelišily a nezáleželo na tom, zda se na vládě podílí přímo nebo nepřímo několik stran. Klaus, aby se nejrychleji restauroval u nás kapitalismus se řídil tzv. šokovou „terapii“ podle Friedmana. Přední kapitalistické státy však Friedmana odmítají. Na tuto koncepci požadavky MMF a SB, včetně EU, mezi které patřil i požadavek privatizace, navázaly i další vlády. S privatizaci pokračovala i Zemanova vlády. Zeman se dokonce chlubil jak rychle byl schopen privatizovat banky oproti Klausovi. Klaus měl s privatizace bank určité obavy. Nedá se popřít skutečnost, že vstup do NATO podepsala Zemanova vláda. A tak podobně vstup do EU se všemi nevýhodnými podmínkami podepsala vláda Špidlova. Rozdíl mezi ODS a ČSSD je do určité míry jen v tom, že ODS je proamerická, ale zásadně není proti EU a ČSSD je tzv. proevpropská ( rozuměj, proněmecká). Dále se mohou lišit v rychlosti ožebračování občanů. ODS tak činí rychleji.

Je tedy nutné se pozastavit u jednoho výroku P. Kováčika. A to: „Před 15 lety se nejvíce kritizovala vláda jedné strany a už tady hrozí vláda jedné strany – Občanské demokratické strany“. P. Kováčik používá stejné rétoriky  jako pravice tj., že před 15 lety vládla jedná strana. S tím operovali i voliči, kteří volili pravici a to včetně soc. demokracie, která je v podstatě pravicová. I soc. demokrati, kteří s politikou své vlády nesouhlasí se nakonec vždy podřídili. Jenže před patnácti lety vláda, která tehdy vládla myslela na to, aby každý občan mohl žít důstojným životem. Na důstojný život svých občanů žádná vláda tzv.  „demokratických vlád“ nemyslí a to včetně vlád ČSSD.

Podle P. Kováčika má být Senát pojistkou demokracie proti prosazování moci jedné strany. S tímto tvrzením rovněž nelze souhlasit. Není totiž možné v buržoazní sopečnosti hovořit o demokracii. Podle K. Marxe jak uváděl v „Kritice Gothajského programu“: že, „… stát není ničím jiným než vojenským despotismem, přikrášleným parlamentními formami, míchaným feudální přísadou, ovlivňovaným měšťákem, byrokratický přistrojeným a policejně hlídaným, …“. Citoval jsem K. Marxe a ne Lenina, kterého se KSČM zřekla.

P. Kováčik oproti K. Marxovi hovoří, že u nás, tj. v buržoazní společnosti  je demokracie. Ve skutečnosti je to diktatura buržoazie a pojistkou této diktatury je Senát. Senát je tu od toho, aby v případě, že by ve po volbách do poslanecké sněmovny vyhrála skutečná levice, tak tento Senát by znemožnil změnu zákonů a tím i změnu politického systému. Takže není pravdou, že Senát je pojistkou demokracie. K tomu, aby charakter Senátu nemohl změnit, jsou konány volby do Senátu podle většinového systému a nejsou konány do celého Senátu najednou, ale jen do jedné třetiny. Volební antikomunistická propaganda je prováděna permanentně. Tento Charakter voleb umožňuje, aby se pravice mohla vždy spojit.  Za této situace je nemožné změnit charakter Senátu.

V buržoazní společnosti vládne kapitál a tzv. „demokratické“ strany, včetně soc. demokracie, tento kapitál podporují. P. Kováčik svou obhajobou údajné demokracie v buržoazním státě porušuje i Stanovy KSČM a to čl. 4. ve kterém se uvádí, že program KSČM vychází s marxistické teorie.

Nepravdivé informace nebo jinak řečeno, líčení Senátu v růžových barvách se mohlo a jistě podílelo  v malé účasti voličů v senátních volbách. Z toho co zde  bylo uvedeno nevyplývá zda bylo správné  zúčastnit se senátních voleb nebo ne, jedna zkušenost tady je, že ČSSD není spolehlivým partnerem, což není nic nového. KSČM se musí zaměřit i na jiné politické činnosti než je činnost parlamentní a to co s tím souvisí.

8. 11. 2004

 L .L